V pátek si Ron, Hermiona a Harry na hodině přeměňování sedli do poslední lavice a probírali všechno možné i nemožné. Harry jim pověděl (se svolením profesorky McGonagallové) o tom, že musí chodit každou noc spát jinam. Už se ovšem nezmínil, s kým. Ron i Hermiona věděli, že je Draco členem Řádu, ale netušili nebo si neuvědomovali, jaké mu hrozí nebezpečí.
"Pottere! Weasley! Grangerová!", volaní se vyděsili a vzhlédli k rozlícené profesorce. "Buďte tak hodní a zopakujte mi, co jsem právě říkala.", ječela na ně ze dvou metrů.
"Nevíme", přiznal Harry, který vůbec neměl ponětí, že už začala hodina.
"Tak to se u mne stavte dnes v půl šesté v ředitelně. Dostanete školní trest." Vzápětí, co to dořekla, se ozval hlasitý smích z části učebny, kde seděli zmijozelští.
"Vy, pane Malfoyi, přijďte také!" štěkla na něj.
"Ale já nic neřekl!" bránil se Draco.
"Znáte to přísloví o fénixovi," snažila se mu profesorka dát najevo pravý důvod. Na to už Malfoy neřekl nic.
Odpoledne se vydali Ron, Harry, Hermiona a Draco do ředitelny. Když stanuli před chrličem ozvala se jako první Hermiona:
"Víte vůbec heslo?"
"No vidíš, na to jsme se nezeptali,"došlo to i Ronovi.
"Mourovatá kočka!" křikl Malfoy, který jinak celou dobu nic neříkal. S Harrym se dohodli, že vůbec nikomu neřeknou, že se spolu baví a že spolu spí (v jedné místnosti samozřejmě). Hrát takové divadélko pro ně nebyl žádný problém.
"Jak to, že víš heslo?"zeptala se zkoumavě Hermiona a provrtávala Draca pohledem.
Malfoy neodpověděl a vydal se po schodech nahoru.
"To je dost, že jdete!" přivítala je ředitelka.
Draco vešel a rozhlédl se po místnosti. Překvapilo ho, jak se ředitelna změnila. Za Brumbála tu byl jen párkrát, na rozdíl od Harryho, ale i tak viděl, jak moc se místnost změnila. Jediné co zůstalo byl masivní psací stůl, fénix Fawkes a podobizny bývalých ředitelů i samotného Brumbála.
V místnosti bylo hodně lidí. Poznal bývalé profesory Obrany proti černé magii - Remuse Lupina i Alastora Moodyho. Byl tu Artur Weasley i jejich nový profesor Tom Brown a jeho sestra. Dále bývalí studenti a studentky. Například tehdejší kapitán Nebelvírského famfrpálového družstva Oliver Wood.
"Pane Malfoyi, pojďte se mnou. Potřebuji vám něco ukázat," vyzval ho Moody.
"C-cože?" vyděsil se Malfoy a vrhl tázavý pohled na profesorku McGonagallovou.
"Tohle je pravý Alastor Moody. Takže si můžete vybrat, jestli z vás bude fretka nebo něco jiného," pousmála se profesorka.
Harry, Ron, Hermiona, ale i ostatní byli doslova v šoku z toho, že přísná a chladná profesorka vtipkuje zrovna na takovéto téma.
Ve chvíli, když Moody s Malfoyem odešli, vynořili se ze zadní části ředitelny Fred s Georgem a za nimi šel mohutný černý pes. Harry psa pozorně zkoumal a doufal, že už ví, proč i profesorka McGonagallová žertovala. Pes se znenadání proměnil na vysokého černovlasého muže.
"Siriusi!" vhrl se mu Harry kolem krku. Chvíli nikdo nic neříkal a jen se nechali naplňovat štěstím, kterého bylo na světě čím dál tím méně.
Ticho ovšem přerušil příchod Ginny, která, podle jejích slov, byla na toaletě. Jestli tam byla sama, to nebylo jisté, protože po chvilce klaply dveře znovu a v nich stál Tom s takovým tím přihlouplým výrazem - já nic, já muzikant. Hermiona se na Toma podívala velice zvláštním pohledem. Byla to směs překvapení, zloby a nejistoty.
