10.kapitola - Cesta k cíli

21. července 2007 v 15:52 | Lilian |  Násobení mnohočlenů, aneb každý s každým
Cesta k cíli
"Ahoj Harry, tak jak ti je?" starala se Hermiona, když se vedle ní svalil ve Společenské místnosti do křesla s výrazem naprostého zoufalství.
"Je konec." Pronesl pohřebním tónem.
"Jak jako?"
"Nemohli bychom se projít někde venku?" Pohledy naprosto všech se upíraly na známou trojku u krbu.
"J-jo, a co Ron?"
"Ten může jít samozřejmě taky, jestli se nebojí, že ho vojedu."
"Co si o mně myslíš. Vše je jako dřív, ne? Jsi můj kámoš a vždycky budeš!?" oponoval mu Ron.
"Jasně, ulevilo se mi, že to chápeš, ale objímat tě vážně nebudu. Už takhle vzbuzujeme nadměrnou pozornost."
Dnešní počasí se velmi rychle měnilo (asi jako Harryho nálada). Zrána slunce vybízelo k bitce, v čerstvě napadlém sněhu, kolem oběda se schovalo za černé mraky, začal foukat ostrý studený vítr a přidalo se i sněžení. Ideální doba na procházku tří nepochopených lidí, kteří nemají zájem trávit svůj volný čas s ostatními:
Chlapce z chudé rodiny, která má víc dětí, než finančních prostředků, dívku z mudlovské rodiny a buzíka. Všechny tyto odlišnosti jim neustále připomínala a pomáhala si uvědomit jedna a tatáž osoba - Draco Malfoy. Dlouhých šest let jim ničil a otravoval život, poté se vydával za jejich přítele a nyní jim jejich životy opět značně poničil.
Vše potemnělo a ranní optimismus byl v trapu. O tom, že ho Draco zmlátil, se Harry raději nezmínil a řekl svým přátelům, že se rozešli, protože nedovedl nést posměch ostatních.
"To si ze mě děláš prdel? Harry vždyť tobě se dycky smála celá škola!"
"Děkuju za útěchu, Hermiono, hned je mi líp."
"Ne promiň, tak jsem to nemyslela, ale vždyť víš, v prvním ročníku se ti posmívali, že jsi slavný a přitom jsi nic neudělal a potom si zachránil Kámen mudrců přímo před …ty víš kým. Ve druhém ročníku si mysleli, že to ty se snažíš vyvraždit všechny mudli a nakonec si to byl ty, kdo zabil baziliška. Ve třeťáku se ti posmívali, že omdléváš, když jsou nablízku mozkomorové, ale jako jediný třeťák (až na mě, ale to ti nebudu vykládat) jsi zvládl patronovo kouzlo. Ve čtvrtém ročníku si mysleli, že jsi podvodník, když tě vylosoval Ohnivý pohár a přitom to byl pokus o vraždu a zase si přežil. V pátém si celé ministerstvo myslelo, že jsi blázen a dělali vše pro to, aby tě zničili a že Umbridgenová byla tvrdý oříšek, a potom si bojoval přímo v jejich sídle se Smrtijedy. Loni jsi s Brumbálem našel další viteály. To jsou věci, o kterých se lidem zdá. Kdyby dokázali alespoň jednu z nich, byl by to pro ně zázrak. A ty nedokážeš překonat problém, se kterým se potýkají čtyři procenta populace? Vždy jsi stál za svými názory, přáteli, za odhodláním, za rodinou a nestojíš si za věcí nejcennější? Za věcí která ti nejednou zachránila život. Za láskou? Tak tomu vážně nerozumim." Skončila svůj monolog Hermiona s očekáváním odpovědi.
"Jenže já nejsem ten, kdo náš vztah zničil…"
"Aha, tak to beru zpět,"
"Kdo ho teda zničil?" zapojil se i Ron.
"Rone, jsou v tom vztahu dva, tak kterej, když ne Harry?"
"Pravda, víš, že jsi docela chytrá, Hermiono?"
"Už raději nic neříkej!(otočila se na Harryho) Je mi to strašně líto"
"Jó, to mně taky."
"No a nedalo by se to nějak…"
