2.kap. - 2.část

19. května 2007 v 16:09 | Lilian
Když se Tom vrátil zpět do ředitelny, všichni se na něj dívali a bylo jasné, že Hermionin křik dolehl až sem. Ginny se na něj vztekle podívala, odešla a nezapomněla za sebou prásknout dveřmi.
"Pane, Browne, mohl byste si své osobní záležitosti řešit jinde než na schůzích Fénixova řádu?" napomenula ho profesorka.
"Omlouvám se, jen bych chtěl omluvit slečnu Grangerovou-není jí dobře. A také jsem viděl pana Malfoye a rozhodně nebyl s Alastorem."
"Dobře, ale stavte se za mnou zítra dopoledne. Takže první důvod proč jsme všichni tady jste již viděli…." Řekla už všem, pohodila hlavou směrem k Siriusovi, který se držel za ruku s Tonksovou.
Profesorka pokračovala: "…druhý důvod je…, ale to vám poví sami."
"Takže my jsme na požádání jedné nejmenované paní ředitelky této školy."
"Nechte si ty vtípky." Napomenula je McGonagallová.
"Pardon. Vyrobili jsme si vlastní odposlouchávací zařízení, abychom věděli a případně zabránili, aby se Malfoy vrátil zpět ke Smrtijedům," ujal se slova Fred.
"Případně aspoň potrestali" doplnil ho zlomyslně George.
"My už to raději schováme, aby to Malfoy neviděl," spiklensky mrkl, jako by mu chystali dárek pod stromeček.
Těžko říct, jestli to Moodyho čarodějné oko vidělo, nebo to byla jen velká náhoda, ale objevili se s Dracem právě ve chvíli, kdy se Sirius (pro vlastní bezpečí) společně s kouzelnickou štěnicí odebral do zadní části ředitelny.
"Výborně. Další důvod proč jsme tady je ten, že tady Lilian a její dvojče Jene…"
"Cože ty máš dvojče?" Fred s Georgem vykulili na Lili oči.
"…Protože to není tak dávno, co opustily tuto školu, budou se vydávat za nové Nebelvírské studentky sedmého ročníku." Zvýšila hlas, aby i dvojčata ztichla.
"To je vše, co jsem chtěla. Jen Lilian mohla bys ještě na slovíčko?" ukončila poradu.
"Paní profesorko? Směl bych jít za Siriusem?" zeptal se Harry ředitelky.
"Jistě, jen jděte je tam vzadu" usmála se mile.
Draco se vydal z ředitelny směrem do sklepení. Šel pomalu a přemýšlel o dnešku, životě, holkách a spoustě dalších věcech. Z jeho hloubání ho vytrhl rozhovor, který k němu doléhal z jedné třídy. Tiše se připlížil k pootevřeným dveřím a opatrně nakoukl dovnitř. Na jedné z lavic seděla dívka a kinklala nohama. Měla středně dlouhé blonďaté vlasy a brýle s červenými obroučkami ji velice slušely. Draco ji znal, ji protože před chvílí viděl na schůzi Řádu.
"Co jsi tady nechal?" otázala se zkoumavě chlapce, který se zrovna díval do jedné skříně. Otočil se a zářivě se usmál. I jeho Malfoy znal, byl to Oliver Wood.
"Já ti ale, Daniell, neřekl, že jsem tu něco nechal. Já tu něco hledám." Řekl vysoký velice pohledný mladý muž.
"A copak tu hledáš?" seskočila z lavice a zvědavě přešla k chlapci. Ten pomalu začal přecházet místnost. Daniell před ním ustupovala až do doby, než narazila zády na zeď. Pokrčila nohu a opřela ji chodidlem o stěnu, aby si vytvořila jakousi obranu proti dorážejícímu Woodovi. Oliver si z toho nic nedělal a přitiskl ji vahou svého těla na zeď ještě víc.
"Víš co hledám? Lásku přece…" usmál se a něžně ji políbil.
"A našel" provokovala ho.
"Našel, ale bojím se, aby nebyla jen jednostranná. Co myslíš?"
Odpověď přišla formou, v jakou ani nedoufal. Daniell vzala jeho ruku a položila si ji na bok. Druhou si ho přitáhla ještě blíž a začala ho líbat. Teď už to ovšem nebilo dětské ďubnutí ve stylu medvídka Pú, ale vášnivý polibek. Malfoy je stále pozoroval úzkou štěrbinou v domnění, že by mu to mohlo pomoci, až bude s nějakou dívkou, ale nyní věděl, že to, co přijde, se z pouhého pozorování stejně nenaučí.
Ron, Herniona a Ginny (Harry si stále povídal se Siriusem) se po schůzi vydali rovnou do Spolešenské místnosti své koleje, když vtom je dostihla Lilian s velkým kufrem.
"Ahojky, prosím vás teď jsem mluvila s McGonagallovou a chci se vás zeptat, jestli by vám nevadilo, kdybychom moje sestra Jane a já s vámi bydlely." Vychrlila na ně.
