Kapitola 4. - Sedmý viteál

19. května 2007 v 16:00 | eMJanine |  Násobení mnohočlenů, aneb každý s každým
Druhý den ráno přišly Hermiona, Ginny, Jane a Lilian na snídani trochu později, protože si téměř celou noc povídali. O čem jiném než o klucích. Automaticky se usadily naproti Harrymu a Ronovi, tiše pozdravily a potom následovalo několik nekonečných minut trapného ticha. Bylo jim hloupé dávat všem najevo, kdo s kým těď chodí a nevěděli, o čem se mají bavit. Když už bylo napětí mezi kamarády k nevydržení, přilétly sovy s poštou. Všichni přerušení zoufalé situace s velkou radostí uvítali. Hermiona se ihned schovala za Denního Věštce, Ron s Harrym řešili dopis od Siriuse, Jane s Lilian řešili také nějakou poštu, jen Ginny se nepřítomně dívala směrem k Velkému stolu.
"Panebože!" vykřikla z ničeho nic Hermiona a položila noviny na stůl mezi ovesné vločky a ořechové mufinky.
"Co se děje?" vyzvídal Ron, kterému udiveně přes rameno koukal Harry.
"Přečtěte si to. To je teda něco!" ukazovala jim Hermiona na rozložené noviny.
"Ginny?" oslovila Hermiona kamarádku, která jí evidentně nevnímala. Podívala se směrem kam zírala. A hned jí bylo jasné, co ji natolik zaujalo. U Velkého stolu seděla mladá Daniell a bývalý student Oliver Wood. Bylo téměř nemožné rozeznat, jestli slanina, kterou se navzájem krmili, původně patřila Daniell nebo Woodovi.
"Copak, copak snad jim nezávidíš? Ty taková kalhotářka." Popichovala ji.
"Kdože?"probudila se Ginny.
"Jako sukničkářka, akorát na chlapy. Seš na Skoty? Ne. Takže povětšinou na ty, kteří nosí kalhoty. Už chápeš? Jestli ne, nevadí, ale přečti si to."
"Já teda nechápu, co je na vadných košťatech zvláštního" divil se Ron.
"Ale to ne! Já myslela tohle!" řekla a ukázala na článek na okraji stránky.
Kouzelníci z odboru pro Odhalování záhad uskutečnili zvláštní objev.
Před několika dny byli upozorněni na místo s velkou koncentrací kouzel v mudlovské
části Londýna. Včera se jim na tomto místě podařilo najít šál, který podle všech
náznaků patřil jedné ze zakladatelek slavné školy čar a kouzel v Bradavicích.
Přesněji Roweně z Havrspáru. Zvláštní a také smutnou okolností je to, že šál byl
zabezpečen velkou řadou ochranných kouzel, při jejichž odstraňování bohužel přišel o život jeden z kouzelníků a další dva byli zraněni. Nyní je vzácný artefakt uschován v galerii Historických památek čar a kouzel v Londýně.
Evženie Turnovská
"Ty myslíš, že je to další viteál?"
"Vždyť je to jasné: …,prapodivná ochranná kouzla´" citovala, aby doložila svou teorii.
"Co si o tom myslíš ty, Harry? Kolikátý to už je?"
"Jestli se nepletu, měl by to být sedmý. Deník, prsten a medailon jsou už zničené…"
"Tak pozor, to nevíš! Třeba ho ten člověk nezničil. Mohl to tam napsat Vy-víte-kdo-, nebo nějaký jeho stoupenec, aby nás zmátli."skočila mu do řeči Hermiona.
"Tak zaprvé Lord Voldemort netuší, že o jeho viteálech něco víme.Aspoň doufám. A zadruhé Smrtijedi o jeho viteálech rozhodně nic neví. A pokud mě nebudeš dál přerušovat, dokončím svou odpověď na TVŮJ dotaz."
"Promiň" hlesla tiše.
"To nic. Takže tři jsou v tahu…"
"Já bych taky šel na nějakej tah…" zasnil se Ron. Jane ho spražila ledovým pohledem, aby mu dala najevo, že ruší důležitou debatu.
" Šálek Helgy z Mrzimoru je čtvrtý. Zatím nenalezený. Brumbál se domníval, že Nagini-jeho had(dodal, když zpozoroval nechápavé výrazy jeho posluchačů)- je pátý. Jeho tělo je šestý a tohle by byl sedmý a poslední." Dokončil svůj výčet Harry a povzbudivě se usmál."