"Směla bych s tebou mluvit?" zeptala se nabroušeně.
"Jistě, o co jde?" odpověděl Tom s nejistým úsměvem a vrátil se s Hermionou opět za dveře, ze kterých přišel před chvílí.
"Ty chodíš s Ginny?" vyjela na něj zostra, jen co vyšli na chodbu.
"Já bych neřekl, že s ní chodím, to byl jen takový flirt," pokoušel se
obhájit - samozřejmě s opačným účinkem.
"A se mnou? To si taky jen tak flirtoval?" křičela Hermiona a nebrala si žádné servítky.
"No to né. Ty jsi starší a mám tě radši," nevěděl jak dál.
"Radši než koho? Víš co? Já si stejně od první chvíle myslím, že chodit nebo flirtovat - jak chceš - s profesorem je chyba, takže je konec a tečka! A teď mě prosím omluv. Je mi špatně - z tebe!"
Rozčílená a zklamaná se Hermiona vydala tichou chodbou směrem k záchodům. Přes samé slzy nic neviděla a tak vrazila do blonďatého chlapce. Ke svému zděšení zjistila, že je to Draco Malfoy.
"Co tady sakra děláš? Neměl jsi být s Moodym?" vyjela na něj.
"Co je ti po tom? Moody někam odešel a nechal mě tu, ať tu počkám a upřímně mi to vůbec nevadí. A neřvi tady na mě," křikl za ní uraženě, když práskla dveřmi dívčích toalet.
"Je to možný? Proč není žádná holka, která by neječela, rozuměla mi, neměla hloupý kecy a otázky? Proč vlastně holka? A kdo? Kluk? To snad ne! Na co to proboha myslim?!"
"Pane Malfoyi!" zavolal na něj z konce chodby Moody.
"Pojďte již zpátky."
"Už jdu." Zabručel Malfoy a byl rád, protože prazvláštní myšlenky ho docela vyděsily.
Když se Tom vrátil zpět do ředitelny, všichni se na něj dívali a bylo jasné, že Hermionin křik dolehl až sem. Ginny se na něj vztekle podívala, odešla a nezapomněla za sebou prásknout dveřmi.
"Pane, Browne, mohl byste si své osobní záležitosti řešit jinde než na schůzích Fénixova řádu?" napomenula ho profesorka.
"Omlouvám se, jen bych chtěl omluvit slečnu Grangerovou - není jí dobře. A také jsem viděl pana Malfoye a rozhodně nebyl s Alastorem."
"Dobře, ale stavte se za mnou zítra dopoledne. Takže první důvod proč jsme všichni tady jste již viděli….," řekla už všem, pohodila hlavou směrem k Siriusovi, který se držel za ruku s Tonksovou.
Profesorka pokračovala: "…druhý důvod je…, ale to vám poví sami."
"Takže my jsme na požádání jedné nejmenované paní ředitelky této školy."
"Nechte si ty vtípky." Napomenula je McGonagallová.
"Pardon. Vyrobili jsme si vlastní odposlouchávací zařízení, abychom věděli a případně zabránili, aby se Malfoy vrátil zpět ke Smrtijedům," ujal se slova Fred.
"Případně aspoň potrestali" doplnil ho zlomyslně George.
"My už to raději schováme, aby to Malfoy neviděl," spiklensky mrkl, jako by mu chystali dárek pod stromeček.
Těžko říct, jestli to Moodyho čarodějné oko vidělo, nebo to byla jen velká náhoda, ale objevili se s Dracem právě ve chvíli, kdy se Sirius (pro vlastní bezpečí) společně s kouzelnickou štěnicí odebral do zadní části ředitelny.
"Výborně. Další důvod proč jsme tady je ten, že tady Lilian a její dvojče Jane…"
"Cože, ty máš dvojče?" Fred s Georgem vykulili na Lili oči.
"…Protože to není tak dávno, co opustily tuto školu, budou se vydávat za nové Nebelvírské studentky sedmého ročníku." Zvýšila hlas, aby i dvojčata ztichla.
"To je vše, co jsem chtěla. Jen Lilian, mohla bys ještě na slovíčko?" ukončila poradu.
"Paní profesorko? Směl bych jít za Siriusem?" zeptal se Harry ředitelky.
