Tak tohle je první kapitola mojí nový povídky....na chyby mě kdyztak upozorněte... :o)
Draco ležel na své posteli ve Zmijozelu, ruce měl za hlavou a odpočíval. Už delší dobu neměl co dělat, od té doby, co se vrátil po smrti Brumbála do školy, se mu vyhýbali i Crabbe s Goylem. Nejspíš z něho měli pořádně nahnáno. V každém případě ale od nich nemohl čekat, že by s ním chtěli něco podniknout.
Draco si v žádném případě ale nepřiznával, že by mu něco, jako ku příkladu nemít kamarády, vadilo. Je to přece Malfoy, žádné city nemá, a něčím takovým, jako je pravé přátelství, nezná a opovrhuje jím. Navíc, kdo by chtěl mít za přátele taková nemehla, jako jsou Crabbe s Goylem, co? Štvala ho jen jedna věc. Nuda. Ta hrozná nuda, kterou zažíval již třetím týdnem, co byl v Bradavicích. Knihu do ruky nevzal už od 5.ročníku a na tom nechtěl nic měnit, famfrpál s ním nikdo hrát nechtěl. Pomalu mu už zbývalo jen spaní, které bylo nyní jeho nejoblíbenější činností.
Draco si ale umínil, že se zábavy nevzdá jen kvůli tomu, že se s ním všichni bojí promluvit. Vždyť i ten "vyvolený" Potter měl o zábavu postaráno. Měl co dělat. Zato jediným Dracovým úkolem bylo v klidu chodit do školy a čekat, až dostane od Pána další pokyny.
Draco se převalil na bok, prohrábl si pramen svých blonďatých vlasů, na které byl po právu pyšný, zdědil je po svém otci, a pomalu usínal. Vyrušily ho ale kroky blížící se ke dveřím ložnice. Vzápětí se dveře rozlétly dokořán a dovnitř vpadl Blaise Zabini a jemu v patách i Millicent Bullstrodeová. Oba dva se ve dveřích zarazili a zírali na Draca; patrně nečekali, že by v místnosti někdo byl.
"Co ty tady, tak sám? Mohl jsi za náma přijít," snažila se dívka, ale moc přesvědčivě to neznělo. Sice byla jedna z mála, která se s Dracem občas bavila, ale nadšená z něj očividně také nebyla.
"Nechci se vtírat. Navíc," loupl po nich znuděně okem, "jsem vám ani nechyběl, jak koukám," protáhl. Millicent se zatvářila, jakoby právě spolkla citron, ale neřekla nic. Zabini zatím přešel ke své posteli a unaveně se na ni svalil.
"No tak, Draco, jestli sis ještě nevšimnul, snažíme se s tebou normálně bavit. Na rozdíl od těch dvou tupců, co tě pomlouvaj na každym rohu," podotkl.
"Myslíš Crabbea a Goylea? Ti by si mě nedovolili pomlouvat. Mají ze mě až příliš velkej strach na to, aby si otevřeli hubu," tvrdil blonďák a líně se protáhl.
"No, tak tím bych být tebou netvrdila. Jsi si až moc jistý v kramflecích. Jednou se ti to škaredě vrátí," vložila se do rozhovoru Millicent.
"A ty máš být kdo? Trelawneyová? Hele, mojí budoucnost nech na mně, jo?"
"Ježiš, tak se hned nemusíš tak vztekat, ne? Mill má pravdu. Přestaň si už konečně hrát na povýšenýho a pojď si s náma zahrát Řachavýho Petra."
"Takovou blbost? Co to s váma je, lidi? Dojde tu už konečně někomu, že vám není deset?"
"No tak nic. Mohl sis vydělat. My hrajem jen o prachy. Ale když nechceš, tak nechceš…" zpražil ho Blaise.
To už Draca zaujalo víc. O peníze se mu hrát nechtělo, měl jich dost…ale co takhle nějaký úkoly…?
"Tak o prachy říkáš?"
"Jo, slyšels dobře. Ale ty hrát přeci nechceš," dloubl si Blaise. Věděl, že když se hraje o "něco", tak Malfoy u toho nesmí chybět.
"No, myslim, že jsem si to rozmyslel. Ale-" zvedl pravý ukazováček, jakoby chtěl někomu vynadat, "ale nebude se hrát o peníze."
"A o co teda?"
"Navrhuju úkoly. Určíme úkol a ten, co prohraje, ho bude muset splnit. Co ty na to, Mill?" navrhl Draco a nadzvedl tázavě obočí.
