7.kapitola - Den poté

21. července 2007 v 15:47 | Lilian |  Násobení mnohočlenů, aneb každý s každým
Den poté
Druhý den ráno se Harry probudil v Dracově náručí. Opatrně se podíval na hodinky a zjistil, že už je půl jedenácté. Napadlo ho, že snídaně do postele je dobrý způsob probuzení. Pomaličku Dracovu ruku posouval ze svého boku. Když ji jemně položil na postel, vstal a začal hledat své oblečení. Chvíli mu trvalo, než našel ponožku na lustru.
Dost rozverná noc.
Přešel ke dveřím, aby skočil do kuchyně a v tom se za jeho zády ozval Draco ospalým hlasem:
"Snad nezdrháš?!" Harrymu bylo trochu líto, že ho snídaní nevzbudí, ale byl rád, že Dracův přístup, který na něm tolik miloval se ani po dnešní noci nezměnil.
"Dobré ráno, nezdrhám, ale jdu pro snídani."
"Ale ta už dávno skončila." Podíval se na hodinky a pak zase na Harryho.
"Mám své způsoby…" Vysvětlil s potutelným úsměvem Harry a odešel. Draco sebou praštil zpět do peřin a nechával se unášet krásným pocitem. Dveře se zase otevřely.
"Co je?" Vyjekl podrážděně pro případ, že by to nebyl Harry (a možná spíš právě kdyby to Harry byl).
"Jen abys mi neutek." Smála se Harryho hlava ve dveřích.
"No jo, neboj."
"Tak už jsem tady" Vrátil se Harry s vítězoslavným výrazem a tácem plným pochoutek, ale osoba, pro kterou vše přinesl v posteli nebyla.
"BAF"přibouchl Malfoy dveře, ze Harryho zády a chytil ho za ramena, ten se tak lekl, že celý podnos upustil. Po zemi se válely lívance, koblihy, rohlíky, mnoho dalšího jídla a spousta střepů ze džbánů od dýňového džusu.
"Tohle už mi nedělej!" zlobil se Harry.
"Omlouvám se. Reparo!"smál se Draco a ladným pohybem hůlky vrátil věci do původního stavu.
"Vypadá to výborně…"
"No teď už jo, ale když to bylo na zemi, tak mi bylo do breku. Ani nevíš, jakou mi dalo práci všechno od Dobbyho vyloudit." Lhal Harry a pro jistotu tác položil na stolek. Pokaždé, když od skřítka něco potřeboval, tak se Dobby mohl přetrhnout.
"Dobby?"
"No jasně- to víš v-vlastně asi nevíš. No to-to sem byl já, kdo ho od vás propustil."
"COŽE? Ty nezbedníku jeden!" vykřikl Draco a skočil po Harrym, aby ho povalil na postel.
"Omlouvám se, já jsem si tehdy myslel, že jste zlí."
"A teď už si to jako nemyslíš?"
Harry nevěděl, co má dopovědět, aby ještě víc "nerozzlobil" svého milence, který měl značnou převahu. Seděl Harrymu na břichu a ruce mu pevně tiskl k posteli.
"Jak o kom"zkoušel to opatrně Harry.
"Jak to myslíš?"
"Tak, jak to říkám"
"Tomu nerozumím"
"Já taky ne"už se zase smál Harry "Ale někde jsem to slyšel" Snažil se ze sevření vyprostit, ale Malfoy si tuhle, pro něj výhodnou pozici, hravě udržel a začal ho nemilosrdně trestat za jeho troufalost-jak jinak, než zase polibky.
Pomaličku a něžně ho políbil na čelo a zase se narovnal. Harry se natahoval, že by mu jeho vstřícné gesto oplatil, ale Malfoy ho nenechal. Přidržel si hlavu svého milence, tak by viděl přímo do jeho zelených očí a pomalinku, tak aby to Harryho dovádělo k šílenství, se přibližoval k jeho ústům. Opět se odtáhl a otevřel oči. Dívali se na sebe a nasávali pach těla toho druhého. Draco prudce, přesto jemně, přitiskl své rty k Harryho. Rychle je odtrhl, aby je mohl s ještě větším důrazem vrátit. Jazykem si otevřel Harryho ústa a postupně je celá prozkoumával. Když měl dojem, že už je zná dost dobře, přešel o trochu níž-na krk. Přejel mu po něm od shora dolů. Na mokré cestičce naskočila husí kůže. Toho si nevšímal a zamířil ke knoflíčkům u košile, kterých tu po včerejší noci stejně moc nezbylo. Odkrýval Harryho hruď a sjížděl čím dál níž.
"Počkat počkat!" Draco se nad koncem džínů zastavil a tázavě vzhlédl.
"Já chci…"
"Ano?"
"Chci taky něco dělat." Blonďatý chlapec se začal smát.
"Proč se směješ?"
"Teď vedu já, ať se ti to líbí nebo ne!" řekl rázně Draco a navrátil se k zipu u kalhot.
No to jsem asi trochu přehnal.
"Vadí ti to snad?" Ujistil se pro klid duše.
"Já jen, jestli to nevadí tobě…"
"Myslíš, že kdyby mi to vadilo, tak to budu dělat?"
"Ne, to asi ne."
"Jestli chceš můžeme zkusit něco trochu jiného než včera." Rošťácky si skousl ret.
"J-jo?"
"Ano (naklonil se až k Harryho uchu a sladce do něj něco špital) Souhlasíš?"
"Hmm." Přitakal nejistě nebelvírský chytač a rukama, které mu Malfoy konečně pustil, začal Dracovi sundávat kalhoty. Oba se svlékali navzájem. Malfoyovo bledé tělo skoro svítilo do šera podzimního rána. Harry byl nucen(sám nevěděl čím), aby záhyby světlé kůže hladil zas a znovu. Když už na sobě nikdo z nich nic neměl ozval se Harry :
"Já mám strach…"
"Neměj" usmál se Draco a ukázal mu malou krabičku s tajemným obsahem. Otevřel ji a oba připravil na společné splynutí. Stále zůstal nahoře, ale dovolil, aby mu Harry jeho něžnosti oplácel (taky aby ne-to by byl blbej). Rukou ho hladil po hladkém svalnatém boku až ke stehnům, odtud sjel po dobře tvarovaného pozadí a pevně ho za něj uchopil. Líbal ho kam ho napadlo a užíval si možnost být mu stále blíž a blíž až se stal (alespoň na chvíli) jeho součástí…
Draco se svalil na postel hned vedle Harryho. Oba byli celí zadýchaní, ale Harry stále ještě nebyl tak daleko, jak Draco a chtěl to změnit. Proto využil chvíle milencovi nepozornosti a vyhoupl se na něj. Pevně objal stehny je ho boky a dělal vše tak, jako před chvílí jeho partner. Ten neprotestoval jen se udiveně a obdivně na chlapce díval. Když už byli oba spokojení, ulehli těsně k sobě a přehodili přes sebe deku. Jemné dotyky žhnoucích rukou, střídali něžné polibky.
Tak to bylo snad ještě hodinu, když se rozhodli, že je na čase zajít si na oběd a tedy se rozloučit. Harry se tiše vyplížil ze dveří, aby zkontroloval, jestli je bezpečné vylézt z jejich doupěte neřesti. Chodba byla liduprázdná (jako, že bez lidí), a tak pokynul Malfoyovi, aby taky vyšel. Raději si nedali ani polibek na rozloučenou. Harry šel rovnou na oběd, zatímco Draco se odebral do své koleje.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Jestli jsi tu byl/a, tak klikni.

Byl/a jsem tu... 100% (310)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.