3.kap. - Nové obzory

19. května 2007 v 16:09 | Lilian
kapitola třetí
Nové obzory
"Hermi?" ozvala se do ticha pokoje Ginny.
"Hm" zabručela Hermiona, aby jí dala vědět, že vnímá. Stále se ještě zlobila, ale smířlivý tón Ginnina hlasu jí nedal.
"Je mi to vážně líto. A omlouvám se, že jsem na tebe křičela." Snažila se usmířit kamarádka.
"Víš, mně by tolik nebralo, že si na mě křičela, spíš mi vadí obsah toho, co se dozvěděli všichni z Nebelvíru a pokud se nepletu, nenechají si to jen pro sebe!" řekla trpce.
"Promiň, ale i já jsem ta, o které všichni vědí více, než by měli." Zvýšila hlas Ginny, až vzbudila Lilian.
"Snad se zase nehádáte?" ptala se jich tónem, který vždy nasadila Ginnina matka při jakékoli zmínce o dvojčatech.
"Ne, ne já jen říkám, že mě to mrzí," zmírnila opět Ginny
"To teprve bude, až si o vás budou všichni povídat." potvrdila Hermioniny obavy Lilian.
"Třeba to nebude tak strašné. Vše má i své dobré stránky, možná, že teď si nás kluci budou všímat víc." Přemítala Ginny.
"Ty to určitě potřebuješ." Zasmála se ironicky, ale rozhodně ne vesele Hermiona.
"No, ale ty jo!"
"Tím bych si nebyla tak jistá." pousmála se šibalsky Hermiona.
"Ty máš kluka?" podivila se Ginny.
"Tohle už jsem někdy slyšela. A promiň, ale po dnešku jistě pochopíš, když si to nechám pro sebe." Řekla a v jejím hlase už nebylo po vzteku ani památky.
"Tak raději dobrou noc."
"Dobrou."
"Ginny?" ozvala se do ticha pokoje Hermiona.
"Hm" zabručela Ginny.
"Je mi to vážně líto. A omlouvám se, že jsem na tebe křičela." Napodobila ji Hermiona.
"To už jsem někdy slyšela..." prohlásila Ginny a začaly se všechny tři smát.
Ráno si dívky daly s odchodem na snídani načas, ale moc platné jim to nebylo. Když vstoupily do Společenské místnosti, ihned utichl všechen hovor a po chvilce se zvedla vlna vzrušeného šuškání. Obě zrudly a byly by pokračovaly, co nejrychleji ven, kdyby je nezastavila Lilian:
"Holky, pojďte. Jane je tady představím vás." Zavedla je k tmavovlasé dívce uprostřed místnosti. Seděla na velkém kufru a povídala si s Ronem a Harrym. Nebýt odlišného odstínu jejich vlasů, byla by od Lili k nerozeznání.
"Tohle je Jane a tohle jsou Hermiona a Ginny."představila je s úsměvem. Dívky si podaly ruce, ale dál rozpačitě mlčely. I Jane vycítila napětí ve vzduchu a proto si raději šla vybalit. Levitačním kouzlem snadno dostala kufr do ložnice, kde ji Lilian ukázala kde, co je.
Zatím se Ron, Harry, Hermiona a Ginny odebrali na snídani. Prohodili pár slov o Jane, ale jinak nic jiného neříkali.
Po celém dni, kdy se většina studentů těšila z krásného říjnového dnu, se konala hostina. Ředitelka představila Jane a Lilian jako nové žačky a Daniell, Wooda, Tonksnokvou, Lupina a Moodyho jako osoby, které budou zajišťovat jejich bezpečí. Sírius se opět odebral do domu číslo 12 na Grimmauldově náměstí, ale slíbil, že je přijde brzy navštívit. Jídlo bylo výtečné a Ron, Hermiona, Ginny a Harry se bavili jako by nikdy žádná hádka nebyla.
Několik dalších týdnů se nic zvláštního nestalo. Přelom září a října přinesl stále horší počasí, další a další úkoly od profesorů (nejhůře na tom byla Hermiona, která si nabrala o několik předmětů navíc. Říká, že ještě pořádně neví jakou cestou se v životě dá a tak chce nějaké rezervy) a stále intenzivnější přípravu na první famfrpálový zápas - Zmijozel proti Nebelvíru.
Ke konci října si profesorka McGonagallová po hodině přeměňování zavolala Harryho k sobě.
"Slečna Brownová dala panu Malfoyovi na primaský odznak to no tu vaši…"
"štěnici" doplnil ji Harry
"Ano to. Jen abyste to věděl. A další věc je ta, že se chci zeptat, jestli si pamatujete, co jsem vám v pátém ročníku slíbila." Podívala se na něj zkoumavým pohledem a když ji naznačil, že nemá páru, o čem to sakra mluví, pokračovala:
"Slíbila jsem vám, že vám pomůžu stát se bystrozorem, i kdyby to mělo být to poslední, co v životě udělám. Chtěla bych vědět, jestli byste o to ještě stál."
