4.kap. - Sedmý viteál

19. května 2007 v 16:10 | Lilian
kapitola čtvrtá
Sedmý viteál
Druhý den ráno přišly Hermiona, Ginny, Jane a Lilian na snídani trochu později, protože si téměř celou noc povídali. O čem jiném, než o klucích. Automaticky se usadily naproti Harrymu a Ronovi, tiše pozdravily a potom následovalo několik nekonečných minut trapného ticha. Bylo jim hloupé dávat všem najevo, kdo s kým těď chodí a nevěděli, o čem se mají bavit. Když už bylo napětí mezi kamarády k nevydržení, přilétly sovy s poštou. Všichni přerušení zoufalé situace s velkou radostí uvítali. Hermiona se ihned schovala za Denního Věštce, Ron s Harrym řešili dopis od Siriuse, Jane s Lilian řešili také nějakou poštu, jen Ginny se nepřítomně dívala směrem k Velkému stolu.
"Panebože!" vykřikla z ničeho nic Hermiona a položila noviny na stůl mezi ovesné vločky a ořechové mufinky.
"Co se děje?" vyzvídal Ron, kterému udiveně přes rameno koukal Harry.
"Přečtěte si to. To je teda něco!" ukazovala jim Hermiona na rozložené noviny.
"Ginny?" oslovila Hermiona kamarádku, která jí evidentně nevnímala. Podívala se směrem kam zírala. A hned jí bylo jasné, co ji natolik zaujalo. U Velkého stolu seděla mladá Daniell a bývalý student Oliver Wood. Bylo téměř nemožné rozeznat, jestli slanina, kterou se navzájem krmili, původně patřila Daniell nebo Woodovi.
"Copak, copak snad jim nezávidíš? Ty taková kalhotářka." Popichovala ji.
"Kdože?"probudila se Ginny.
"Jako sukničkářka, akorát na chlapy. Seš na Skoty? Ne. Takže povětšinou na ty, kteří nosí kalhoty. Už chápeš? Jestli ne, nevadí, ale přečti si to."
"Já teda nechápu, co je na vadných košťatech zvláštního" divil se Ron.
"Ale to ne! Já myslela tohle!" řekla a ukázala na článek na okraji stránky.
Kouzelníci z odboru pro Odhalování záhad uskutečnili zvláštní objev.
Před několika dny byli upozorněni na místo s velkou koncentrací kouzel v mudlovské
části Londýna. Včera se jim na tomto místě podařilo najít šál, který podle všech
náznaků patřil jedné ze zakladatelek slavné školy čar a kouzel v Bradavicích.
Přesněji Roweně z Havrspáru. Zvláštní a také smutnou okolností je to, že šál byl
zabezpečen velkou řadou ochranných kouzel, při jejichž odstraňování bohužel přišel o život jeden z kouzelníků a další dva byli zraněni. Nyní je vzácný artefakt uschován v galerii Historických památek čar a kouzel v Londýně.
Evženie Turnovská
"Ty myslíš, že je to další viteál?"
"Vždyť je to jasné: …,prapodivná ochranná kouzla´" citovala, aby doložila svou teorii.
"Co si o tom myslíš ty, Harry? Kolikátý to už je?"
"Jestli se nepletu, měl by to být sedmý. Deník, prsten a medailon jsou už zničené…"
"Tak pozor to nevíš! Třeba ho ten člověk nezničil. Mohl to tam napsat Vy-víte-kdo-, nebo nějaký jeho stoupenec, aby nás zmátli."skočila mu do řeči Hermiona.
"Tak zaprvé Lord Voldemort netuší, že o jeho viteálech něco víme.Aspoň doufám. A zadruhé Smrtijedi o jeho viteálech rozhodně nic neví. A pokud mě nebudeš dál přerušovat, dokončím svou odpověď na TVŮJ dotaz."
"Promiň" hlesla tiše.
"To nic. Takže tři jsou v tahu…"
"Já bych taky šel na nějakej tah…" zasnil se Ron. Jane ho spražila ledovým pohledem, aby mu dala najevo, že ruší důležitou debatu.
" Šálek Helgy z Mrzimoru je čtvrtý. Zatím nenalezený. Brumbál se domníval, že Nagini-jeho had(dodal, když zpozoroval nechápavé výrazy jeho posluchačů)- je pátý. Jeho tělo je šestý a tohle by byl sedmý a poslední." Dokončil svůj výčet Harry a povzbudivě se usmál."
"Co si myslíte, že udělá, až zjistí-jestli to ještě neví-, že byl jeho viteál nalezen." Zapojila se do debaty Lilian.
"Těžko říct, ale bylo by dobré s někým z Řádu si o tom promluvit." Navrhla Hermiona a pohodila hlavou k učitelskému stolu (který stále Daniell s Woodem pohoršovali).
