Kapitola 5.- Schůze Fénixova řádu

3. června 2007 v 20:34 | Lilian |  Násobení mnohočlenů, aneb každý s každým
Schůze Fénixova řádu
Ve čtvrtek ráno obdržel každý člen Řádu krátký vzkaz, aby se v pátek 13.12. dostavil do ředitelny na důležitou poradu.Téměř všem (až na Malfoye) bylo jasné, o co jde.
Fred s Lilian, George s Jane se vedli za ruce a Ron, Hermiona, Ginny (jen jako přátelé) a Draco s Harrym (jako tajní milenci) šli do ředitelny poměrně brzo a vesele se bavili.
Na začátek je profesorka McGonagallová přivítala těmito slovy:
"Jsem ráda, že i v těchto temných časech máte každý své radosti."
Postupně přejela pohledem po všech přítomných. Bylo tu opravdu hodně lidí a bylo udivující, že se sem všichni vešli. Mladé páry ( jako Jane s Ronem, Lilian s Dracem, Daniell s Woodem i Flueur s Billem, který už po napadením Šedohřbetem vypadal jako dříve) se držely za ruce a tvářily se více než omámeně (samozřejmě jen láskou).I paní Weasleyová zářila štěstím a měla pro to pořádný důvod. Na schůzi byla celá její rodina. Přijel Charlie z Rumunska a dokonce i Percy se umoudřil a přesně před dvěma týdny přišel domů s prosíkem, aby se mohl vrátit. Je pravda, že si ho Molly chtěla vychutnat, ale vydržela být vážná jen pár vteřin a potom se mu vrhla kolem krku. Byly tu i jiné důvody k radosti, Nymfadora Tonksnová, která chodila se Siriusem, jim na minulé chůzi oznámila, že je těhotná.
Ředitelka pokračovala:
"Důvod proč jsme tady, jste si někteří již přečetli v novinách, ale pro ty, kteří ještě neví, začnu od začátku…"
Draco měl dojem, že neví zdaleka ani polovinu, co ostatní a to, že se na něj profesorka při těchto slovech dívala, ho v tom jen utvrdilo
"…Vy víte kdo kdysi rozpoltil svou duši a její části vložil do různých předmětů. Tyto předměty se nazývají viteály. Charlie buď tak hodný…" jeden z mnoha synů pana a paní Weasleových položil na stůl dřevěnou hezky zdobenou skříňku a otevřel ji. Vevnitř ležel složený šál Roveny z Havraspáru. Byl modro-stříbrný a uprostřed byl vyšitý erb Havraspáru-velký hnědý pták v modrém poli se žlutým okrajem.
V místnosti bylo ticho, že by bylo slyšet spadnout špendlík. Všichni se zájmem obsah skříňky pozorovali, jen dva lidé v místnosti pocítili něco zvláštního. Dva lidé, kteří byli s lordem Voldemortem propojeni, naprosto neomylně cítili jeho přítomnost. Dva lidé, jeden jakožto bývalý spojenec a nyní zrádce a druhý-největší nepřítel. jednoho pálila jizva a druhého znamení zla na předloktí. Dva lidé, kteří vždy stáli proti sobě. Jako dobro a zlo, Nebelvír proti Zmijozelu, Členové Fénixova řádu a Smrtijedi, jako blonďatý a černovlasý, jako (skoro) mudla a kouzelník z čistokrevného rodu, jeden, který s rodiči být nemůže a druhý, který s rodiči být nechce. Jeden, co díky Brumbálovi přežil a druhý, kvůli kterému Brumbál zemřel. Měli tak rozdílný život a názory, a přesto si jsou tak blízcí. Tak moc blízcí, jak jen můžou dva milující se lidé být… Stačil jim jediný pohled, aby si uvědomili a řekli vše, a ještě mnohem víc, co jsem tak sáhodlouze psala.