"Ne, nedalo! Teď už se o tom nehodlám bavit. Mít nějaký vážnější vztah mi není souzeno. Já mám jen jeden úkol - zničit Lorda Voldemorta. To je jediná věc, na kterou se budu soustředit. A jak je to vlastně s tim hrnkem? Už se tam přemístili?"
"Ty už by měli být pomalu zpátky, vydali se tam hned brzo ráno. Nechcete už přeci jen jít dovnitř?"
"Jo, dobrej nápad."
"Seš si jistej, že je to tady?"
"Záleží na tom, co máš na mysli. To, že je to hřbitov je snad zřejmé…" Bill, Charlie, Wood, Lupin, Fred s George, Mundungus a dokonce i Sirius stáli uprostřed rozlehlé pláně, která byla pokrytá náhrobními kameny, kříži a hrobkami významných rodů.
"…Malý vislánek je to taky, Tom Radlle je určitě otcem Lorda Voldemorta, ale jestli je tu to, co hledáme, to netuším," Lupinův hlas zněl pevně, ale s jistým podtónem nervozity a napětí.
"Já jen, že už tu dobrou půl hodinu hledáme a pořád nic a když si představím, co se tu dělo před třemi lety běhá mi mráz po zádech." Otřásl se Wood.
"Jak vůbec hodláme tu skrýš najít? A proč s námi nešel Harry, ten si aspoň dovede představit, jak to bude vypadat a co náš čeká."
"Každé kouzlo po sobě zanechá stopu. Stačí ji jen najít. Jsi kouzelník - to poznáš. Harry mi vše pečlivě popsal a nemohl jít, protože…prostě nemohl." Hřbitov si rozdělili na sedm částí a každý tu svou pečlivě prohledával. Trvalo dlouho, když se do ticha ozval Woodův hlas:
"Pojďte sem, honem!"
"Co se děje?"
"Nic, jen chci vědět, že jste v pořádku."
"Ty si ale vůl, teď nevim, kde jsem skončil." Stěžoval si Fred.
"Ne, kecám, koukněte na tohle." Před nimi byl na první pohled obyčejný hrob, ale na ten druhý pohled, bylo jasné, že se od ostatních liší. Zlatý nápis: ,Justin Trevoldom' zářil novotou, čerstvě vyhlížející květiny působily na tomto nehostinném místě jako nepovedený vtip a lucernička se svíčkou se přímo leskla novotou.
"Uznávám, že je to tady evidentně jedinej udržovanej hrob, ale možný to je."
"Podívej se na to jméno." Radil jim Wood, protože nikdo nejevil známky toho, že by chápal, proč ho hrob tolik zaujal.
"Co je s nim? Viděl jsem mnohem horší - jedno bylo tak dlouhý, že tam dali jen příjmení,"
"…anebo křestní."doplnil bratra George.
"Tady nejde o délku…"
"Jo, to ženský řikaj taky - kecaj "
"…, ale když to přeházíš vyjde ti Voldemort." Poslední slovo špitl, jako by to bylo něco velmi neslušného.
"No a co teď?"
"Tak to kdybych věděl."
"A proč s námi vůbec nešel Harry? Ten jediný si to umí představit, už jeden viděl."
"Vše mi pečlivě popsal a nemohl jít, protože tohle není jeho úkol. On musí zničit Voldemorta a nemůžeme riskovat, že se mu tady něco stane." Vysvětloval Lupin.
"Auu!" Fred chodil kolem náhrobního kamene jako mlsný pes a z ničeho nic se natáhl jak široký, tak dlouhý.
"Chytils ho?" smál se mu starší bratr.
"Zatracenej kořen!"
"To není kořen…," konstatoval George.
"A co teda?"
"Nějaký lano."
"Ale před chvílí tu nebylo."
"No jo, to sem asi teď přines Santa Claus."
"Jo anebo Václav…,"
"Ne, počkejte, to je kouzelnické lano," vložil se do jejich smysluplného rozhovoru Oliver.
"Vede k tomuhle hrobu." Tahal za provaz, ale nic se nedělo. Vzal tedy hůlku a poklepal na něj. Nic. A znovu. Zase nic. Zkoušel to různými kouzli, z různých pozic a pořád nic. Když už ani stojka nepomohla, beznadějně sebou praštil na kamennou desku se slovy:
