Kapitola 1. - Milá návštěva

6. května 2007 v 21:22 | Lilian |  Násobení mnohočlenů, aneb každý s každým
Milá návštěva
První kapitolka povídky, kterou píše moje kamarádka.... originál najdete ZDE

Sedmnáctiletý Harry Potter podřimoval v pokoji, který dobře znal, protože zde strávil již většinu letních prázdnin. Pokoj se nacházel v domě chlapcova kmotra, který zemřel na Odboru záhad více než před rokem. Pro chlapce to byla velká rána, ale statečně čelil tomu, i dalším nástrahám, které mu Smrtijedi a sám Pán zla kladli. Tento dům byl i nadále hlavním štábem Fénixova řádu. Mohl zde bydlet jen díky tomu, že jeho jediní žijící příbuzní strýc a teta Dursleyovi tragicky zemřeli při zvláštní autonehodě. Mudlové ji považovali za obyčejnou, ale v kouzelnickém světě měli jiný názor. I Harry se domníval, že v tom má prsty Lord Voldemort. S přihlédnutím ke všem neblahým okolnostem, to paradoxně byly jeho nejhezčí prázdniny. Strávil je s lidmi, které měl rád. Jeho nejlepší přátelé Ron i Hermiona mu byli stále nablízku a ani ostatní členy Řádu nevídal málo. Často se setkával s téměř celou Weasleovic rodinou.
Takové setkání se mělo konat i dnes, on i Hermiona byli pozváni na oběd. Harry z toho měl smíšené pocity. Tuhle rodinu měl rád, ale neodmyslitelně k ní patřila i Ginny. Byla o rok mladší a loni spolu chodili. Často na ní myslel a stále ji miloval, ale na konci šestého ročníku se s ní rozešel. Přijala to velmi statečně, ale každé jejich další setkání bylo velice rozpačité. Přesto pozvání přijal a docela se i těšil.
Z pokojného spánku ho vytrhl velký hluk, který přicházel odněkud zdola. Ještě rozespalý poslepu nahmatal brýle a posadil se na posteli. Podíval se na hodinky a zjistil, že je teprve půl šesté ráno. Pozorně se zaposlouchal a snažil se rozeznat veselé hlasy. Poznal Remuse Lupina, Pošuka Moodyho, ale ostatní neznal. Chvatně se oblékl a seběhl po schodech zjistit, co se děje. Na chodbě opravdu stál bývalý profesor, Moody a další muž a dívka, které v životě neviděl.
,,Ááá, Harry, dobré ráno. Vím, že je brzy, ale věřím že až ti řekneme tu radostnou novinu, rád nám to probuzení promineš!," řekl Lupin s širokým úsměvem, který u něj Harry dlouho neviděl.
,,Co se stalo?," zeptal se aniž by se obtěžoval s něčím jako jsou zásady společenského chování nebo zdravení.
,,Pojďme do kuchyně a tam si vše v klidu povíme," vyzval je stále s úsměvem Lupin. Všichni tedy usedli k masivnímu stolu uprostřed kuchyně a Harry pořád ještě ospalý a zmatený (asi měl slabší chvilku) se zeptal, zda vy si někdo nedal čaj, kávu nebo něco jiného.
,,Já si rád dám," prohlásil mladý a poměrně pohledný muž, ale Harryho více zaujala dívka sedící hned vedle. Měla dlouhé tmavé vlasy, milou tvář, štíhlou postavu, velice krátkou sukni a vypadala jen o něco starší než on. Přemýšlel jestli ti dva spolu chodí a přitom se nepřítomně díval na jeden z obrazů.
,,Pane Pottere?," Harry leknutím nadskočil
,,Cože?"
,,Mohl byste dát vodu na ten čaj? Myslím, že si dáme všichni," dokončil svou větu Moody. ,,Jistě," prohodil Harry a vzal konvici, ovšem tak nešikovně, že při tom shodil jeden ze špinavých hrnků, kterých tu bylo opravdu požehnaně.
"Panebože, co to dělám? Měl bych se soustředit na to, co dělám - taky na tu sukni - a měl bych tu asi trochu uklidit…no nejen tady," pomyslel si. Představa sídla rodu Blacků uklizeného, jako když se sem stěhoval Fénixův řád, byla moc pěkná - "jako ty její nohy - ale už dost!" Vnitřní hlásek, který mu našeptával neslušné věci, ho pěkně štval. "Když ta sukně…DOST!"