"Mě by to rozhodně nevadilo." smál se Ron.
"S tebou nemluvím." oplatila mu úsměv Lilian.
"Pro mě za mě," odvětila Hermiona rádoby ledabylým tónem, ale bylo znát, že je jí to proti srsti.
"Mně je to taky fuk." přidala se Ginny.
"Tak díky," snažila se, aby to vyznělo vděčně a mile a docela se jí to i povedlo, i když byla chováním dívek velice překvapena. Můžu snad za to, že můj bratr je debil?
Ron se nabídl, že jí pomůže s kufrem a tak i udělal.
Lilian si šla spolu s dívkami vybalovat na pokoj a Ron už i s Harrym zatím čekali na svém obvyklém místě u krbu.
"Můžete si rozdělit tuhle skříň," pohodila hlavou Hermiona a plácla sebou na postel.
Nálada byla pod bodem mrazu. Ginny ani Hermiona navzájem podváděné Tomem, neměly ani pomyšlení na to, bavit se s jeho sestrou.
"Holky, mě je to vážně líto. Já sem to netušila. Brácha je pako, ale určitě nikomu nechtěl ublížit. Děvčata se na sebe podívala a téměř naráz propukly v pláč.
"Ale no tak. To bude dobrý. Běžte za klukama, já si něco zařídím a pak přijdu." rozhodla Lili a odešla.
Prošla společenskou místností na chodbu a vydala se po schodech dolů směrem k Místnosti nejvyšší potřeby. Ještě než dorazila před provizorní ložnici dvou chlapců, potkala toho, na koho měla spadeno.
"Ahoj Draco, smím ti vlastně tykat?"
"Jo, proč ne."
"Mám na tebe pár otázek. Máš teď na mě chviličku?"
"Jo, proč ne."
"Kde bydlí studenti Zmijozelské koleje? Smíš mi to vůbec říct?"
"Jo, proč ne."
"Umíš říct i něco jiného? Jé, ty si primus? Můžu se podívat na ten odznak? Ty ho nosíš pořád u sebe?"
"Klidně se podívej, nosim ho téměř pořád," Malfoy byl překvapen a i trochu polichocen jejím zájmem.
"A kam ho nenosíš?" pokračovala ve výslechu Lilian.
"Do sprchy, ale jinak pořád."
"Můžu si ho půjčit?" dívala se na něj psíma očima a taky trošku využila sváděcích schopností, kterých měla opravdu velkou zásobu.
"Jo, proč ne."Draco odepnul malý placatý odznak a podal jí ho.
"Ježíš!" vykřikla, když upustila odznak na zem.
"Moc se omlouvám, já sem tak nervózní" přiznala a zářivě se usmála.
"Nic se neděje. Z čeho jsi nervózní?"
"Já, ty-prostě- no - hm- jsi nedovedu představit jaké to je. Obdivuju tě." Ruce se je jí třásly, ale hlas měla pevný.
"Co je jaké. Za co mě obdivuješ?" byl potěšený a také trochu znervózněl.
"Asi bych neměla tolik síly postavit se na stranu proti rodičům a tak."
"Ale vždyť ty na té straně jsi a podle toho, co jsem slyšel, tak rozhodně s Jane neděláte bezpečnou práci."
"To asi ne, ale ne proti rodičům."
"Postavit se špatným rodičům je o něco lehčí, než těm dobrým." Usmál se Draco.
"Stejně to chce odvahu a to se mi na tobě líbí." řekla a lehce ho políbila na tvář.
Malfoy zůstal stát jako přibitý.
"Já už musím, tak se měj. Dobrou noc."
To je ta, kterou jsem hledal. Pomyslel si a díval se za ní, dokud nezmizela za rohem.
"Kde jsou takovou dobu?" zeptal se netrpělivě Harry ve Společenské místnosti.
"Hele, už jdou." Odvětil Ron, který k nim byl otočen čelem. "No co ste tam děla…Hermi, co se ti stalo?" Ron vyskočil z křesla a objal uplakanou Hermionu, která vypadala, že jí někdo umřel. Ta byla z kamarádova zájmu tak překvapené, že nic neříkala.
Ginny, která nevypadala o nic lépe, se jen svalila do křesla vedle Harryho a mlčela.
"Kde jste nechaly Lilian?"
"Někam odešla, ale musela jít kolem. To sis jí nevšiml?"
"Můžu ti nějak pomoct?" zeptal se jí a snažil se ignorovat její nebroušený tón.
"Jo, nemluv na mě." Odsekla vztekle. To už to nevydržel a vyjel na ni:
"Já za to nemůžu, tak na mě nebuď nepříjemná."
"Nemůžeš? Kdybys mě neopustil, tak bych teď nevypadala jako debil."
"Jako debil vypadáš jen proto, že tady na mě bezdůvodně řveš!" To už všichni ve Společenské místnosti zmlkli a poslouchali, co se děje. I Ron už neobjímal Hermionu a řekl smířlivým tónem:
"Všichni se na vás dívaj, neměli byste se hádat."