"Seru na to."
Nyní vstal Lupin a taktéž zkusil pár kouzel. Při dalším pokusu se náhrobek zvedl do výšky a pod ním se objevilo schodiště, vedoucí někam dolů do neznáma.
"No výborně. Tak to můžete jít první."
"Děkuji," Remus rozsvítil konec své hůlky a nejistě vstoupil na první stupně.
"Nebýt to na hřbitově, tak by to bylo fakt pěkný." Prohlásil uznale George a měl pravdu. Rovné, chladné schodiště z bílého mramoru, zdi taktéž a k tomu zlaté zábradlí.
Zatím to jde až nějak moc hladce. Pomyslel si Lupin.
ŘACH
S hlasitým nárazem zastavil.
"Co se dě…" Sirius, který šel jako druhý se zarazil na stejném místě, jako by před ním stála zeď, ale přitom nic vidět nebylo. Zkoušeli na zeď posílat různé kletby, které jen pohltila. Pokusili se i o hrubou sílu, ale ani Fredův zlomený malíček nebyl nic platný. Ani přemlouvání a lichotky, jak moc pěkná zeď to je, nepomohly.
"Tak já vážně nevim. Co si o tom myslí náš překupník?" Obrátil se Lupin na Dunga, který stál vzadu a nijak se nezapojoval.
"Já…no…hm…" Pochybovačně natáhl ruku, aby prozkoumal povrch překážky, ale ať šmátral, jak šmátral, nic nenahmatal. Udělal krok níž a stále mu nic nebránilo v cestě. Učinil další krok a jakési sklo se za ním opět zavřelo. Rychle se otočil a snažil se projít zpět, ale to už nemohl. Mlátil, křičel a kopal, ale nic z toho k jeho přátelům nedolehlo. Ti se ho snažili
napodobit, ale nikdo neprostoupil.
"Jak to, že prošel? A my ne? On tam nechtěl a my tam chceme." Rozčiloval se Wood.
"Možná, že právě tím, to bude. Musíme se snažit nechtít projít." Přemýšlel Sirius.
"No tak to já teda nechci. Kdo jde dobrovolně na smrt? Nechci, nechci nechci." Jeho hlas nezněl moc přesvědčivě.
"Vidíš a ni…"Demonstrativně se loktem opřel o zeď, ale ta náhle zmizela a on ztratil rovnováhu a nekontrolovaně padal ze schodů. Zastavil se až o několik metrů níž, tam se posadil a ztěžka oddechoval.
"Snad je v pořádku. Ještě, že s námi nešla Daniell, ta by nám dala."
"Jo, kéž by mi dala…- s tou bych si dal říct." zasnil se George.
"Mám dojem, že se oddaluješ od hlavního témata dne.
"Dobře, tak já tedy taky nechci." Upřeně se zadíval do prázdna před sebou a sešel ze schodů, až k Woodovi a Mundugusovi.
"Tak, co je s tebou šikulo?"
"Bolí mě hlava, za krkem, ruka, noha, bok, mám naraženou pr…"
"Raději řekni, co tě nebolí."
"Nic." Mezitím, už k nim dorazili i ostatní.
"Můžeš chodit?" Oliver zkusil vstát, ale kolena se mu podlomila a kdyby ho Charlie nezachytil opět by se skácel.
"Tak to asi nepůjde. Budeš se muset přemístit zpět, alespoň jim můžeš dát o nás zprávy."
Bill mu pomohl zase ven, odkud se přemístil do Bradavic. Když se vrátil Weasleovic nejstarší syn zpět, zamířili dolů. Nyní si uvědomili, že úkol, který je čeká, není žádná prkotina.
"Buďte velmi opatrní, dejte pozor, kam šaháte, kam šlapete a co říkáte." Lupin se významně podíval na dvojčata.
Když došli na konec schodiště, jejich hůlky ozářily jakousi okrouhlou chodbu. Vše bylo ze stejného mramoru jen dveře, kterých tu bylo kolem dvaceti, byly z tmavého masivu.
Že by inspirace z Odboru záhad?
Nic nevypadalo zchátrale, jen silná vrstva prachu prozrazovala, že zde dlouho nikdo nebyl - I když?!