Náročný úkol - uvařit čaj - zvládl a tak ho nalil do posledních čistých hrnků a podal je návštěvě.
,,Tak Harry," ujal se slova Lupin, vzal od Harryho cukřenku a dal si několik lžiček. ,,Jistě již hoříš nedočkavostí, proto tě nebudu déle napínat. Toto jsou Lilian a Tom Brownovi." Upil ze svého hrnku a vtom se mu obličej stáhl do prapodivné křeče.
,,Stalo se Vám něco?" poprvé se ozvala Lilian a ustaraně se dívala na profesora. A zatímco se Lupin dusil a prskal přesolený čaj všude kolem, Harry přemýšlel jestli mají Tom a Lilian stejné příjmení, protože jsou manželé nebo sourozenci.
,,Harry, HARRY!," křičela Lili, aby si všiml toho, co říká.
,,Ano?"
,,Dones, prosím čistou vodu," přikázala Lilian. Harry podal sklenici vody a omlouval se.
,,To nic. Hlavně, že je legrace, ne? J," prohodil už zase vesele Lupin a začal znovu:
,,Tedy Lili a Tom pracují na Odboru záhad a zjistili, že se již jednou podařilo odčarovat zakletou oponu-víš, kterou myslím?" Když Harry přikývl, pokračoval:
,,No, podařilo se dostat ven kouzelníky a čarodějky. A ti to přežili."
,,To znamená, že Sirius…" Harry samou radostí nemohl ani dokončit větu.
,,Já to věděl, věděl jsem, že není mrtvý!" radoval se v duchu.
,,Jo? Tak proč jsi tenkrát zdevastoval Brumbálovu kancelář, co?" otázal se vtíravý hlásek v jeho hlavě.
,,Bohužel ještě nevíme, jak to udělali, ale pracujeme na tom,"dodal Tom.
Asi po půl hodině se sourozenci Brownovi (k Harryo radosti pouze sourozenci) vydali zpět na Ministerstvo a s nimi se omluvil i Moody. Harry věnoval poslední pohled Lilian- spíše její sukni a potom oslovil Lupina:
,, Pane profesore?"
,,Ale no tak Harry, říkal jsem ti, abys mi říkal Remusi. Už dávno nejsem profesor, ale povídej."
,,Chtěl bych tady uklidit, máte čas a pomůžete mi?"
,,Ne snad, že by to bylo moje hoby, ale pomohu ti." Vydali se postupně do všech pokojů. Utřeli prach a pomocí odprašovacího kouzla vyklepali koberce.
Když skončili, vděčný a unavený Harry poděkoval a Lupin jen odvětil:
,,Rád jsem ti pomohl, však ty mi to jednou oplatíš," usmál se a odešel.
Harry zůstal v domě sám a vyl docela rád, protože se mohl připravit na již zmíněný oběd. V půl jedné byl hotov a proto se přemístil.
Prásk. Ocitl se přímo ve Weasleyovic kuchyni. Molly Weasleyová se svou dcerou Ginny chystaly oběd.
"Ahoj, Harry!," pozdravila ho Hermiona, která ho spatřila jako první a také pomáhala.
"Harry, drahoušku,"objala ho mateřským stylem paní Weasleyová. I přes drtivé objetí viděl, jak si Ginny s Hermionou vyměnily smutné pohledy a nato Ginny odešla.
Po chvíli je paní Weasleyová poslala na zahradu, aby prostřeli stůl.
"Tak co je nového?," zeptala se Herm.
"Dnes u mě byli nějací lidé z Odboru záhad a řekli…,"
"Hele Ron už se vrátil!" přerušila ho a Harry zůstal jako opařený, neboť čekal, že po zmínce o odboru Záhad, bude hltat každé jeho slovo a ona místo toho mávala na pihovatého chlapce. "Alespoň to nebudu muset řikat dvakrát," povzdechl si a také se šel přivítat s kamarádem a dvojčaty Fredem a Georgem. Společně prostřeli, popovídali si a Harry jim konečně pověděl o dnešní návštěvě. Nálada byla uvolněná a veselá. Fred s Georgem pošťuchovali sami sebe navzájem, a každého, kdo jim byl na blízku. Dvojčata vyprávěla, jak pokračují jejich Kratochvilné Kouzelnické
Kejkle - zkráceně Tři Káčka. Právě když rozvíjeli teorii, že by mohli nechat pracovat u Tří Káček pár Ukáček*, přinesla jejich matka na stůl polévku. Oba sjela káravým pohledem, ale nic neřekla. Fred už se nadechoval na obhajobu, že levná pracovní síla není nic špatného, ale Hermiona včas nepříjemnému incidentu zabránila chytře mířeným kopnutím. A pro jistotu se ještě zeptala pro koho jsou další tři talíře.