"Ano samozřejmě."
"Dobře…"přikývla s úsměvem. "… tak to se začněte učit, protože váš dnešní výkon nebyl nijak slavný!" Zvýšila hlas, jako by se bála, že by mohla působit více jako lidská bytost a pokynula mu, že už může jít.
Když vyšel před učebnu Ron ani Hermiona tu už nabyli, protože měli další hodiny. Hermiona se zapsala na věštění z čísel a Ron měl-péči o kouzelné tvory. Z toho byl samozřejmě nadšený pouze Hagrid.
Harry se tedy rozhodl, že si zajde na školní pozemky nachytat poslední sluneční paprsky. Cestou dolů ke vstupní bráně potkal Wooda, kterého jako vždy doprovázela Daniell.
"Ahoj Harry, tak jak se daří?" oslovil ho vesele Wood.
"Jde to, ale máme toho hodně, ale to koneckonců moc dobře víš sám."
"Musím tě pochválit jak vedeš nehelvítské družstvo. Jak se připravujete na Zmijozel?"
"Trénujem, trénujem a trénujem-prostě tvůj styl."
"Tak to trénujte trénujte a my pudem. Tak zatím a držte se." Rozloučili se a pokračovali v dosavadní činnosti.
Venku bylo poměrně teplo a sluníčko svítilo, zkrátka ideální počasí na procházku, což kromě Harryho vypozorovalo velmi mnoho párů. Zamilované dvojice se drželi za ruce a pomalu obcházeli kolem jezera. Spatřil i Ginny, která o chlapce rozhodně nouzi neměla a docela toho využívala. Nebyl si jistý, ale měl dojem, že chlapec se kterým se vedla za ruku teď, není ten ze včera. Zahlédl, ale hlavně zaslechl i Draca a jeho přítelkyni Evangeliu.
"Jestli si myslíš, že mě pořád dokola baví ty tvoje kecy o fifrpálu, tak to se zatraceně pleteš. Už toho mám dost! Asi si budeš muset vybrat. Buď já, anebo fifrpál." Křičela na něj tmavovlasá dívka.
"Tak za prvé je to famfrpál a za druhé mně nikdo nebude dávat žádná ultimata.To je věc, kterou bytostně nesnáším. Takže si budeš muset vybrat ty. Buď mě přijmeš takového jaký jsem, anebo můžeš jít, já tě tu držet nebudu." Odpověděl ji Draco, o nic tišším hlasem.
"Tak fajn." Řekla dívka, usmála se, krátce políbila Draca na ústa, otočila se na podpatku a ještě za sebou křikla:
"Tak teda tu druhou možnost!"
"A to bylo co?!" zeptal se tiše Draco a tvářil se jako opařený.
"Že si může jít" zapojil se do rozhovoru Harry.
"Ahoj Harry, tak tys to slyšel?"
"Nejen já" Prstem mu lehce ukázal na dav shromážděný u jezera, který na ně zvědavě koukal. Draco byl jeden z nejhezčích chlapců na škole(dívky si vyhlásili anonymní anketu, ve které se na prvním místě umístil Logan Ecols- jeden Havraspárský student, ale ten byl již dobré dva roky s jednou dívkou.Hned za ním byl Draco a každý jeho rozchod znamenal pro většinu naivních dívek alespoň střípek naděje.)
"Je mi to líto"pokusil se Harry situaci nějak ulehčit- samozřejmě s opačným účinkem- to by to nebyl Potter.
"Líto? Tak ona mi bude dávat na výběr? Nasrat! Ať si jde." Nadával Draco tak nahlas, aby ho odcházející dívka slyšela.
"A co ty vlastně? Máš někoho, kdo by z tebe mohl veřejně dělat blbce?" naštvaně pohodil hlavou k davu.
"No tak to zvládá naprosto precizně Hermiona."
"Takže spolu chodíte?"
"Ne to ne, ale musím uznat, že holka je to pěkná."
"Ne, že jí to řekneš, ale uznávám, že není špatná…" pošeptal Draco a naprosto jasným gestem naznačil, co by v tom případě Harryo čekalo.
"Neboj" ujistil ho Harry s úsměvem.
Tak Potter a Grangerová-no to se podívejme. Pomyslel si Draco a společně se vydali zpět do hradu, neboť právě zvonilo na další hodinu - právě lektvary, které měli Nebelvír a Zmijozel dohromady.
Do učebny vešel každý sám a Harry si jako vždy sedl vedle Rona a Hermiony. Zvažoval myšlenku, kterou mu do hlavy vnuknul Draco. Zřejmě pozoroval svou spolužačku s o něco víc tupým pohledem než obvykle, protože se nejistě zeptala:
"Co na mě tak koukáš?" Harry sebou trhl, jako by ho právě vzbudila.