"Co si myslíte, že udělá, až zjistí-jestli to ještě neví-, že byl jeho viteál nalezen." Zapojila se do debaty Lilian.
"Těžko říct, ale bylo by dobré s někým z Řádu si o tom promluvit." Navrhla Hermiona a pohodila hlavou k učitelskému stolu (který stále Daniell s Woodem pohoršovali).
"To bychom asi vážně měli. Co třeba s McGonagallovou?"
"To by šlo"
"Tak poďte hned, už odchází."
Dostihli ji až na schodech, požádali ji o chvilku jejího velmi drahocenného času ( bla bla a takový ty pindy) a tak je zavedla bez větších okolků do své pracovny. Tam ji pověděli vše, co vyzkoumali na snídani (až na ty kalhotářky). Vyslechla je s nečekaným zájmem a potom jim oznámila:
"Jsem ráda, že si i při pilném studiu na OVCE (Ať dělali, co dělali trochu ironie v jejím hlase se jim nepovedlo přeslechnout), najdete čas na řešení věcí takto závažných (to už ovšem řekla bez jakékoli ironie- že by zachování dobra bylo důležitější, než OVCE?) ?). Domnívám se, že nejlepší bude, když, co nejdřív svolám další schůzi. Pokud mu už nic nechcete…" Ladným pohybem ruky naznačila, aby vypadli. Vyšli tedy bez dalšího okounění z jejího kabinetu.
"Frede?" zeptal se znenadání George svého bratra, když jen tak líně polehávali v kabinetu profesorky McGonagallové a snažili se odposlechnout něco zajímavého z malfoyova primuského odznaku.
"Hm?" Naznačil, že je schopen dělat, že ho poslouchá a dál kroutil knoflíkem na bedínce starého ošuntělého rádia.
"Serem na to. Pudem radši za holkama. Teď maj volno, tak si dáme takový dvojrande, co na to řikáš?"
"Já nic. Já mlčím. Ale nápad to není špatnej"
"….tak jdem!" Ukončil Fredovu práci George ráznou ranou do rádia, které v tu chvíli přestalo šumět a hlas profesora Kratiknota, který právě vyučoval Zmijozel, byl krásně slyšet:
"…ty si myslíš, že ti to budu věřit?"
"Ale opravdu, on mi to pojednání opravdu snědl. Sice jsem ho musel nutit, ale snědl!"utahoval si z profesora Malfoy.
"Takhle se to dělá víš?" posmíval se George svému dvojčeti.
"Nazdárek dámy." Oslovili dívky ve Společenské místnosti.
"Jé ahoj, co taj děláte, já myslela, že máte poslou… svůj úkol?" zarazila se Jane.
"To se nedá poslouchat. Takovýho debila svět neviděl"
"Proč raději neřekneš: On není z nejchytřejších?"pošťuchoval ho Fred.
"Protože by se mi neulevilo.- Mysleli sme- respektive já sem myslel…"
"Je fakt, že bys to mohl zkusit častěji, ale jen jestli tě to nebolí."
"…haha-jestli nechcete zají na máslovej ležák ke Třem košťatům. Takový dvojrande dvojčat."
"Já sem pro. Co ty?" souhlasila Jane.
"Já taky." Přidala se Lili.
"Tak se pořádně oblíkněte…"
"Co blbneš? -Moc se neoblíkejte…"
"nebo radši vůbec, co vy na to?"
"My vás zahřejem…."
Se smíchem jim nabídli rámě a odešli.
Zábava s Fredem a Georgem byla vždy, ale stálo to za to teprve tehdy, když byli posilněni několika sklenkami ležáku
"Teda něco tady pěkně smrdí."
"Řekl bych spíš nepěkně. To mě jednou tak bolelo břicho, že sem si myslel, že se poseru, ale potom sem se bál, že to vyrazí dveře."
"A já kdo mi to tu loupe perníček a von to byl jen větříček."
"No moc pěkné, ale proč nám to proboha povídáš?"
"No jako, že já to nebyl, protože, to byste poznali,ale tady Fred má jedny ponožky na rok."
"Tak to teda pozor! To není časově omezený, to záleží na tom, kdy se mi přeloměj."
"Pane bože! Mohli byste změnit téma?"lomila rukama Lilian