"To bychom asi vážně měli. Co třeba s McGonagallovou?"
"To by šlo"
"Tak poďte hned, už odchází."
Dostihli ji až na schodech, požádali ji o chvilku jejího velmi drahocenného času bla bla a tokový ty pindy a tak je zavedla bez větších okolků do své pracovny. Tam ji pověděli vše, co vyzkoumali na snídani (až na ty kalhotářky). Vyslechla je s nečekaným zájmem a potom jim oznámila:
"Jsem ráda, že si i při pilném studiu na OVCE (Ať dělali, co dělali trochu ironie v jejím hlase se jim nepovedlo přeslechnout), najdete čas na řešení věcí takto závažných(to už ovšem řekla bez jakékoli ironie- že by zachování dobra bylo důležitější, než OVCE?). Domnívám se, že nejlepší bude, když, co nejdřív svolám další schůzi. Pokud mu už nic nechcete…" Ladným pohybem ruky naznačila, aby vypadli. Vyšli tedy bez dalšího okounění z jejího kabinetu. Ron se dost rozpačitě rozloučil a šel hledat svoji novou přítelkyni.
"Konečně sami."vzdychl Harry a snažil se Hermionu políbit. Ta ho ovšem odstrčila.
"Jak konečně? To ti nestačí jen moje přítomnost? To by ses chtěl akorát muckat či co?"
Harry byl lehce vyvedený z míry, ale ještě se snažil udržet si klid: Je jen unavená do noci nespala. Má strach ze sedmého viteálu.
"Tak promiň, ale takhle jsem to nemyslel. Jen mi to muckání rozhodně nevadí."pokusil se o úsměv, ale dopadlo to takovým zvláštním šklebem.
"Proč se tak ksichtíš?"
"To byl úsměv, ale to ty neznáš protože si věčně kyselá jak prdel."
"Cože?"
"Slyšela dobře."
"Co si vo sobě myslíš? Já jsem úplně normální holka."
"No právě"
"Cos tim chtěl říct? Jakože sme všechny kyselý?"
"Tak nějak Musím uznat, že nejsi blondýna."
"Máš něco proti blondýnám? Nebo něco proti holkám?"
"Vidle?!"
"Moc vtipné, nechceš mi tu snad vyprávět vtipy o blondýnkách."
"Mohl bych. To znáš tenhle? Přijede přebarvená blondýnka na farmu a fařmář jí říká:Slečno, jestli uhodnete kolik tu mám ovcí, jednu vám dám…"
"Jsi trapnej"
"No a ta blondýnka koukne na to stádo a povídá:. tak 159´. Farmář se diví:,Vy ste to uhodla, tak si jednu vemte.´ No a když už nastupuje do auta zastaví ji ještě ten farmář:, A když uhodnu původní barvu vašich vlasů, vrátíte mi toho psa?
"Pottere přestaň mě srát."
"Řekl bych, že to co tě sere nejsem já, ale něco jiného. Co se děje Herm?"
"Ach Harry," Objala ho a začala brečet. Už vůbec nekřičela, jen tiše odpověděla mezi vzlyky:
"Myslela jsem-hyk-, že-hyk- to vydržím, ale-hyk- pletla sem se. Ří-hyk-ká se, že na vzhledu nezáleží,-hyk- ale není to pravda. Nelí-hyk-bíš se mi ani trochu a prostě mě nepřita-hyk-huješ a nechci se s tebou -hyk-líbat nebo snad něco víc. Si bezva kámoš a-hyk- nechci, aby se to měnilo.".
"Dobře, ani já si nemyslím, že to bylo nejchytřejší.Nemohli bysme na to prostě zapomenout?"
"Určitě, mám radost, že to tak bereš"
Jednou šli Harry, Ron a Hermiona z večeře, když se za jejich zády ozvalo:
"Hej Pottere!" Otočili se i přestože věděli, kdo Harryho volá.
"Co chceš Malfoyi?" řekl Harry tónem, kterým k němu promlouval posledních šest let (ještě Ronovi ani Hermioně neřekl, že jsou s Dracem dobří přátelé).
"Chci s tebou mluvit-pokud možno o samotě" požadoval Draco o nic příjemněji.
"Omluvte mě prosím"požádal Harry své přátele a odešel s Dracem do jedné z nepoužívaných učeben.
"Co myslíš, že mu Malfoy chce?" zeptala se trochu vyděšeně Hermiona.
"Nevím, co chce Malfoy, ale už vim, co chci já." Ron si stoupl, tak, že musela zastavit. I když značně vyvedená z míry jeho počínáním, přistoupila na tuhle hru.
