2.kap. - Jsem normální kluk (až na tu schízu)

19. května 2007 v 16:08
kapitola druhá
Jsem normální kluk(až na tu schízu)
Bylo 1. září a rodina Weasleyova se společně s Harrym a Hermionou chystala na nádraží King´s Cross. Všichni museli mít zabaleno již večer, ale přesto tu byl velký zmatek.
"Konečně na cestě domů," usmál se ironicky Harry. Původně ani neměl v plánu po Brumbálově smrti do školy nastoupit, ale protože se Řádu o prázdninách dařilo nečekaně dobře. Nechal se od ostatních členů přemluvit. Teď byl moc rád po chvíli by mu škola chyběla.
Hned, jak dojeli do školy odvedla Harryo ředitelka McGonagallová do jedné prázdné učebny a tvářila se velice vážně.
"Co se…?" Harry se zarazil, když před sebou uviděl Draca Malfoye. Byl vysoký s atletickou postavou, světlé vlasy mu ležérně padaly do čela a upíral na Harryo své ocelově šedé oči. Harry musel uznat, že je to velice pohledný mladý muž a byl si téměř jistý, že po něm děvčta nespíš šílí. Přesto všechno vypadal jinak, než ho Harry znal. Neměl žádný povýšený pohled a vypadal velice unaveně a vystresovaně. Kdyby k němu Harry necítil takovou zášť, bylo by mu ho snad líto, ale v tuto chvíli v něm začala vřít krev. Hněv, který v sobě celé léto dusil, se vydral na povrch.
"Já myslel, že se sem už nikdy nevrátíš. Jak můžeš? Potom, co jsi málem zabil Brumbála, jen tak přijít?" křičel Harry a vůbec se nesnažil ovládnout. Naopak. Chtěl mu ublížit, vrhnout se na něj a rozmlátit mu ten jeho ciferník za vše, co kdy udělal jeho kamarádům i jemu.
"Uklidněte se pane Pottere, než uděláte něco, čeho byste potom litoval,"snažila se ho ztišit McGonagallová. . "Tady pan Malfoy za mnou o prázdninách přišel s prosbou a nabídkou."
Malfoy dělá pro Voldemorta podomního prodavače vysavačů? Kolik mu to asi vynáší?, pomyslel si Harry, ale rozhodně mu nebylo do smíchu.
Pohlédl na Malfoye, ten byl bledý jako stěna a tvářil se, že už nic nepříjemnějšího nemůže zažít.
"Nabídl mi - respektive Řádu - pomoc, ale jen, když ho ochráníme před Voldemortem a Luciusem."
"Cože?," zděsil se Harry.
"A já jsem řekla, že mu vyhovíme, a proto vás žádám, abyste se usmířili a také nikomu nic neříkejte. Pro zvýšení vaší bezpečnosti nebudete v noci, kdy jste nejzranitelnější , ve svých ložnicích, ale budete oba dva v Komnatě nejvyšší potřeby a o tom také nikomu, nikomu Pottere, ani panu Weasleymu nebo slečně Grangerové, neřekněte…A vy…", obrátila se na Draca a přemýšlela, komu by to neměl říkat, ale nenapadl ji nikdo.
"….To také nikomu neříkejte. Vždy si půjdete lehnout do svých ložnic a kolem jedenácté přejdete do své provizorní ložnice. Ráno se vrátíte ještě před budíčkem do opravdových ložnic, aby nikdo nic netušil."
"I tu dnešní noc?" zeptal se Harry.
"Ano, Pottere i dnes. Přijďte oba dva o půlnoci, budu tam na vás čekat.A dávejte na sebe pozor, oba dva. Nemyslete si, že když vás budeme chránit více než jiné žáky, neplatí pro vás školní řád! Naopak! Za každé porušení odeberu vaší koleji dvojnásobný počet bodů, než bych odebrala komukoli jinému. Je vám to jasné?", otázala se vztekle s očekáváním kladné odpovědi.
"A můžeme hrát famfrpál?", otázal se dychtivě Harry.
"Ano, smíte, oba dva.", usmála se a odešla.