"Fajn, tak byste mohli s Fredem dojít pro další rundu? -když sedíte na kraji"rozkázal George.
"No tak jo." Oba se zvedli (trošku zavrávorali) a prazvláštní kolébavou chůzí dopravili k výčepu.
"My bysme chtěli to tamto" snažil se naznačit Madam Rosmertě Fred své přání.
"Dejte nám prosím čtyři vody"
"To že sme pili? George řikal další rundu-to znamená to samý ne?" Vypravil ze sebe a musel se opírat o pult.
"Jistě, moudrá volba." Pochválila ji majitelka podniku, ve kterém naštěstí pro "studenty Bradavic" nikdo ze školy nebyl.
Když jí vracela drobné nepodařilo se trochu podnapilé( ovšem na rozdíl od Freda střízlivé) Lilian všechny uchopit a pár jich popadalo na zem. S Fredem se pro ně navzájem sehnuli tak, že se dotýkali rukama. Ani jednomu se nechtělo ruce odpojit, ale přítomnost jejich partnerů v místnosti je donutila.
Panebože dyť jejako George, akorát se jmenuje Fred! Tohohle mít nemůžu ale George je můj. domlouvala si dívka, ale musela uznat, že není příliš přesvědčivá.
Zatímco Fred s Lili zařizovali občerstvení, George s Jane mlčky seděli naproti sobě.
"Co na mě tak koukáš?" nevydržela Georgův pohled Jane.
"Já jen, že ste tak stejné a tak jiné." Filozofoval lehce podnapilý George .
"Nechápu, jak to tebe může udivovat, vždyť u vás s Fredem je to stejné."
"Ne tak docela."
"V čem?"
"No myslím, že ty by si sestře kluka nepřebrala…" řekl s jakým si laškovný podtónem a lehce se nahnul nad stůl, aby jí byl blíže.
"A ty bráchovi jo?" a také se k němu naklonila.
"Já asi jo…" a přiblížil se ještě blíž.
"A proč to teda neuděláš?" škádlila ho a už byla tak blízko, že se málem dotýkali nosy. Víc už říkat nemusel ani jeden a nechaly své dlouho utlačované touhy vyplout na povrch.
TŘÍSK! CINK BUM!
Ve chvíli, kdy se Lilian s Fredem otočili od výčepního pultu, spatřili, velmi nečekanou podívanou. Jejich sourozenci a vzájemní partneři se líbali. Téměř naráz vypadly Fredovi i Lilian sklenice čerstvě koupené vody a roztříštily se o podlahu. Všude byly střepy, ale to nikomu (ani facninované madam Rosmertě) nevadilio a všichni včetně jediného náhodného kolemjdoucího zajímalo, co bude.
"Jak ste jen mohli?" Vytřeštila na ně oči Lilian a nasadila výraz, který jasně říkal, že se opravdu zlobí.
"No my-vy- to tak -hm"snažil se George.
"Ale no tak Lili, vždyť já vidim jak vy dva po sobě koukáte."
Lilian s Fredem se na nebe provinile podívali.
"No konec konců máš pravdu a toho, že sme se vyměnili si stejně všimne málokdo." Smála se Lilian a nakonec se k ní přidali všichni. Zábava pokračovala v nečekaném tempu (sice si přesedli), ale užívali si jak by se jim v původním rozložení dvojic ani nesnilo. Dlouho po půlnoci se nějakým (nikdo z nich netušil jakým) způsobem dostali do hradu a postelí. K velkému zklamání Freda i George ne do jedné spolu s dívkami.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Cuca Cuca | 21. května 2007 v 13:04 | Reagovat

Zatil sa mi to velmi paci... Len uz by som chcela pokracovanie...

Som zvedava, ako sa to vyvynie medzi Harrym a Dracom. Oni su spolu jednoducho dokonaly... :)

2 Cuca Cuca | Web | 25. května 2007 v 17:55 | Reagovat

:( Uz nechcem dlhsie cakat. :( Prosím píš....

3 Cuca Cuca | Web | 26. května 2007 v 14:58 | Reagovat

OK, takze mi nezostava nic ine, len cakat. :( Ale kedze nemam co citat. tak poctivo pisem... :)  Tak "kuk" na moj blog... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.