"A co bys chtěl?"
Ron rudý až za ušima se odvážil vyslovit to, co si už dlouho přál:
"No tebe." Hleděli si do očí a začali se pomalu přibližovat, až jejich rty splynuly v jednom bodě.
"Tak co se děje?" zjišťoval Harry když byli Ron i Hermiona z doslechu.
"Nemohl bys to dát Lilian?" zeptal se Draco nejistě a podával Harrymu složený kousek pergamenu.
"Co to je?"
"Dopis." Takovej ten cár papíru, na kterej něco napíšeš. Umí Potter vůbec psát? A číst? Radši ho upozorním.
"A prosim tě nečti to." Dodal ještě.
"A proč si to neposlal po sově?"
"Nejsem si jist, že mi neprohlížejí poštu."
"Cože?"
No jo vlastně Potter není jeden z nejchytřejších-no spíš takovýho debila svět neviděl.
"Někdo mi prohlíží poštu-jako dopisy."
"Já vim co je pošta."
Jen aby
"Neboj se číst to nebudu"
Tak vážně asi neumí číst, protože každej normální člověk by si to přečet.
"Tak díky moc."
"Lilian?" oslovil dívku Harry hned, jak ji spatřil ve Společenské místnosti.
"Ahoj Harry, co potřebuješ.
"Tohle ti posílá Draco Malfoy. Omlouvá se, ale neměl jinou možnost, jak ti to poslat." Nemít ten proslov na ruce, asi bych to splet.
"Děkuju." Převzala kousek pergamenu a odešla do své ložnice. Tam si sedla na postel a nedočkavě dopis otevřela. Úzkým pečlivým písmem, kterého by sama nebyla kdy schopná zde stálo:
Drahá Lilian,
odpusť mi formu jakou Ti to dávám najevo, ale na chodbě mi to nepřijde tak romantické. Chtěl bych s Tebou mluvit o samotě. A jako vhodné místo mi připadá Astronomická věž. Přijď tam prosím ve středu o půlnoci.
Budu čekat…
D.M.
"Půjdeš?" zeptala se Jane, která jí koukala přes rameno, aniž by to Lilian věděla.
"Co je ti do toho? Ty snad nemáš ani kousek slušnosti."
Tak sorry. Já jen myslela, že si řikáme všechno."
"Vždyť já bych ti to řekla. Jen bych uvítala trochu soukromí!" zlobila se Lilian.
"Tak půjdeš?"
"Možná"
"A není pro tebe moc mladý?"
"A co Ron? Pro tebe není mladý?"
"Pravda, jenže já nejsem...."
"...vdova?" dořekla za ní. Jane přikývla a bála se toho, co přijde.
"Sama si mi říkala, že mám jít dál a když chci, tak s tím nesouhlasíš? Tak to se rozmysli, co vlastně chceš. Já už to vím. Methew je pryč a nic mi ho už nevrátí. Chci být zase alespoň trochu šťastná. Copak je to tak těžké pochopit?"
"Máš pravdu jdi, určitě by si přál, abys to udělala." Objala sestru a dál už se o kruté minulosti nebavily.
Druhý den chvilku před půlnocí stoupala Lilian po schodech do nejvyšší věže, kde se měli s Dracem sejít. Pár kroků před dveřmi do pozorovatelny se zastavila. Ach ta nerozhodnost. Váhavě se otočila a zase sešla o kus dolů. Asi uprostřed schodiště opět ustala v chůzi a horečně přemýšlela. Těkala pohledem na dveře, za kterými podle všeho čekal Draco Malfoy a dolů na točité schodiště, které končilo někde v nedohlednu. Nevěděla, co má dělat.
Je mrtvý. Přál by si abych byla šťastná.
I s někým jiným?
Ano, i s jiným.
I se stoupencem toho, který ho zabil?
Je to bývalý Smrtijed!
Přesto už jednou byl na špatné straně. Proč by to neudělal znova?
Protože není takový. Co měl dělat, když ho k tomu rodiče vedli od mala?
Postavit se jim.
Vždyť to udělal.
Ale pozdě- to víš.
Pozdě, ale přece!
Nebýt takových jako je on, nebyla bys tu sama. Nepřišlo by o život, tolik nevinných lidí.
Do očí se jí vkrádaly slzy bolesti, vzpomínek a zoufalství. Svezla po se zdi na jeden ze schodů a propukla v téměř hysterický pláč. Utápěla se ve vzpomínkách na svého zesnulého manžela, šťastné chvíle s ním a o to bolestnější okamžiky po jeho ztrátě. Ani si nevšimla, že dveře za jejími zady se otevřely a po schodišti k ní šel pohledný blonďatý mladý muž.