Harry a Draco stáli mlčky proti sobě.
"Proč se dal k nám? Je to špeh nebo vyhnanec? jak velké mu hrozí nebezpečí? Čím nám bude prospěšný? Ohrozí to Řád, mé přátele nebo snad mě? Mě? chce snad Voldemort zabít někoho jiného více než mě? - Ne -To je pocta, že??" takovéto myšlenky se Harrymu honily hlavou.
"Proč jsi se dal k Řádu?", zeptal se Malfoye a opravdu byl zvědavý na jeho odpověď.
"Tobě se nebudu, Pottere, zpovídat!", křikl Malfoy povýšeným tónem a odešel.
Tak se Harry také odebral do Velké síně na večeři. Sedl si vedle Rona a Hermiony.
"Kde jsi byl?", ptali se ho zvědavě.
"Řešil jsem s McGonagallovou nějaké věci ohledně bezpečnosti."
"Zase si přišel o rozdělení prváků.," řekl mu Ron, jako by to Harry nevěděl.
"Hlavně, že jsem stihl večeři. Už mám hlad,"usmál se a nandal si pořádnou porci na talířek.
"Ginny? Ty někoho máš?"zeptala se Hermiona, když si po večeři společně sedly ke krbu ve Společenské místnosti.
"Proč se mě na to ptáš?" opáčila.
"No jen, že si již odmítla dvě pozvání na kafe, jedno rande a ještě jeden nepříliš slušný návrh. Musím říct, že být volná, vybrala bych si."
"Ty máš kluka?" podivila se Ginny.
"Co je na tm divného? A teď jsem se ptala první já, tak mi odpověz."
"Dobře, jsem zadaná, netrvá to dlouho, ale vypadá to nadějně."
"Nadějně na co?"
Ginny ztišila hlas, že ji mohla slyšet pouze Hermiona: "No však víš. Je to ten pravý."
"Pravý? Nepřijde ti poměrně brzo myslet si, že v šestnácti máš toho pravého?" šeptala Hermiona.
"Ale já nemyslela pravý jako na celý život, ale je to ten, se kterým bych to chtěla zažít poprvé. Jsi dnes sice nějak mimo, ale tohle chápeš, ne?"
"No to jo. Ale říkala si, že spolu nejste dlouho, nechceš si to pořádně rozmyslet?" lehce se s ní snažila manipulovat Hermiona.
"Co ty o tom…ty už si…?" nedokončila svou myšlenku Ginny. Hermiona jen beze slova přikývla.
"Vážně? Tý brďo, to bych do tebe neřekla. A s kým?" vykřikla na celou společenskou místnost Ginny. Všichni utichli a jen sledovali rudou Hermionu, která nevěděla co má říct.
"Hmm, n-no, t-takže tu smlouvu jsem uzavřela s panem Tomem Brownem a řekl, že se mi pokusí sehnat další členy do odboru na ochranu Domácích skřítků." Obratně se z toho vylhala
"Proč zrovna s Tomem?" zeptala se Ginny
"Co proč- to byl krycí manévr," odsekla Hermiona.
"Tak s kým?" dorážela dál Ginny.
"Řeknu ti to, až mi řekneš s kým chodíš ty." špitla už zase tiše Herm
"Ne nejdřív ty-to moje je aktuální. To tvoje je staré určitě déle," trvala na svém Ginny
"Vyděračko, ale dobře bylo to loni o prázdninách s Krumem a teď ty. Kdo to je?"
"No on je fakt bezva. Taky ho znáš jmenuje s…"
v tu chvíli se podobizna Buclaté dámy odklonila a v otvoru se objevili Harry s Ronem.
"Tady jste. Říkal jsem si, kam jste zmizeli. Co řešíte?" zeptal se vesele Ron.
"Nic!" odpověděla děvčata téměř současně.
"Aha, takže jako vždy, jo?"popichoval je. Hermiona po něm hodila polštářem, aby věděl, zač je toho loket. Polštář bohužel přistál přímo Harrymu v obličeji.