"Ty se do toho vůbec nepleť! Ty si taky pěknej vůl." Otočila se na něj sestra. Ron jen nevěřícně otevřel ústa. A Ginny pokračovala:
"Chodíš si s nějakou Eilou a přitom všichni vědí, že miluješ Hermionu! I vona to ví, ale radši chodí s mým klukem, než aby udělala první krok."
"To není pravda!" hájila se Hermiona.
"Že ne? A co si mi to tuhle povídala, no? ,Když já nebudu ta, co se vtírá, ale já ho tak miluju.'" přehrávala Ginny.
"Bla bla bla! A co si mi povídala ty? ,No to je ten pravej' a přitom tě podváděl!" křičela Hermiona.
"Neřikej mi, že ty si s nim nespala!" rozčílená Ginny si vůbec nepřipouštěla, že je někdo poslouchá a přitom se sem sešla už celá nebelvírská kolej, aby si vyslechla něco zajímavého.
"To ti teda vážně neříkám!"
"Vidíš, když si mohla ty, tak proč né já?" obhajovala se naprosto nemístně Ginny.
"Proč? Protože poprvé by to mělo být s někým, kdo tě miluje a ne podvádí." Vysvětlovala ji Hermiona a rozhodně se nesnažila ztišit hlas.
"Jó, tak paní chytrá a zkušená. Ty si myslíš, že Krum ti bude věrněj až na věky jo?"
"Krum? Co ho do toho plete?" divil se Ron.
"Neřeš to, nebo snad chceš, aby se všichni dozvěděli nějaké pikantnosti i z tvého života?" radil mu šeptem Harry. Přemýšlel jestli má Hermionu a Ginny zarazit, než řeknou něco víc, ale nenapadlo ho už nic horšího, co by mohli říct a zajímaly ho i jiné podrobnosti. Tak Herm i Ginny to mají už za sebou a já furt nic…
"Ne nemyslim, ale byl mi věrnej aspoň v době, když jsem s nim spala!!" opáčila rudá a pořád ještě uplakaná Hermiona.
"Vážně si myslíte, že to musíte řešit tady? Pojďte raději do pokoje," zasáhla Lilian, která zrovna přišla otvorem v podobizně a odváděla je k dívčím ložnicím.
"Já už taky půjdu do postele, ale myslím tu moji opravdovou. Mám vše tak já jdu. Tak dobrou noc a hlavně se nepřibližuj k žádný holce viděls, jak to dopadá" usmál se trochu cynicky Harry a odešel otvorem v podobizně na chodbu.
"Ahoj Harry," pozdravil Draco, který už ležel ve své posteli.
"Ahoj," odvětil zkroušeně Harry.
"Tobě se něco stalo? Jsi nějaký smutný." Poznal to hned Malfoy.
"Před chvílí se Hermiona a Ginny neskutečně pohádaly."
"Myslíš to, jak na sebe práskly, která s kym spala?" zeptal se Malfoy.
"Jak to sakra víš? Vždyť je to sotva pár minut?" nechápal Harry.
"Zprávy se šíří rychle, to víš. Nepříde ti to hloupý, že to na sebe takhle prásknou? To je tak, když si ty naivní holky řikaj všechno." Rozumoval Draco.
"No my nejsme o nic lepší..." pousmál se Harry.
"Jo představ si koho jsem potkal."
"Koho"
"Lilian"
"A kdy, a kde?"
"Když jsem šel sem, asi tak před čtvrt hodinou. Je to pěkná holka co?"
"Jo to si taky myslím, ale ona si o mně nic kloudného nemyslí." řekl sklesle Harry.
"To ti řekla?"
"No tak nějak. -Co vlastně říkala tobě?" zahrál to Harry raději do autu.
"Řekla, že mě obdivuje." Prohlásil pyšně Draco.
"Za co proboha?"
"No za to, že jsem neměl strach a dal se na správnou stranu."
"A ty opravdu nemáš strach?"
"A ty?"
"Ale o mě se teď nebavíme. To se mnou nesouvisí."
"To víš, že souvisí. Jestli nemáš strach ty, pak nemám právo ho mít já. Pán zla nyní chce zabít nás oba, takže jsme na tom stejně."
"To bych neřekl. Mě chce Voldemort (Draco sebou opět při vyslovení jména jeho bývalého zaměstnavatele trhl) zabít, ale tebe chce potrestat. Mám dojem, že pokud se k tobě dostane, byla by smrt pro tebe lepší.
"Raději tohohle témata nechme a vraťme se k Lilian," navrhl Draco
"Uznávám, že je to o něco příjemnější. Tobě se líbí hodně, co?" popichoval ho Harry, jak to přátelé dělávají.
"Líbí…" usmál se Draco. Dlouho do noci si povídali o spoustě věcech, než se jim podařilo usnout.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.