"No, špatně to nezní. Trocha hazardu neuškodí…Mám ale taky podmínku," řekla a uvelebila se v tureckém sedu mezi oběma postelemi.
"No?" ozvalo se dvojhlasně.
"Promiň, Draco, i ty, Zabe, ale sakra dobře vim, proč jsme v týhle koleji. A jistě teda pochopíte, že vám nevěřim. Kdyby na vás padl nějakej 'dobrej'", naznačila prsty uvozovky, " úkol, určitě se z toho vyvlečete. Takže říkám, že bez neporušitelnýho slibu hrát nebudu."
"Ty chceš, abychom složili neporušitelnej slib kvůli takovýhle hovadině?" Blaise jen zíral.
"Jo!" stála si na všem mladá Zmijozelka. "Přesně to chci."
"A nestraší ti náhodou ve věži?"
"Ne, nestraší. Jen mi tam občas proběhne Bílá paní, ale to je detail… Ne, vážně. Jinak do toho nejdu, pokud to má být o něčem, ne jen jako hra pro desetiletý," teď zabodla svůj uhlový pohled do Draca a vítězně povytáhla obočí, "parchanty," dořekla větu.
"OK" K údivu Blaise i Millicent Draco souhlasil.
"Tak počkat, počkat. Když můžete mít podmínky vy, tak já snad taky, ne?" zamračil se Blaise.
"No, to asi můžeš," přiznala neochotně dívka, zatímco Malfoy protočil oči a znuděně se podíval kamsi do stropu.
"Takže, úkoly, co si budem dávat, budou splnitelný. Ně žádný 'Zabij Pána zla' a podobně. Nesmí mít nic společného ani s Řádem nebo Smrtijedama. A měl by se dát splnit tady ve škole. A pak ještě -"
"Není toho už trochu moc?"
"Ne, není," zazněl v odpověď brunet. Malfoy se nadechoval k dalšímu proslovu, ale Mill ho zarazila.
"Nech ho to doříct, sakra."
"A pak ještě chci, aby všechny úkoly zůstali jen mezi námi," pokračoval Blaise, jakoby nebyl vůbec přerušen.
"No, myslim, že těch podmínek už stačí, jink ten slib budem skládat až do večera."
"Nechci nic říkat, Mill, ale večer už je…je půl dvanáctý…" utrousil ledabyle Draco.
"No dobře, tak do rána," odpálkovala ho Millicent a v jejím hlase byla znát trocha nakvašenosti.
"Hele, a víš o tom, že bys tu vůbec neměla být?"
"Cože? O čem to proboha zas mluvíš?"
"Tohle jsou PÁNSKÝ ložnice. Ty tu nemáš co dělat."
"Tak mě vyhoď, jestli ti to udělá dobře," vysunula bojovně bradu a vyskočila na nohy.
"Ježiš, už toho, do prdele, nechte. Ty si tady, Mill, dřepni a ty, Draco, už konečně sklapni. Kdo má ty tvoje kecy pořád poslouchat?" pustil se do něj Zabini. Blonďák jen na prázdno otevřel pusu a pak ji zas zavřel, asi jako ryba, co lapá po vzduchu. Millicent vrhla na oba dva chlapce vražedný pohled, ale poslechla.
"No, Zabe, ještě si nesklapnu, pokud vás zajímá, na co jsme zapomněli."
"Co zas?" otráveně vzdychla Milla hraně si zívla.
"Kdo asi tak bude při tom našem slavným slibu pečetním svědkem,ha? Ať se dívám, jak se dívám, nikoho dalšího tu nevidim."
"Výjimečně ti řeknu, že máš pravdu, na to jsem nepomyslela."
"No, to jsou ti inteligenti…" rýpl si.
"Draco!" okřikl ho Blaise.
"No jo, už jsem zticha. Ale toho svědka by to asi chtělo, co?" Draco si podložil hlavu rukama, aby se mu leželo pohodlněji.
"Tak řeknu Pansy," navrhla Millicent.
"Jo? Vždyť je ve společence a je tak slitá, že neudrží ani hůlku. A pochybuju o tom, že tu seženeš někoho, kdo by byl střízlivej natolik, aby zvládl pečetní kouzlo."
Jen co to dořekl, otevřely se dveře a v nich stál Nott. Trojice se na sebe jen podívala.