"Co to děláš?" vykřikl a tvářil se jako by mu udělala bůhvíco. Představa noci strávená v místnosti s Dracem Malfoyem se mu natolik hnusila, že byl celý večer velmi nepříjemný.
"No promiň. Tak dobrou noc!" řekla uraženě Hermiona a spolu s Ginny odešla do dívčích ložnic.
"Co se ti stalo? Vždyť to byl jen polštář," divil Ron. "Máš nějaké trable? Třeba s holkama? To ti klidně poradim. Však víš, že to s nima docela umim."smál se Ron.
Harry musel uznat, že má v něčem pravdu- s holkami to opravdu uměl - na rozdíl od něj. Zatímco Ron o prázdninách chodil se spoustou holek a i teď měl jednu (jmenovala se Eila a chodila do šestého ročníku), Harry se staral o Lorda Voldemorta a myslel na Ginny, která teď byla šťastná s někým jiným, což mu na náladě rozhodně nepřidávalo.
"Ne, díky tohle si musím vyřešit sám. Nevadilo by ti, kdybych šel už spát?"
"Ne, nevadilo. Taky jsem docela unavený po té cestě," řekl Ron.
Krátce po půlnoci, když už všichni byli ve svých postelích s nebesy, šel Harry do patra, kde se nacházela Místnost nejvyšší potřeby. Najít tuto kouzelnou místnost pro něj nikdy nebyl problém i dnes u ní byl hned. Před gobelínem s horským trollem už stála profesorka McGonagallová i blonďatý chlapec.
"Jdete pozdě." přivítala ho nabroušeně.
"Omlouvám se, ale kluci šli spát hodně pozdě,"zalhal Harry.
"Tak snad to bude podle vašich představ," řekla a otevřela dveře. Byla to poměrně malá, chabě osvětlená místnost. Na zemi byl modrý koberec, dva malé noční stolky, spousty přikrývek a jen jedna manželská postel.
"To snad ne?!" zhrozil se Harry při pohledu na manželskou postel.
"Já nevím, jestli sis to přál ty, Malfoyi, ale já určitě ne!"
"Bohužel to dnes musíte vydržet. Já tu nehodlám vymýšlet až do rána ložnici, aby se vám zamlouvala!" řekla profesorka, popřála jim dobrou noc a odkráčela do ředitelny.
"No tak to je bezva. Já s tebou spát na jedné posteli nebudu. Nikdy sem nespal s žádnou holkou, natožpak klukem a ještě tebou! To si raději lehnu sem na zem!" vztekal se Harry a zděsil se nad tím, co vlastně svému nepříteli řekl.
"Klidně si posluž. Já ti bránit nebudu," řekl Draco, už zase s úšklebkem, pro něj typickým.
Harry si vzal přikrývku a lehl si na zem.
"Jestli ti to pomůže, tak já taky s žádnou nespal" řekl po chvíli do ticha Malfoy.
"Co?" ujišťoval se Harry, jestli dobře slyší.
"Slyšels," odbyl ho Malfoy. Moc dobře věděl, že jestli chce vycházet s Řádem a porazit Pána zla, musí se spolčit s Potterem a proto dodal již mírnějším tónem:
"Já to s holkama prostě neumím. Ne snad, že by nechtěli, ale já vždycky udělám něco, co je odradí." Harry měl dojem, že mluví spíše o něm. Překvapilo ho, že s Ronem se o tom bavit nechtěl a s Dracem to teď řeší.
"Přiznávám, že to nikdy nebyl můj sem - strávit noc s tebou, ale možná, že najdeme víc společných témat. A jestli tady budeme muset bejt každou noc, bylo by lepší, kdybychom si mohli říct něco víc, než jen urážky." navrhl smířlivě
"Víš, jestli chceš, tak si můžeš lehnout sem. Já to nikomu neřeknu- stejně by nám to nikdo nevěřil." prohodil nejistě Malfoy.
"Já bych tomu před půl minutou taky nevěřil!" smál se Harry a doufal, že to možná nebude tak hrozné. "Víš možná, že to ani nebude třeba- vždyť jsme v kouzelnickém světě. Prostě si ještě jednu postel vykouzlíme."dodal ještě.
