9.kapitola - Věci, které nelze prominout

21. července 2007 v 15:50 | Lilian |  Násobení mnohočlenů, aneb každý s každým
Věci, které nelze prominout
Při dalším kopnutí se na Malfoyově bílé ponožce objevila červená krvavá skvrna. Při hrůzném pohledu na jedinou milovanou bytost v kaluži krve, jako by se probral z transu.
Pane bože, co to dělám? Vždyť já ho zabil.
"Ach Harry, prober se. No tak. Nenenenene." Vzal bezvládné tělo do náruče a položil jej na postel. Sebral ze země svou hůlku a odstranil Harryho krev, z podlahy, postele i oblečení. Poté ji přiložil k Harryho roztrženému spánku. Ruka se mu třásla. Všichni Smrtijedi museli ovládat uzdravovací kouzla, protože by si asi těžko zašli ke Svatému Mungovi. Spolu se známým pohybem vyslovil zaklínadlo a Harryho krvavá rána jako kouzlem (vlastně doopravdy kouzlem) zmizela.
Mám ho probudit?
A co mu tak řekneš? Jó dobrý ranko,hele sorry, ale trošku jsem ti rozbil držku?
Tak to bohužel ví.
Třeba ne. Možná ztratil paměť.
Ne, to ne.
Radši počkej až se probere sám…
Tak jo…
Sedl si vedle postele na chladnou kamennou zem a prosebně se na Harryho spící tělo díval.
Ať se probudí a je v pořádku. Omluvám se Harry, moc se omlouvám. Měl jsem vztek. Nechápu proč jsou lidé tak zlí. Odpusť mi prosím…
Takhle tu seděl déle než hodinu. Všechno ho bolelo, ale neodvažoval se pohnout, aby ho neprobudil. Tolik se bál, že se neprobudí, ale i to ho co bude, když se probudí.
Harry vydal jakýsi vrnivý zvuk a otočil se na bok.
Vypadá tak sladce.
Jedno zelené oko se otevřelo, potom i druhé.
Ach Draco. Proč se tváříš tak smutně, co se vlastně stalo? Vzpomínal s úsměvem, když v tom si vzpomněl. Úsměv byl rázem pryč a vystřídal ho výraz naprostého rozčilení.
"Jdi pryč."
"Ne prosím nech si to vysvětlit."
"Nic mi nevysvětluj! Malfoyi, Jsi Smrtijed a vždycky budeš, a já můžu to, že jsi mě nezabil, brát jako dar z milosti. Za to ti děkuju a teď laskavě odejdi a nech mě. Už nikdy si mě nevšímej!" křičel v polosedě a ukazoval směrem na dveře.
"Nevyháněj mě, prosím. Na to nemáš právo, já ti to vysvětlím." Zoufale se díval na Harryho ruku stále ještě směřující ke dveřím.
"V jednom máš pravdu, vyhánět tě nemůžu. Je to stejně tak můj pokoj jako tvůj, takže půjdu já a už nikdy si tě nebudu všímat." Rozčileně vstal a šel ke dveřím.
"Takže to je konec?"
"Ano je! Už ti nedokážu věřit. Jsou věci, které nelze prominout. Je lepší když mě zabiješ jako nepřítele, než jako milence."
"Já tě nechtěl zabít. Jen jsem měl vztek. Přece je nenecháš, aby nám zničili náš vztah?"
"Koho"
"Všechny, ty lidi, kteří se nám posmívali."
"Oni ten vztah nezničili, tos byl ty!"
"Neodcházej! To nemůžeš, po tom všem…"
"Po čem? Po tom, jak jsi mi rozbil hlavu? Jak jsi mě ztloukl? Proč bych němohl?"
"No protože, protože…"
"Tak vidíš. Ani neumíš říct důvod." Harry vzal za kliku, když se za jeho zády ozval zoufalý pláč:
"Protože…tě miluju. Miluju tě Harry Pottere a vždycky už budu."
Harry stál, ruku položenou na klice a přemýšlel.
Tohle mi ještě nikdy neřekl. Tohle mi ještě nikdo nikdy tak neřekl. Tohle mi ještě nikdo nikdy tak krásně neřekl. A Malfoyové?Ti to už vůbec neříkají.
Malfoyové nevědí co slova jako láska nebo milovat znamenají. A proto to neříkají.
Ale on to řekl. Řekl. Já mu odpustím, vrátím se a políbím ho a budeme šťastní až do smrti.
Ne. Možná, že by si byl šťastný až do smrti, protože ta by přišla ještě dřív, než by si stihl být nešťastný. Je to Smrtijed a Malfoy k tomu. Vždycky tě nesnášel a taky se vždycky uměl dobře přetvařovat. Sám nevíš proč si s tebou užíval, proč tě přemlouval, proč ti říkal ty krásné věci. Jdi!
Stiskl kliku a odešel.
"Néé, prosím ne." Zoufalý Draco se svalil pod postel a plakal. Plakal tak, jak nikdy jindy v životě. Prázdnotu, která ho nyní naplňovala ještě nepoznal. Když opustil otce a matku necítil se tak hrozně, jako teď.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.