"Jen, že tady máš kousek hadích jater." Jak romantické
"Vypadá to spíš jak včerejší oběd." Vložil se do jejich rozhovoru Ron.
"Mě to připomíná spíš žrádlo pro kočky z konzervy." Připojil se také Seamus.
"Tak to bych se hádal. Bránil svoji teorii Ron."
"Buďte tak hodní a laskavě neřešte, co kde mám a radši mi řekněte který z těch dvou kořenů je lepší." Řekla a rázně si blevajz (ať už to bylo cokoli) smetla z pláště.
"Ententýky dva špalíky zkus voba" prohlásil rozhodně Ron a vhodil oba malé kusy do Hermionina kotlíku. Chystala se mu velmi rázně vysvětlit, že to, co udělal je pitomost-zkrátka ho chtěla zjebat, tak, že to svět neviděl. K Ronově štěstí to ovšem nestihla, neboť téměř dokončený lektvar začal bublat a explodoval dříve, než si stačila rozmyslet v jaké tónině začne křičet.
Pokud přišlo Harrymu nehezké, že předtím měla na plášti jen kousek jater, nyní se mu zvedal kufr. Téměř všichni z Nebelvíru byli totálně mokří a všude se povalovali kusy čehosi, co rozhodně nevonělo, ani nevypadalo nijak vábně. Všichni Zmijozelští se smáli jako smyslů zbavení a profesor Křiklan opravdu netušil, jestli se má smát taky, anebo brečet. Oznámil, že už pro dnešek mají od lektvarů pokoj, ale nechal Hermionu, Rona a Harryho uklidit třídu.
Když odklidili poslední zbytky Hermionina lektvaru, byl nejvyšší čas na to, aby se Ron vydal na hodinu péče o kouzelné tvory. Napsal se na ně, protože se rozhodl, že bude pomáhat svému bratru Charliemu v Rumunsku s draky. Jediný kdo z toho měl radost byl samozřejmě Hagrid.
"Co kdybychom se šli projít?" navrhl Harry, i když čekal naprosto zápornou odpověď a k tomu několik nepříjemných minut(možná až hodin)vyjmenovávání důvodů.
"Tak jo." Souhlasila Hermiona.
"COŽE?!?!?" Harrymu spadly ,hračky´, čehož si všimla.
"Tak ty se mě ptáš a potom nechceš jít?" ptala se, probodla ho uraženým pohledem a nadechovala se na další přednášku.
"Já se chci projít, ale nečekal jsem, že ty taky."
Venku usedli pod veliký dub a povídali si.
"Není ti zima?" zeptal se Harry po chvíli.
"Proč se ptáš?"
"Abys nenastydla. Už je chladno a víš, že bys neměla sedět na tý studený zemi."
"Co tě to proboha napadá? Seš jak moje matka, -ale pravda je, že mi není zrovna vedro."
"Tak se víc přitul."
"No když myslíš." Přitiskla se k němu. Ruku měla položenou na koleni a Harry měl silné nutkání ji za ni vzít. Přemýšlel jestli má riskovat jejich kamarádství kvůli chvíli vášně. Myslel také na Rona, který měl Hermionu velmi rád. Velké dilema vyřešila sama Hermiona, vzala Harryho za ruku a něžně ho políbila na ústa.
"Tohle jsem chtěla udělat už dlouho."
"Už dlouho jsem chtěl, abys to udělala." Oplatil ji úsměv i polibek. Hermiona si natočila jeho ruku tak, aby viděla na hodinky.
"Už bychom asi měli jít."
"Jak chceš…"
"Tady nejde o to, co chci, ale o to, co musím." Usmála se všeznale a kráčeli k hradu držíc se za ruce.
Ron se po uklizení třídy a nekonečné hermionině přednášce o jeho nezodpovědnosti, hlouposti, nevyzrálosti, lenosti, trapnosti, idiotnosti, homodějnosti nutnosti být vtipný za každou cenu, naprosté nechápavosti a totální debilitě, konečně odebral přes školní pozemky k hagridově boudě. Bylo tu jen pár studentů, ale mezi nimi i Jane.
"Ahoj, co tady děláš? Ty jsi se zapsala na péči? Ještě si tu ale nebyla, že?"
"Ještě ne. Dlouho trvalo, než mi profesorka McGonagallová připravila rozvrh."
"Na jaké předměty ses ještě zapsala?"
"Ježiš těch je. Obdivuju vás, že to zvládáte."
"Vždyť ty si to už přece jednou taky zvládla."
"No ne tak docela…"
"To znamená co?"
"… na začátku sedmého ročníku mě vyhodili."
"Cože!?!?" zalapal po dechu Ron.