"Nerad to Pottere přiznávám, ale něco v tobě bude."
"Co ve mně je, zjistíš za okamžik,-zrovna jsem pustil ducha."
To už to nevydržel ani Malfoy a začali se oba smát.
"Vraťme se k těm holkám. To víš sex je pudová záležitost- buď to pude nebo nepude." Snažil se zvážnit Malfoy. Ale následoval další výbuch smíchu.
Po prvním školním týdnu Harry zjistil hned několik věcí. Za prvé, že lektvary, ani Obrana proti černé magii nejsou tak strašné předměty, jak se domníval. Jejich nový učitel Obrany proti černé magii nebyl nikdo jiný, než Tom Brown. Někteří (hlavně děvčata) z toho byli nadšení, ale jiní říkali, že je na profesora příliš mladý.
Bylo mu 21 let, ale díky ohromnému talentu a šťastně získané práci na Odboru záhad, věděl o černá magii věci, o kterých se Snapeovi ani nezdálo.
Za druhé Harrymu došlo, že holky jsou ještě složitější, než si původně představoval.
A za třetí našel někoho, kdo mu v tomhle (a nejen v tom) rozumní.
I když byl Ron jeho nejlepší kamarád, Dracovi se svěřoval raději. Možná proto, že Ron měl kolem sebe vždy spousty holek, které by daly bůhvíco, jen aby si jich všiml, zatímco Draco byl sám. Ne snad, že by ho děvčata nechtěla. Byl to velice pohledný mladý muž, ale on nikdy nevydržel se žádnou chodit dlouho. Sám řekl, že vždy hledal něco jiného, něco víc, než jen dívku, která umí jen tlachat o nesmyslech.
V pátek si Ron, Hermiona a Harry na hodině přeměňování sedli do poslední lavice a probírali všechno možné i nemožné. Harry jim pověděl (se svolením profesorky McGonagallové) o tom, že musí chodit každou noc spát jinam. Už se ovšem nezmínil, s kým. Ron i Hermiona věděli, že je Draco členem Řádu, ale netušili nebo si neuvědomovali, jaké mu hrozí nebezpečí.
"Pottere! Weasley! Grangerová!", volaní se vyděsili a vzhlédli k rozlícené profesorce. "Buďte tak hodní a zopakujte mi, co jsem právě říkala.", ječela na ně ze dvou metrů.
"Nevíme", přiznal Harry, který vůbec neměl ponětí, že už začala hodina.
"Tak to se u mne stavte dnes v půl šesté v ředitelně. Dostanete školní trest.", vzápětí, co to dořekla, se ozval hlasitý smích z části učebny, kde seděli zmijozelští.
"Vy, pane Malfoyi, přijďte také!" štěkla na něj.
"Ale já nic neřekl!", bránil se Draco.
"Znáte to přísloví o fénixovi", snažila se mu dát najevo pravý důvod. Na to už Malfoy neřekl nic.
Odpoledne se vydali Ron, Harry, Hermiona a Draco do ředitelny. Když stanuli před chrličem ozvala se jako první Hermiona:
"Víte vůbec heslo?"
"No vidíš na to jsme se nezeptali."došlo to i Ronovi.
"Mourovatá kočka!"křikl Malfoy, který jinak celou dobu nic neříkal. S Harrym se dohodli, že vůbec nikomu neřeknou, že se spolu baví a že spolu spí (v jedné místnosti samozřejmě). Hrát takové divadélko pro ně nebyl žádný problém.
"Jakto, že víš heslo?", zeptala se zkoumavě Hermiona a provrtávala Draca pohledem.
Malfoy neodpověděl a vydal se po schodech nahoru.
"To je dost, že jdete!" přivítala je ředitelka.
Draco vešel a rozhlédl se po místnosti. Překvapilo ho jak se ředitelna změnila. Za Brumbála tu byl jen párkrát, na rozdíl od Harryho, ale i tak viděl, jak moc se místnost změnila. Jediné co zůstalo byl masivní psací stůl, fénix Fawkes a podobizny bývalých ředitelů i samotného Brumbála.