"Jistě, jen jděte, je tam vzadu," usmála se mile.
Draco se vydal z ředitelny směrem do sklepení. Šel pomalu a přemýšlel o dnešku, životě, holkách a spoustě dalších věcech. Z jeho hloubání ho vytrhl rozhovor, který k němu doléhal z jedné třídy. Tiše se připlížil k pootevřeným dveřím a opatrně nakoukl dovnitř. Na jedné z lavic seděla dívka a kinklala nohama. Měla středně dlouhé blonďaté vlasy a brýle s červenými obroučkami jí velice slušely. Draco ji znal, protože ji před chvílí viděl na schůzi Řádu.
"Co jsi tady nechal?" otázala se zkoumavě chlapce, který se zrovna díval do jedné skříně. Otočil se a zářivě se usmál. I jeho Malfoy znal, byl to Oliver Wood.
"Já ti ale, Daniell, neřekl, že jsem tu něco nechal. Já tu něco hledám." Řekl vysoký, velice pohledný mladý muž.
"A copak tu hledáš?" seskočila z lavice a zvědavě přešla k chlapci. Ten pomalu začal přecházet místnost. Daniell před ním ustupovala až do doby, než narazila zády na zeď. Pokrčila nohu a opřela ji chodidlem o stěnu, aby si vytvořila jakousi obranu proti dorážejícímu Woodovi. Oliver si z toho nic nedělal a přitiskl ji vahou svého těla na zeď ještě víc.
"Víš co hledám? Lásku přece…," usmál se a něžně ji políbil.
"A našel?" provokovala ho.
"Našel, ale bojím se, aby nebyla jen jednostranná. Co myslíš?"
Odpověď přišla formou v jakou ani nedoufal. Daniell vzala jeho ruku a položila si ji na bok. Druhou si ho přitáhla ještě blíž a začala ho líbat. Teď už to ovšem nebylo dětské ďubnutí ve stylu medvídka Pú, ale vášnivý polibek. Malfoy je stále pozoroval úzkou štěrbinou a samotného ho to děsilo, ale z pohledu na milující se pár, se mu zvedal spíše žaludek, než něco úplně jiného.
Když od dveří odcházel, spatřil jen, jak Wood přeměnil katedru na postel s žirafkovým povlečení.
"To není možné-já rozhodně nejsem gay! Nesmím! Stačí, že se musím bát vlastní rodiny, ještě abych se bál sám sebe."
Vyděšen vším, co prožívá, se rychle rozběhl do sklepení, aby se umyl a mohl jít spát.
Harry, Ron, Herniona a Ginny se po schůzi vydali rovnou do Spolešenské místnosti své koleje, když vtom je dostihla Lilian s velkým kufrem.
"Ahojky, prosím vás, teď jsem mluvila s McGonagallovou a chci se vás zeptat, jestli by vám nevadilo, kdybychom moje sestra Jane a já s vámi bydlely," vychrlila na ně.
"Mě by to rozhodně nevadilo," smál se Ron.
"S tebou nemluvím," oplatila mu úsměv Lilian.
"Pro mě za mě," odvětila Hermiona rádoby ledabylým tónem, ale bylo znát, že je jí to proti srsti.
"Mně je to taky fuk," přidala se Ginny.
"Tak díky," snažila se, aby to vyznělo vděčně a mile a docela se jí to i povedlo, i když byla chováním dívek velice překvapena. "Můžu snad za to, že je můj bratr debil?"
Ron se nabídl, že jí pomůže s kufrem a tak i udělal.
Lilian si šla spolu s dívkami vybalovat na pokoj a Ron už i s Harrym zatím čekali na svém obvyklém místě u krbu.
"Můžete si rozdělit tuhle skříň," pohodila hlavou Hermiona a plácla sebou na postel.
Nálada byla pod bodem mrazu. Ginny ani Hermiona, navzájem podváděné Tomem, neměly ani pomyšlení na to, bavit se s jeho sestrou.
"Holky, mě je to vážně líto. Já sem to netušila. Brácha je pako, ale určitě nikomu nechtěl ublížit. Děvčata se na sebe podívala a téměř naráz propukla v pláč.