"Pozvala jsem Remuse a s ním přijdou ještě dva lidé z Ministerstva," vysvětlila Molly.
"Ỏ, další milá návštěva," prohlásil ironicky George a odešel do domu. Po chvíli se v jednom okně objevila jeho hlava a křikla:
"Frede, honem pojď sem!" Fred se rozběhl za bratrem.
"Ale kluci! Od stolu se nevstává! Vy si snad myslíte…,"co si myslí, už Fred neslyšel, poněvadž vyběhl po schodech nahoru.
"Co se děje?"zeptal se vyjeveně.
"Koukni," George ukázal oknem na příjezdovou cestu , kde kráčel Lupin, jeden muž a jedna dívka.
"Fíha" uznale pískl Fred. "To je kus."
"To jo, víš, co mě napadá?"
"Další milá návštěva?"
George kývl, něco mu špitl do ucha, pak spiklensky mrkl a odešel do svého pokoje. Fred šel otevřít vchodové dveře. Zavedl návštěvu na zahradu, kde Lupin všem představil sourozence Brownovi a usadili se na volná místa. Oběd probíhal klidně. Vedli zdvořilou i nezdvořilou konverzaci, ale ne neslušnou (nejspíš proto, že se George ještě nevrátil, čehož si všimla i jeho matka a stále vrhala na Freda tázavé pohledy. Ten jen krčil rameny, i přestože moc dobře věděl, kde bratr je.) Po hlavním chodu to již Molly nevydržela a požádala syna, aby jí pomohl s nádobím v kuchyni. Její křik byl stejně slyšet až ven, ale nevědomky dvojčatům v jejich lumpárnách pomohla, protože u stolu nebylo rozumět tomu, co křičí. Zpět se vrátila s úsměvem a Georgem, což samozřejmě Lili, sedící hned vedle, nevěděla a tak se ho tiše zeptala:
"Proč si se převlékl?"
"Co? Jo! Trochu jsem se polil," zazubil se George.
"Á, další šikula," pousmála se Lilian a pohlédla na Harryo, který jejich rozhovor poslouchal.
V tu chvíli zrudl, takže vypadal jako pitomec. A aby tomu nasadil korunu, začal máchat rukama, jakože něco vypráví Ronovi. Přitom zvrhl džbán s dýňovým džusem. Ohromen svou vlastní nešikovností pípl něco ve smyslu omluvy a že dojde pro hadr. Vstal od stolu, ale ubrus byl zachycen do jeho poklopce. (Netuším, proč jej sedíc naproti krásné Lilian a jejímu velkému výstřihu rozepínal.)
"No takhle rychle uklizené nádobí jsem ještě neměla!" smála se paní Weasleyová silně posílená koňakem. Harry se bleskurychle zbavil ubrusu a utekl do kuchyně.
"Jak je to možný? Tváří v tvář Lordu Voldemortovi nejsem tak nervózní, jako před ní. Ach jo." Seděl na schodech a tiše si nadával, když ho vyrušila sama Lili.
"Proč si tak nervózní? Já si představovala, že ten, kdo se postavil Pánu zla je úplně jiný."
"No, t-to je jen, dnes nemám svůj den. Znáš to, ne?," koktal Harry.
"Upřímně neznám, ale na jednu stranu je to roztomilé," řekla a krásně se usmála. Podívala se mu do očí a on jí pohlédl hluboko do temných…míst jejího výstřihu.
"Ty si nepoučitelný!" povzdechla a vrátila se na zahradu.
"To byl dnes oběd," usmívala se pobaveně Hermiona, když umývala s Ginny nádobí. "To jo. Zajímalo by mě, jak dlouho vydrží George s Fredem předstírat, že jsou jen jeden."
"To nevím, ale myslím, že je slyším přicházet."
"…já se dovedu převléknout za chviličku. Chceš to vidět?," vytahoval se Fred před Lilian a vedl ji po schodech do svého pokoje.