V místnosti bylo hodně lidí. Poznal bývalé profesory Obrany proti černé magii - Remuse Lupina i Alastora Moodyho. Byl tu Artur Weasley i jejich nový profesor Tom Brown a jeho sestra. Dále bývalí studenti a studentky. Například tehdejší kapitán Nebelvírského famfrpálového družstva Oliver Wood.
"Pane Malfoy, pojďte se mnou. Potřebuji vám něco ukázat," vyzval ho Moody.
"C-cože?" vyděsil se Malfoya vrhl tázavý pohled na profesorku McGonagallovou.
"Tohle je pravý Alastor Moody, takže si můžete vybrat, jestli z vás bude fretka nebo něco jiného," pousmála se profesorka.
Harry, Ron, Hermiona, ale i ostatní byli doslova v šoku z toho, že přísná a chladná profesorka vtipkuje zrovna na takovéto téma.
Ve chvíli, když Moody s Malfoyem odešli, vynořili se ze zadní části ředitelny Fred s Georgem a za nimi šel mohutný černý pes. Harry psa pozorně zkoumal a doufal, že už ví, proč i profesorka McGonagallová žertovala. Pes se znenadání proměnil na vysokého černovlasého muže.
"Siriusi!" vhrl se mu Harry kolem krku. Chvíli nikdo nic neříkal a jen se nechali naplňovat štěstím, kterého bylo na světě čím dál méně.
Ticho ovšem přerušil příchod Ginny, která, podle jejích slov, byla na toaletě. Jestli tam byla sama, to nebylo jisté, protože po chvilce klaply dveře znovu a v nich stál Tom s takovým tím přihlouplým výrazem - já nic, já muzikant. Hermiona se na Toma podívala velice zvláštním pohledem. Byla to směs překvapení, zloby a nejistoty.
"Směla bych s tebou mluvit?" zeptala se nabroušeně.
"Jistě o co jde?" odpověděl Tom s nejistým úsměvem a vrátil se s Hermionou opět za dveře, ze kterých přišel před chvílí.
"Ty chodíš s Ginny?" vyjela na něj zostra, jen co vyšli na chodbu.
"Já bych neřekl, že s ní chodím to byl jen takový flirt," pokoušel se obhájit -samozřejmě s opačným účinkem.
"A se mnou? To si taky jen tak flirtoval?" křičela Hermiona a nebrala si žádné servítky.
"No to né. Ty jsi starší a mám tě radši" nevěděl jak dál.
"Radši než koho? Víš co? Já si stejně od první chvíle myslím, že chodit nebo flirtovat -jak chceš- s profesorem je chyba, takže je konec a tečka! A teď mě prosím omluv. Je mi špatně -z tebe!
Rozčílená a zklamaná se Hermiona vydala tichou chodbou směrem k toaletám. Přes samé slzy nic neviděla a tak vrazila do blonďatého chlapce. Ke svému zděšení zjistila, že je to Draco Malfoy. Zrovna se líbal s jednou dívkou z Mrzimoru.
"Kluci jsou hovada a podrazáci. Vsaď se, že tě taky podvádí!" štěkla na pohlednou tmavovlasou dívku místo omluvy.
"Co to bylo?" otázala se Evangelia, když Hermiona práskla dveřmi WC.
"To byla jedna mudl…" zarazil se nad tím titulem. Teď, když jsem členem Řádu, neměl bych jí tak říkat- zamyslel se Draco.
"..jedna holka z Nebelvíru."
"Aha" prohodila moudře a schoulila se do jeho objetí.
"Nikdy bych do tebe neřekla, že bys chodil i s holkou z jiné koleje než ze Zmijozelu."
"Já taky ne" ušklíbl se.
"Pane Malfoyi!" volal na něj z konce chodby Moody.
"Pojďte již zpátky."
"Už jdu." Zabručel Malfoy a dlouze něžně přítelkyni políbil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jestli jsi tu byl/a, tak klikni.

Byl/a jsem tu... 100% (310)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.