"Je jisté…" začala znovu profesorka McGonagallová "…, že ji musíme zničit. Paní Weasleyová byla tak laskavá, že upletla repliku, kterou jsme umístili do muzea místo této. Otázkou zůstává kdo a jak to udělá."
"Můžeme ji třeba spálit"navrhla Ginny.
"To bychom asi mohli…O viteálech víme jen málo, ale podle starých záznamů, by mělo stačit, když je věc znehodnocena natolik, že by už nemohla sloužit účelu, ke kterému byla určena, než se z ní stal viteál."předříkala Hermiona jako by to byla běžná látka druhého ročníku.
"Jak to víš?" divil se Harry.
"Trochu jsem prošla knihovnu a tak."
"To jsem netušila, že tam něco takového vůbec je. Přiděluji Nebelvíru třicet bodů."Ocenila ji profesorka McGonagallová.
"No a můžeme to rovnou zkusit…" vyhrkl Ron a už vyndával hůlku.
"Myslím, že by bylo dobré, aby to udělal někdo starší a zkušenější a hlavně ne v mém kabinetě. Nemůžeme tušit, co se stane."Jemně ho setřela ředitelka.
"A kde teda?"
"Třeba venku před hradem, už tam určitě nikdo není."
Všichni se tedy vyhrnuli před hrad s očekáváním něčeho úžasného-nejspíš ohňostroje v podání Lorda Voldemorta lépe řečeno z Lorda Voldemorta. Lupin položil šál na zem a pohledem se ujistil, že nikdo(až na uraženého Rona) nemá nic proti tomu, aby se úkolu ujal. Poodstoupil do přiměřené vzdálenosti a stiskl pevně hůlku a lehce s ní mávl. Kouzlo se ovšem odrazilo od šálu jako od betonové zdi a podpálilo lupinův plášť. Bohužel ohňostroj se nekonal. I přes velké zklamání Wood pohotově bývalého profesora uhasil.
"Co teď?"
"Tak zkusme jiné kouzlo…" navrhl pan Weasley a vyslal na viteál další kouzlo, ale vše proběhlo jako prvně. Nakonec vrhali kouzla úplně všichni, ale vždy se stejným účinkem.
"A co když to nejde zničit žádným kouzlem?"Přemítala Lili
"A jak ty chytrá?"
"Možná má Lilian pravdu. Můžeme to zkusit, nějakým mudlovským způsobem. Vy víte kdo mudli nesnáší a určitě nepředpokládal, že se k jeho duši nějaký dostane." Zastala se jí Hermiona před Ronem.
"Máš na mysli něco konkrétního?" Dotazoval se Ron při pohledu na její vítězoslavný pohled.
"Ano mám…" usmála se tajemně a vyndala z hábitu krabičku zápalek.
"No to je nápad" pochválil jí Harry, který jako jediný věděl, co to má.
"Uchrastíš jí k smrti?"
"Ne a nech si ty jedovatý řeči. Nikdo na ně není zvědavej." Odbyla ho rázně.
"A co to vlastně je?" zajímal se pan Weasley.
"To jsou zápalky. Slouží mudlům k rozdělávání ohně." Nahromadila trochu suché trávy, na ni položila šál a škrtla tak, aby hlavička sirky vzplála.
"Óóó" polekaně a překvapeně se všichni kouzelníci dívali na hořící trávu.
"A to není žádné kouzlo?" divila se Jane.
"Ne není. Mudlové jsou mnohem chytřejší než si dovedete představit. Možná bychom měli využívat jejich věci častěji, jako například s…" Zarazila se, když si uvědomila Dracovu přítomnost.
"No to asi moc ne, když za dva tisíce let nepřišli na to, že existují nějaká kouzla."přerušil trapnou pomlku George.
"Jak to že ne? Vždyť upalování čarodějnic je běžnou zábavou i dnes."
"Cože?"
"No dobře, dnes je to už jen jako, ale kdysi se přeci upalovalo."
"Jo my víme."
"A nikdy vám to nezapomeneme…" dodal Fred s jistým ironicky nostalgickým tónem.