"Nikdo nikam nechoďte!" poručil Lupin a zkoumal podlahu.
"Co se děje. Už víš, kam jít?" ptal se Sirius.
"Vidíš stopy v tom prachu?"
"No vidim. Ty myslíš, že…třeba je to léčka,"
"Anebo taky ne." Bránil svou teorii Lupin.
"Já si nemyslím, že by ty víš koho mohl prozradit pouhý prach."
"A proč ne? Všichni jsme omylní a tohle je tak prosté…Já to zkusím."
Následoval místa s menší vrstvou prachu až k jedněm dveřím, stiskl kliku a oni se otevřely. Nic na ně nevyskočilo, nevybaflo, nevypadlo, jen se ukázaly další kamenné schody.
Začali postupovat vzhůru, po několika schodech chodba prudce zatočila doprava, ale jinak stále nic. S každým stupínkem nervozita a očekávání nejhoršího rostla, ale pořád nic. Když už monotónní výstup trval přes hodinu, bylo jasné, že musí být nad zemským povrchem. I Lupin znejistěl, ale chtěl jít stále dál.
"Já už nikam nejdu, to nemá cenu." Fred si sedl na jeden ze schodů a opřel se o hladkou zeď.
"Jeho bratr ho následoval (jak jinak)."
"Remusi?!" vyžadoval pozornost Charlie.
"Ano?"
"Vidíš tohle?" řekl a ukazoval na malý výstupek ve stěně.
"Alahomora!...Divil bych se, kdyby to vyšlo." Konstatoval, když se nic nestalo.
Vyzkoušel dalších pár kouzel, až se najednou stěna rozestoupila a před jejich zraky se rozprostřela další záhadná komnata. Byla, pro změnu, celá z mramoru a nebylo tu vůbec nic kromě nenápadné dřevěné skříně o rozměrech asi tak šest krát sedm krát deset metrů.
"Je to tady divný…"
"Moc divný…"
"A je tu ticho…"
"Moc velký ticho…"
MLASK Zdi se slili opět v jednu.
"Takovýhle přerušení ticha sis představoval?"
"Ani ne…"
Dvířka skříně se s vrznutím otevřela a na zem se vyplazilo několik desítek hadů. Byli opravdu ohavní: jejich metrová svítivě zelená šupinatá těla se k nim nemilosrdně přibližovala. Na široké o něco tmavší hlavě se vyjímaly dvě úzké štěrbiny s rudýma očima, co chvíli jim vylétl rozeklaný jazyk a zase se vrátil do tlamy plné jedových zubů. Členové Fénixova řádu se je snažili zničit, ale každým vyslaným kouzlem se znepřátelené zvíře o kousek zvětšilo.
Všichni byli zabráni do marného boje s hady - všichni až na Lupina, ten svým pohledem hypnotizoval otevřenou vitrínu.
"Kam to kou…" Charlie svou otázku nedokončil, když spatřil to, co Lupin. Veškeré police, poličky, šuplíky a šuplíčky byly přeplněné hrníčky, šálky a džbánky různých barev, vzorů a velikostí. Stovky možná tisíce kusů keramiky upoutaly i ostatní.
Záhada rozluštěna - Lord Voldemort je vodník.
"Ty vole…" svorně zhodnotila podívanou dvojčata.
Už stáli u zdi, protože hady se stále nedařilo zneškodnit.
"Avada Kadavra" Vyřkl Lupin a všechnu tu zelenou havěť to odmrštilo zpátky ke skříni.
"Jak to, že to funguje?" Divil se Bill.
"Domnívám se, že Lord Voldemort předpokládal, že slušný kouzelník se neodváží použít kletby, které se nepromíjejí."
"Tak hadů jsme se snad zbavili, ale co s těma hrnkama?"
"Nejspíš je budeme muset všechny zničit." Radil Lupin, opatrně vyndal jeden šálek a pustil ho na zem, ten se jen odrazil a vrátil se zpět do regálu. Tak takhle ne! Vyslal kouzlo a jeden hrnek vzadu praskl a proměnil se v prach.
"Výborně!" Zaradoval se a zkusil to znovu se stejným zaklínadlem, ale nyní už žádný nezničil. Přidal se Wood s jiným kouzlem a několik hrnečků následovalo ten první.