"Ale no tak. To bude dobrý. Běžte za klukama, já si něco zařídím a pak přijdu," rozhodla Lili a odešla. Prošla společenskou místností na chodbu a vydala se po schodech dolů směrem k Místnosti nejvyšší potřeby. Ještě než dorazila před provizorní ložnici dvou chlapců, potkala toho, na koho měla spadeno.
"Ahoj Draco, smím ti tykat?"
"Jo, proč ne."
"Mám na tebe pár otázek. Máš teď na mě chviličku?"
"Jo, proč ne."
"Kde bydlí studenti Zmijozelské koleje? Smíš mi to vůbec říct?"
"Jo, proč ne."
"Umíš říct i něco jiného? Jé, ty jsi primus? Můžu se podívat na ten odznak? Ty ho nosíš pořád u sebe?"
"Klidně se podívej, nosim ho téměř pořád," Malfoy byl překvapen a i trochu polichocen jejím zájmem.
"A kam ho nenosíš?" pokračovala ve výslechu Lilian.
"Do sprchy, ale jinak pořád."
"Můžu si ho půjčit?" dívala se na něj psíma očima.
"Jo klidně." Draco odepnul malý placatý odznak a podal jí ho.
"Ježíš!" vykřikla, když upustila odznak na zem.
"Moc se omlouvám, já sem taková nešika," přiznala a zářivě se usmála.
"Nic se neděje," řekl laxně a přál si, aby ho alespoň trochu přitahovala, ale nic.
"Já už musím, tak se měj. Dobrou noc," rozloučila se a odráčela prázdnou chodbou. Prázdnou? To zdaleka ne. Z jedné zdi se vynořil Protiva.
"Můžu se podívat? Jé, jů!" napodoboval Lilian a než stačil Draco cokoli udělat, utrhl mu odznak z pláště a zase zmizel.
"Protivo, okamžitě mi ho vrať! Nesmíš studentům krást jejich majetek," volal za duchem, který už byl ten tam.
"Bezva. Zítra musim zajít za McGonagallovou a poprosit jí o nový. Ach jo." Přidal ještě pár neslušných slov a odešel do ložnice.
"Kde jsou takovou dobu?" zeptal se netrpělivě Harry ve Společenské místnosti.
"Hele, už jdou," odvětil Ron, který k nim byl otočen čelem.
"No co ste tam děla…Hermi, co se ti stalo?" vyskočil z křesla a objal uplakanou Hermionu, která vypadala, že jí někdo umřel. Ta byla z kamarádova zájmu tak překvapená, že ani nic neříkala.
Ginny, která nevypadala o nic lépe, se jen svalila do křesla vedle Harryho a mlčela.
"Kde jste nechaly Lilian?"
"Někam odešla, ale musela jít kolem. To sis jí nevšiml?"
"Můžu ti nějak pomoct?" zeptal se jí a snažil se ignorovat její nebroušený tón.
"Jo, nemluv na mě," odsekla vztekle. To už to nevydržel a vyjel na ni:
"Já za to nemůžu, tak na mě nebuď nepříjemná."
"Nemůžeš? Kdybys mě neopustil, tak bych teď nevypadala jako debil."
"Jako debil vypadáš jen proto, že tady na mě bezdůvodně řveš!"
To už všichni ve Společenské místnosti zmlkli a poslouchali, co se děje. I Ron už neobjímal Hermionu a řekl smířlivým tónem:
"Všichni se na vás dívaj, neměli byste se hádat."
"Ty se do toho vůbec nepleť! Ty jsi taky pěknej vůl," otočila se na něj sestra. Ron jen nevěřícně otevřel ústa. A Ginny pokračovala:
"Chodíš si s nějakou Eilou a přitom všichni vědí, že miluješ Hermionu! I vona to ví, ale radši chodí s mým klukem, než aby udělala první krok."
"To není pravda!" hájila se Hermiona.
"Že ne? A co si mi to tuhle povídala, no? ,Když já nebudu ta, co se vtírá, ale já ho tak miluju'," přehrávala Ginny.
"Bla bla bla! A co si mi povídala ty? ,No to je ten pravej' a přitom tě podváděl!" křičela Hermiona.