"Hlavně, že to funguje! Co bylo to bylo…" A opravdu. Od suché trávy chytl šál jako obyčejný kus hadru. A protože byl prosinec, byla všem velká zima a radostně uvítali, že můžou jít zpět do tepla. Když už opět byli v ředitelčině kabinetě namačkaní jako sardinky(akorát bez oleje), začala druhá část porady.
"Draco, jistě víš, že jsi zavázán mlčenlivostí o všem, co jsi se dozvěděl. My jsme ti řekli vše, co víme (Tak tomu nevěřim-pomyslel si Malfoy ), nyní je na tobě, aby nám sdělil vše, co víš." Draco si připadal jako při křížovém výslechu, ale trochu obavy profesorky McGonagallové chápal.
"Mnoho nevím…ale napadá mě, že když jsem byl malý vyprávěl mi-hm no-otec, že on a další Smrtijedi museli jeden čas hlídkovat u nějakého hřbitova, aby se tam nikdo nedostal, když Pán zla pracoval. Nikomu ale neřekl, co, proč ani jak dělá. Kolovaly řeči o nějakém plánu na přežití a nějakém hrnku či co, ale nic víc mě nenapadá."
"To by zcela jistě-na sto procent, možná devadesát pět, no asi tak devadesát, nebo spíš osmdesát. Když o tom tak přemýšlím tak radši sedmde…"
"Řekni fakta a myšlení nech na nás!" pěnila profesorka.
"Mohlo by jít o šálek Helgy z Mrzimoru. A ten hřbitov snad Malý Vislánek, kde je pohřben voldemortův otec a kde…"nedokončil svou myšlenku Harry.
"Děkujeme myslím, že ste nám velmi pomohli a teď už jen stačí vymyslet, kdo a kdy to vyřídí. Já bych řekl, že zítra by to šlo. A rozhodně se zúčastním. Co vy na to?"
"Já s tím souhlasím a du taky."přihlásil s Bill
"To já nemůžu chybět." Přidal se Charlie.
"Tak to půjde chlupáč s námi, že?" usmál se Lupin na chlupatého psa, který vesele vrtěl ocasem..
"Nikam! Doma bude!" rozhodla za něj Tonksnová.
"No tak asi ne."
"Proč Čmuchala nikam nechceš pouštět?" vložil se do rozhovoru Harry.
"Protože nemám zapotřebí, aby se mu něco stalo."
"Ale ty nevíš jaké to je sedět pořád na zadku a nesmět nic udělat."
"Za to ty to víš…"
"Ano to teda vím" zlobil se Harry
"Já myslím, že už je čas jít spát. Už je-ó půl desáté-tak tedy dobrou noc." Projevila svůj mateřský cit paní Weasleyová, aby zabránila hrozící hádce. Věděla, že toto téma se příliš mnoho lidí-zvláště pak jejích dětí. A tak chtě nechtě se Harry, Draco, Ron, Hermiona a Ginny vydali do ložnic.
To je vopruz! Kdyby byly v kouzelnickém světě televize, museli bysme chodit spát po večerníčku." Brblal cestou Harry. Jeho poznámce se smála jen Hermiona-nejspíš protože jediná věděla, co to večerníček a vůbec televize je.
Draco a Harry se od nich brzy oddělili, ale nešli spolu. Draco zamířil po schodech dolů, jako, že jde do sklepení, kde byla kolej Zmijozelu. A Harry šel rovnou do Komnaty nejvyšší potřeby (Harry sice Ronovi i Hermioně pověděl, kde spí každou noc, ale tajil jim, že tam nespí sám).
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Jestli jsi tu byl/a, tak klikni.

Byl/a jsem tu... 100% (310)

Komentáře

1 Cuca Cuca | Web | 4. června 2007 v 11:51 | Reagovat

Parádička. Som rada, že je tu konečne dalšia kapitola.... :) SUPER.... Len tak dalej.... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.