"Lili?" řekl tak jemně, aby ji nevylekal, i přesto sebou škubla a zarudlýma očima od pláče k němu vzhlédla.
"Stalo se něco?" Usedl vedle ní a utěšitelsky ji položil ruku kolem ramen. Přitulila se k němu a tiše promluvila:
"Musím ti něco říct." Začala pohřebním tónem.
"Poslouchám" vyzval ji lehce udiveně.
"Když mi bylo sedmnáct, zamilovala jsem se do jednoho o trochu staršího muže. Začali sme spolu chodit. Moji rodiče ho neměli moc rádi, ale i přesto sme se před dvěma roky vzali."
Draco na ni ohromeně zíral, ale nepřerušil ji, jen si pomyslel:Čekal jsem něco ve smyslu: ,Nelíbíš se mi´, Jsem na holky´ , Jsi ještě dítě´ nebo ,Mám kluka´, ale tohle vážně ne.
"Vše bylo jako v pohádce. Svatba-dokonce i rodiče to vzali dobře. Líbánky, bydleli jsme na vesnici. Chodil do práce na ministerstvu a pak jsem otěhotněla."
S tím, že by byla panna, jsem nepočítal, ale až tak?
Vyprávěla z posledních sil a vypadalo to, že se co chvíli zhroutí.
"A potom..., nás Brumbál požádal, jestli nechceme být ve Fénixově řádu. Přáli sme si, aby zlo bylo poraženo a proto jsme neváhali(dlouze a hlučně se vysmrkala). Více než před rokem Brumbál mého muže pověřil, aby se dostal mezi Smrtijedy a zjistil, co nejvíce." Po tvářích se jí koulely slzy jako hrachy, ale nepřestávala povídat.
"Jestli nechceš můžeš mi to říct až někdy jindy..."snažil se jí dopřát klid, protože se o ní opravdu bál.
"Chci ti to říct teď, dokud na to mám sílu.....A-ale při jedné akci byl odhalen a (jak nám řekl jeden ze zatčených Smrtijedů) Ty víš kdo ho- ho(plakala tak intenzivně, že vůbec nic přes opuchlé oči neviděla) nemilosrdně zabil. Po téhle události jsem se zhroutila a-a potratila." Přestala vyprávět a s tichými vzlyky se choulila k Dracovi.
Čekal sem, že bude překvapená, možná i šťastná, naštvaná, nebo odmítavá, ale takhle sem si první rande vážně nepředstavoval.
Vždy veselá a optimistická Lilian se nyní zajíkala pláčem v jeho objetí a svěřovala mu své životní rány, o kterých věděl, nebo alespoň něco tušil, jen málokdo.
Na studeném schodišti jim po delší době začala být zima a tak Draco Lili konečně zavedl do připravené místnosti.
Vůbec to tu nevypadalo, jako v učebně. Všude byly svíčky, květiny a vonné tyčinky. Vše bylo v modro-zlaté kombinaci, kterou Lilian milovala. Uprostřed stál stůl a na něm bylo prostřeno pro dva. Vše bylo nádherné a Lili trošku zamrzelo, že se svým svěřováním nepočkala až po večeři, která byla již studená.
"Bože to je krása. Omlouvám se, že jsem to zkazila, ale přiznám se, že jsem si o tom potřebovala s někým popovídat."
"Nic se neděje, kachna neuletěla a jestli je aspoň trošku líp, tak mě to moc těší."
Povzbudivě se usmál a stiskl trochu pevněji její ruku. Přítomnost mladého muže, který je ochoten více než hodinu poslouchat její fňukání, ji naplňoval dlouho postrádaným pocitem-štěstím. Pomalu začala věřit, že i bez svého bývalého manžela jednou může žít dobrý a veselý život.
"je to opravdu krása, ale řekni mi jak víš, že mám ráda zrovna tyhle barvy, tuhle vůni a dokonce i kachnu mám moc ráda."
"No...trošku jsem vyzpovídal tvojí sestru."
"Ta mrcha ona to věděla a nic mi neřekla!"
"Buď ráda přišla bys o překvapení."
"Taky pravda. Tak co? Nedáme si to jídlo?" Sice ještě měla rudé oči, ale bylo na ní znát, že se jí velice ulevilo na srdci.
"Akorát, že už je to studený, jak psí čumák."
"Sme přece v kouzelnickém světě ne?" řekla zvesela a přihřála jídlo mikrovlnným kouzlem. Na to jak jejich večer s velkým V začal, skončil nakonec úspěchem. Rozloučili se někdy kolem půl čtvrté a rozhodně toho ani jeden nelitoval a přáli si, aby už mohli být zase spolu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jestli jsi tu byl/a, tak klikni.

Byl/a jsem tu... 100% (310)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.