"Už mě to pěkně štve, jak jsou z ní kluci hotoví!" stěžovala si Ginny a práskla s hromadou talířů tak, že se rozsypaly po zemi a hodně se jich rozbilo.
"Opatrně slečno, vždyť pak nebude z čeho jíst. A to by tady byla opravdu škoda, neboť vaříš velice výtečná jídla," prohlásil Tom, který se zde zjevil z ničeho nic.Obě dívky se otočily a než by stačily říct švec, byly talíře opět v pořádku na stole.
"Děkuji vám," hlesla překvapená Ginny.
"To vypadám tak starý, že mi musíš vykat?" otázal se s okouzlujícím úsměvem.
"To se omlouvám, já vám-ti ráda budu tykat, ale přišlo mi to dost troufalé, vždyť se vůbec neznáme."
"Ale to by nemohlo změnit ne?" řekl Tom a šel s ní na zahradu, kde už kromě křivonožky nikdo nebyl.
"No jo, jen si jdi, já to dodělám sama!" vztekala se Herm.
"Chceš pomoct?" zeptal se Ron, který se tu objevil jako duch stejně jako před chvílí Tom.
"Panebože, druhej infarkt za pět minut! To se mi jen zdá." vyděsila se Hermiona.
"To jsem nechtěl, tak já zas půjdu," urazil se Ron.
"Ne já to tak nemyslela, promiň."
"Nic se neděje, jen mi řekni, proč jsi tak nevrlá."
"Já sama nevím. Jestli mi teda chceš pomoct, tak utři tyhle hrnce."
"Harry, nechceš tu taky zůstat až do konce prázdnin? Jistě ještě nemáš věci do školy a my se pozítří chystáme do Příčné ulice. Jen si skočíš zabalit domů," lákala ho paní Weasleyová po večeři.
"Taky? Kdo tu ještě zůstává?" nechápal Harry a tajně myslel na Lilian.
"Hermiona přece . My jsme ti to ještě neřekli?"
"Aha. Ne, neřekli, ale rád tu zůstanu," řekl trošku zklamaně.
"To je bezva," radovali se dvojčata. Už oba dva. (Vydrželi se vydávat za jednoho docela dlouho, ale při pokusu ohromit Lili rychlým obletem domu, se George, který čekal připraven za rohem, vrátil dříve než Fred stačil odstartovat).
Potom se rozloučili s Lupinem a Brownovými.
Harry se přemístil pro pár věcí domů a ubytoval se v Ronově pokoji a Herm v Ginnyině.
Byl to dlouhý a zajímavý den, proto se všichni odebrali brzo spát.
Druhý den ráno se Harry probudil poměrně brzy, sedl si na okenní parapet a pozoroval drozdy vítající nový den. Už se chtěl vrátit zpět do postele, když jeho pozornost upoutalo auto na přejezdové cestě. Tiše dojelo před dům, zastavilo a vystoupil z něj vyšší muž. Ranní paprsky osvítili jeho tvář a Harry ho hned poznal.
"Co tady dělá? A proč je tu tak brzy?" ptal se sám sebe. Milé překvapení z návštěvy netrvalo dlouho. Po chvilce se před domem objevila mladá dívka, vlasy jí zlatavě zářily v ranním slunci. Doběhla k muži a ho přivítala krátkým polibkem, ten ji ale k sobě přitáhl a začal ji vášnivě líbat. Nemít Harry brýle, vypadly by mu oči z důlků. Vztekle sebou hodil na postel a v duchu si nadával, že dopustil, aby mu jí někdo vzal. Proč mu to udělala? Jak jen může po tak krátké době začít chodit s někým jiným?
"Ty jsi se s ní rozešel a co Lilian? Pro tebe není brzy?"
"Ale já s Lili nechodím!"
"Jenže ne proto, že bys nechtěl. To jen kvůli tomu, že jsi trouba a nejsi schopen před ní říct nebo udělat něco kloudného!"vysvětloval mu vnitřní hlásek.
"To není pravda. Já jsem úplně normální kluk a s holkama to umim jako každý."
"Možná, až na tu schízu," připustil rýpavý hlas v jeho hlavě a nechal ho usnout neklidným spánkem.
Když se Harry opět probudil, bylo už půl desáté.