"Neřikej mi, že ty si s nim nespala!" rozčílená Ginny si vůbec nepřipouštěla, že je někdo poslouchá a přitom se sem sešla už celá nebelvírská kolej, aby si vyslechla něco zajímavého.
"To ti teda vážně neříkám!"
"Vidíš, když si mohla ty, tak proč né já?" obhajovala se naprosto nemístně Ginny.
"Proč? Protože poprvé by to mělo být s někým, kdo tě miluje a ne podvádí." Vysvětlovala jí Hermiona a rozhodně se nesnažila ztišit hlas.
"Jó, tak paní chytrá a zkušená. Ty si myslíš, že Krum ti bude věrněj až na věky jo?"
"Krum? Co ho do toho plete?" divil se Ron.
"Neřeš to, nebo snad chceš, aby se všichni dozvěděli nějaké pikantnosti i z tvého života?" radil mu šeptem Harry. Přemýšlel jestli má Hermionu a Ginny zarazit, než řeknou něco víc, ale nenapadlo ho už nic horšího, co by mohli prozradit a zajímaly ho i jiné podrobnosti. Tak Herm i Ginny to mají už za sebou a já furt nic…
"Ne nemyslim, ale byl mi věrnej aspoň v době, když jsem s nim spala!!" opáčila rudá a pořád ještě uplakaná Hermiona.
"Vážně si myslíte, že to musíte řešit tady? Pojďte raději do pokoje," zasáhla Lilian, která zrovna přišla otvorem v podobizně a odváděla je k dívčím ložnicím.
"Já už taky půjdu do postele, ale myslím tu moji opravdovou. Mám vše, tak já jdu. Dobrou noc a hlavně se nepřibližuj k žádný holce. Viděls, jak to dopadá," usmál se trochu cynicky Harry a odešel otvorem v podobizně na chodbu.
"Ahoj Harry," pozdravil Draco, který už ležel ve své posteli.
"Ahoj," odvětil zkroušeně Harry.
"Tobě se něco stalo? Jsi nějaký smutný." Poznal to hned Malfoy.
"Před chvílí se Hermiona a Ginny neskutečně pohádaly."
"Myslíš to, jak na sebe práskly, která s kym spala?" zeptal se Malfoy.
"Jak to sakra víš? Vždyť je to sotva pár minut?" nechápal Harry.
"Zprávy se šíří rychle, to víš. Nepříde ti to hloupý, že to na sebe takhle prásknou? To je tak, když si ty holky naivní řikaj všechno," rozumoval Draco.
"A my si neříkáme všechno?" ptal se Harry dotčeným tónem.
"No ne, ale mohli bychom. Tak to uděláme formou, že jeden se bude ptát a druhej může odpovědět jen ano nebo ne,"navrhl blonďatý chlapec.
"Dobře, můžeš začít, ale pak si to vyměníme a musíš mluvit pravdu!"
"Jo, neboj. Takže první otázka: máš holku?"
"Ne"
"Fajn. Druhá: Máš kluka?"
"Haha" ironicky se zasmál Harry.
"Hele, máš řikat ano nebo ne!" zlobil se Draco.
"pardon-ne!"
"Další: spal si už s nějakou holkou?"
"Ne."
"Chtěl bys?"
"Co je to za otá…ano," zkrátil to, když zachytil Dracův pohled.
"Určitě?"
"Jó, ježišmarja. Proč se mě na to takhle ptáš?"
"Na to nejde říct ani ano ani ne," provokoval Draco a pokračoval:
"Líbal ses někdy s klukem?"
"Ne," zaraženě na něj Harry hleděl.
"Chtěl bys?" sám Draco nevěděl, jestli je vhodné se ptát, ale zajímalo ho to.
"Vážně nechápu, kam tím míříš!" "Možná spíš nechci chápat."- "Ale proč ne? Může to bejt fajn."
"Kam? Sem!…" řekl Draco provokativním tónem, který slyšel u Wooda a sedl si na postel vedle Harryho.
"Nejsem si jist, jestli bych vůbec chtěl něco takovýho zkusit," váhal Harry.
"Ale no tak, já to nikomu neřeknu a nemůžeš vědět, že to nechceš, když to nezkusíš."
"No já nevím…"
mno...celkem zajmavé