"Neptej se mě prosím proč. Tak abys chápal: napsala sem se na všechny předměty, jaké jsem měla před třemi lety. Paradoxní. Ty-víš- kdo zavinil, že sem školu nedokončila jako všichni, ale nakonec díky němu, jestli se mi to povede, ji přeci jen dodělám" Trpce, přesto hezky, se usmála."
Jejich velmi pěkný rozhovor přerušil Hagrid:
"Sem fakt rád, že ste přišli(Nenápadně mrkl na Rona). Dnes vám povim něco vo klenzeovi. Bohužel se mi nepovedlo sehnat žádnýho živýho, tak vám musí stačit jen vobrázek. Učebnice strana 123."
Nalistovali si danou stránku (alespoň ti, kterým jejich učebnice neutekla, neodletěla, případně je nepokousala tak, že ji velmi rádi ,omylem´ zapomněli doma nebo v mudlovské popelnici). Ale všem bez rozdílu pouhý obrázek naprosto stačil. Klenzes vypadal jako ohavný brouk. Měl velká kusadla a krabí klepeta, spousty nohou (přesněji 12) a čtyři velké oči, kterými dobře viděl ve dne i v noci. K velké úlevě všech se v Anglii nevyskytuje.
"Nepovedlo sehnat a přitom je jistě všude k dostání." Prohodil sarkasticky Ron a Jane se začala smát.
Hodina bez názorné ukázky byla docela příjemná, a až na pár drobných zranění od kousavých učebnic, ubíhala rychle a skoro jako normální hodiny. Po skončení se Ron s Jane pomalu vraceli k hradu a povídali si. Jane byla dvacetiletá ( jak si prozíravě Ron vypočítal), atraktivní dívka a Ronovi se více než líbila. Vzhledem k bolestným událostem v Janině životě,nebyla si jistá, jestli ji nějaký zajíček dovede obšťastnit. Šli těšně vedle sebe a jen tak trošku o sebe zavadili malíčky a nechali je zaklesnuté. Po pár krocích, když si Jane řekla, že horší už to nebude, se plnohodnotně drželi za ruce. Bylo ještě pěkně, a tak se dohodli na procházce kolem jezera.
"Hele tamhle je Harry a Hermiona." Řekl Ron a ukazoval k jejich oblíbenému stromu.
"¨Ty, co se tam líbaj?"
"Cože?!?" otočil svůj zrak od Jane zase k nim a dolní čelist mu spadla někam ke kolenům. Nevěděl, co má dělat. Nyní mu bylo více než jindy jasné, že Hermiona s ním v dočasné době chodit nebude. Měl na Harryho vztek, ale zase se musel držet, aby Jane jejich vztah, kvůli jeho hloupé žárlivosti, neskončila dřív než začal. V tom se Harry a Hermiona zvedli a šli směrem k nim.
"Rone?"
"Jo?"
"Nejspíš tomu nerozumím, ale vypadáš velmi vytočeně a já si naivně myslela, že stojíš o mě, ale asi sem se pletla."
"Není to tak, jak to vypadá-Touž jsem někdy slyšel?: ,Takže si s ní nespal?´ ,Tak je to tak, jak to vypadá.´- že by Esmeralda?Já- jen- že se Harry nedávno rozešel s mojí sestrou a ona ho má pořád ráda a až se tohle dozví, tak ji to zraní" Vymluvil se na sestru, (jako vždy) a zabralo to.
"To je od tebe pěkné…" Usmála se a vypadala, že ji jeho bratrská láska dostatečně dojala na to, aby zjišťovala další fakta. Jeho ,starost´ odměnila polibkem.
"Hele tamhle je Ron… a s Jane." Zarazila se Hermiona, když se pár před nimi začal líbat.
Harry se na ni podíval zkoumavým pohledem a tak k nim rychle došli.
"Neřilaks něco o tom, že si s žádnou Brownovou nic nezačneš?" zeptal se Rona zkoumavě(koumák jeden).
"To víš zvyk je železná košile." Usmál se rádoby moudře Ron.
"Ale změna je život"oponoval mu Harry.
"Starýho psa novejm kouskům nenaučíš." Dívky na jejich chvilku s příslovími koukali, jak virus do lékárny. A obě lehce tahaly své nové kluky za ruku, aby už šli.
" Do jedný řeky dvakrát nevstoupíš." Pokračoval Ron, aniž by si Jane všímal.
"Opakování je matka moudrosti."
"Jo ty moudrej, jenže chybama se člověk učí"
" Ale žádný učený z nebe nespadl"
"Ale i tak si pěkně nabil"
"Když to nejde silou, zkus to ještě větší" řekla znenadání Jane a trhla s Ronem tak, že se jí konečně začal věnovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jestli jsi tu byl/a, tak klikni.

Byl/a jsem tu... 100% (310)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.