"Rone?" zeptal se, když uviděl prázdnou postel vedle sebe. Ozvala se dutá rána a zpod skříně se ozvalo pár neslušných slov.
"Co to tam vyvádíš?"zeptal se, když Ron vylezl celý zaprášený a od pavučin.
"Hledám ponožku," odpověděl Ron a začal hledat pod postelí.
"Vždyť jich máš na posteli aspoň deset," ukazoval mu kamarád.
"No jo, jenže nemám ani dvě stejně barevný,"namítal Ron.
"Proč tě to tak trápí?"řekl Harry a přešel k oknu, aby se přesvědčil zda se mu to jen nezdálo. Žádné auto tam už nebylo, ale Harry stejně věděl, že to sen nebyl.
"Když máme takovou návštěvu, tak musim vypadat k světu, ne?"
"Ale já ti na ponožky vážně nekoukám."
"Já nemyslel tebe."
"A koho? Snad ne Lilian. Ta už je přece pryč."
"Lilian jsem nemyslel, je hezká, ale loni jsem se zapřísáhl, že už si s žádnou Brownovou nic nezačnu. Jóó, mám dvě stejný!," volal nadšeně Ron.
"Nejsou obě levé?" pošťuchoval ho Harry.
"To se dá poznat?" zkoumal ponožky Ron. Po chviličce mu vtípek došel a začali se smát. Harry se opět podíval z okna a nyní viděl, jak se Ginny procházela po zahradě. Jeho zájmu si všiml i Ron a šel se také podívat, co se tam děje.
"Myslíš na to, co já?" zeptal se Harry.
"Patrně ne, je to moje sestra," usmál se v odpověď.
"To sem neměl na mysli."
"Vážně ne?"
"To že jsem na to myslel, neznamená, že jsem to měl na mysli."
"Dobře a co si teda měl na mysli?"
"Proč se teď prochází po zahradě? Nezdá se ti to divný?"
"Ani ne," řekl Ron a strčil nespárované ponožky zase pod postel.
"Nemáš strach, že je zase nebudeš moct najít?" zeptala se od dveří Hermiona. Oba dva nadskočili.
"Hermiono, já se převlékám!" vztekal se Ron a oblékl si konečně i tu druhou ponožku.
"To jsem nevěděla, že ti nohy přijdou tak intimní místo. To bych asi neměla nosit sukně, jinak by ses z toho mohl…,"smála se. Ron zrudl a už mlčel.
"Jak dlouho tu jsi?"zeptal se Harry.
"Myslíš, jak dlouho jsem v místnosti nebo jak dlouho poslouchám?"
"Ty si poslouchala za dveřmama?"zděsil se Ron.
"Ale tady žádný dveřmami nejsou!"smála se čím dál víc Hermiona.
"Ještě jsi neodpověděla!"dorážel Ron.
"Řešili jste snad něco, co bych neměla slyšet?"
"To ne, jen abychom ti to potom nevyprávěli dvakrát," snažil se z toho vylhat Harry.
"Neboj se, to riziko podstoupím. Radši něco dvakrát, než něco ani jednou ne?"
"Doufám, že to neměl bejt dvojsmysl,"ujišťoval se Harry.
Hermiona se jen usmála, řekla, že už je snídaně a odešla.
"Myslíš, že nás poslouchala dlouho?" zeptal se Ron.
"To nevím, ale vždyť jsme neřešili nic důležitého a mluvili jsme jen v náznacích."
"Hermiona nepotřebuje ani ten náznak, aby věděla na co myslíš. Ona má snad šestý smysl, ona je tak…"
"Jaká?"
"Už bychom měli jít,"ukončil rozhovor Ron.
*Ukáčka = Ukrajinci
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Cuca Cuca | 19. května 2007 v 20:11 | Reagovat

Tak, asi sa pustim do citania.... Len dufam, ze ked sa zacitam, ze neprestanes pisat.... :)

2 Lukáš Vodenka Lukáš Vodenka | E-mail | 6. září 2007 v 20:17 | Reagovat

Ahoj prosím dej mi vědět moje ICQ je : 212-175-803   ,nebo mi napiš na e-mail. Chci se spojit kvůli tvému slashi diky moc Lukáš

3 Sharul Sharul | Web | 27. října 2008 v 20:37 | Reagovat

Hezký. Nejvíc mě rozsekala pasáž, kde píšeš o "dveřmami" :D Pařmeni forever :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.