Dlouho rozbíjeli porcelánové skvosty a došlo jim, že každý hrnek (nebo více) má jen jedno kouzlo, kterým ho (je) lze rozbít. Trvalo jim přes několik hodin, než zničili všechny, až na jeden. Nebyl ani velký, ani malý, byl žluto-černý se znakem Mrzimoru - šedým jezevcem.
"Tak to je ten viteál."
"Jenže, jak ho zničit?"
"To taky nevím…"
"Nejlepší by bylo to nejmocnější kouzlo ze všech."
"A to je které?"
"Přece kouzlo lásky…" pitvořil se Fred s výrazem zamilovaného blba. Alespoň na chvíli to vykouzlilo úsměv na ustaraných tvářích jeho přátel.
"Vy se smějete, ale Fred má pravdu." Poučoval je Lupin a Fred se zarazil:
"Že bych se trefil? To není možný. Vždyť to byl vtip."
"Nejmocnější a Voldemortem často podceňované kouzlo už nejednou dokázalo v boji proti němu svou sílu. A pro příklad nemusíme chodit daleko." (Všem bylo jasné, že má na mysli Harryho).
"Počkat, to se jako mám do toho hrnečku zamilovat? To sorry, ale to asi nepůjde." Pochyboval George.
"Nemusíš se do něj zamilovat, stačí, když ho někomu daruješ z lásky."
"To já ale nechci dávat Lilian ňákou cetku, která obsahuje kus Vy-víte-koho a nakonec se ještě rozpadne."
"Tak já ho mamině klidně dám. Možná, že to potom pochopí."
"A máte vy vlastně někoho?" Uhodil George na Remuse.
"Ne, bohužel, ale uznej, že se mi asi nikdo neozve na inzerát:
Nijak pohledný, nezaměstnaný, nezajištěný vlkodlak ve středních letech hledá spřízněnou duši, která by s ním trávila noci.
Značka: Bude to divočina."
"Remusi, kamaráde, vidíš to moc černě. Určitě si někoho najdeš." Utěšoval ho Sirius.
"Ale zpět k dnešnímu poslání. Musíme se pokusit hrníček pronést ven a potom ho darovat." Vztáhl ruku k viteálu a uchopil jej. Strčil si ho do kabátu a zamířil ke stěně, kterou přišli. Použil stejné kouzlo jako při příchodu a překvapivě zabralo. Vidina hodinového sestupu dolů se nikomu moc nezamlouvala. Šli jen pár desítek minut, když schodiště zabočilo a objevila se pro ně již známá místnost se spoustou dveří a schodištěm stoupajícím ven.
"Jak je možné, že dolů je to jen pár schodů a nahoru jsme šli hodinu?"
"Schodů je to nejspíš pořád stejně, ale nahoře ještě nad dveřmi do komnaty s viteálem je přenášedlo, které nás vždy vrátilo někam za tu zatáčku, takže jsme si mysleli, že pořád stoupáme. A nebýt tady těch dvou lenochů, tak nejspíš ještě pořád stoupáme." Pochvalně se usmál na dvojčata. Návrat domů jim už nic neznepříjemnilo, takže se poměrně brzy octli v ředitelně, kde na ně už ostatní členové Řádu čekali. Ve vzduchu bylo cítit jakési napětí, ale s jejich návratem nezmizelo. Ron, Ginny, Hermiona a Harry seděli společně s Brownovými na jedné straně a Draco Malfoy na druhé a všichni se tvářili velmi nasupeně. Wood s Daniell prý byli na ošetřovně a zbytek byl rozptýlen po místnosti. Vyprávění se ujal Lupin a když vše barvitě vylíčil, daroval Sirius viteál své nastávající. Zdobný šálek se pod Nymfodóřiným dotykem proměnil v prach. Tonkinové to sice takovou radost neudělalo, ale ostatní (až na Harryho a Draca) začali nadšeně tleskat a radovat se. Předposlední viteál zničen - to znamená už jen Naginy a sám Lord Voldemort.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 amidala amidala | Web | 8. srpna 2007 v 22:38 | Reagovat

Pekná poviedka.. Originálny nápad, kopa vtipných hlášok, a samozrejme HP/DM slash, ktorý milujem.. :)

Už sa teším na ďalšie pokračovanie, dúfam, že to bude čoskoro.. :)

2 micha82 micha82 | 22. srpna 2007 v 15:29 | Reagovat

doufám, že brzy bude pokračování :-)

3 adus adus | 26. srpna 2007 v 19:29 | Reagovat

Bude niekedy pokracovanie???  bo akosi uz dlho nic nebolo ta preto sa pytam, inak poviedka je to dobra ... aj ked slash nemusim toto sa zniest dalo ;)

4 yaoi-ka yaoi-ka | E-mail | 27. července 2008 v 21:47 | Reagovat

Pokracko nebude??? Musi byt!!! Harry a Draco sa musia dat este dohromady!!! Este treba znicit posledny viteal a Voldemorta!!! POKRACKO!!! PROSIM PEKNE O POKRACKO.

5 anulinka72 anulinka72 | 29. července 2008 v 22:38 | Reagovat

ja chcoi pkracovani...miluju slash a miluju harryhho pottera teda n tu postavu ae tu knizku...takze plsplsplsplsplplspls...at tu je co nejdriv:-)

6 Manoria Manoria | Web | 6. srpna 2008 v 19:55 | Reagovat

jen piš dál :)

7 mist mist | 22. srpna 2008 v 19:52 | Reagovat

moc pěkně prosím, dej sem pokráčko, je to super a přece nenecháš tolik lidí čekat marně, takže prosím....

8 eMJanine eMJanine | 30. srpna 2008 v 11:21 | Reagovat

Lidičky, pokráčko sem možná dám, uvidím, ale celý příběh je na stránkách www.rlilian.blog.cz Je tam i hetová verze, ale ta vás počítám moc nezajímá... :D Zkusím sem tedy kapitoly přidat...Jinak, ještě upozorňuji, že povídku nepíšu já, ale moje kamarádka-spolužačka-slashařka rLilian :D

9 Sharul Sharul | Web | 27. října 2008 v 21:09 | Reagovat

Největší pecka -> Záhada rozluštěna - Lord Voldemort je vodník.

:D:D:D

10 anulinka72 anulinka72 | 19. května 2009 v 13:25 | Reagovat

tak...jsem docela naštvaná...už je to skoro rok co sem to četla naposled...a eště není pokračování...to se mi Dnelíbí...vůbec se mi to nelíbí...asi začnu panikařit!!!!budeš mě mít na svědomí:D

11 eMJanine eMJanine | 23. května 2009 v 12:26 | Reagovat

Tuhle povídku jsem nepsalä já, ale moje spolužačka. Ráda bych sem dala pokračování, ale konec má bohužel několik verzí, a tak jsem nevěděla, které sem dát. Ale všechny konce jsou na jejím blogu www.rlilian.blog.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.