"Notte, mohla bych tě o něco poprosit?" sladce se usmála černovláska.
Vysoký chlapec (sotva) stojící ve dveřích jen zamrkal a podíval se na ní, jako by zkoumal obzvláště zajímavou a známou housenku.
"Podle toho, o co…" dělal, že se rozmyslí, ale Millicent věděla, že by pro ni udělal první poslední.
"No, potřebuju, aby sis stoupnul sem k nám a vytáhl hůlku."
Nott udělal, jak řekla, a vytáhl ten svůj klacek, zatímco Draco s Blaisem se přesunuli ze svých postelí na studenou podlahu k Millicent. Utvořili jakýs takýs kruh (no, ve třech se přece jen kruh tvoří blbě…) a všichni spojili uprostřed něj své pravé ruce.
"Tak, a teď nám polož hůlkuna spojený ruce a nic neříkej,jo?"
"OK"
"Takže, slibujeme, že úkoly poctivě splníme…" pronesla pohřebním hlasem.
"Tak přísaháme"
"Že nebudou mít nic společného s válkou…"
"Tak přísaháme"
"A slibujeme, že nikomu o hře ani o úkolech neřekneme, dokud nebudou všechny úkoly splněný."
"Tak přísaháme"
Mezitím, co Millicent, Blaise i Draco přísahali, z Nottovi hůlky pomalu vylézali pásky zářící jako doběla rozžhavené železo a obmotávali se kolem jejich spojených rukou.
Když přísahu dokončili, Nott vypadal, jako by do něj uhodilo.
"C-co to měla být?"
"Nic, jen taková hra…" prohodil Draco, zatímco usilovně přemýšlel, jak zajistit, aby Nott mlčel. Jediná možnost, která Draca v tuto chvíli napadala, byla změna paměti.
Sáhl pod polštář a vytáhl hůlku.
"Draco, doufám, že nemáš v plánu udělat to, co myslím?" řekla Mill přísným hlasem a naprosto ignorovala Notta, který je vyjeveně pozoroval.
"Ty umíš myslet?" vylétlo z něj dřív, než si uvědomil, co vlastně říká.
Zmijozelka bublala vzteky. "Drž už konečně tu svojí nevymáchanou hubu!"
"No jo, jen se neposer!" prohodil, načež zamířil hůlku na Notta a dřív, než mu v tom Millicent stihla zabránit, křikl "Obliviate!" a Nott se zkácel k zemi. Blaise jen zíral, co se stalo a v Millicent to vřelo ještě víc (Draco měl strach, že se začne vařit zevnitř).
"Cos mu to proved, ty idiote? Dostaneš nás nakonec všechny do průseru!"
"Neboj, tohle je normální."
"Jen aby!" odfrkla si nedůvěřivě dívka. "Co s ním?"
"Nech ho tu ležet, on se probere, podívej…" uklidňoval jí. Zvedla hlavu právě v okamžiku, aby viděla, jak se Nott neklidně převalil, pak se namáhavě posadil a promnul si oči.
"Co se stalo?" ptal se zmateně.
"Asi jsi to trochu přehnal s tim ležákem. Říznul si tu sebou jako podťatej," odpověděl blonďák pevným hlasem.
"Aha," přejel si Nott rukama po obličeji. "Vzpomínám si, že jsem si sem pro něco šel, ale teď si nemůžu vzpomenout, pro co, tak zas mizim," řekl rozpačitě, když viděl zkoumavý pohled svých spolužáků, a vzdálil se.
Sotva se za ním zaklaply dveře, pustila se černovláska do mladého Malfoye.
"Jsi ty vůbec normální? Co kdyby se mu něco stalo? Pak bys to prostě hodil na mě se Zabem, co? Ty hovado jedno peroxidový!" vztekala se.
"Uklidni se, holka, mám v tom praxi," tvrdil Malfoy, jakoby dívčiny nadávky přeslechl, přestože ho její nařčení, že je peroxid, dost naštvalo, poněvadž si vlasy nikdy neodbarvoval, měl je světlé od přírody a byl na to také patřičně hrdý. "Radši rozdej ty karty, jestli chceš do rána stihnout aspoň pár partií..a úkolů."
Zmijozelka po něm hodila nenávistným pohledem, ale balíčku karet se chopila a beze slova začala karty míchat.
Tak začátek je vážne dobrej, to bych chtěla vidět, jaký úkoly si tahle trojka bude dávat...''Ty hovado jedno peroxidový!" - tohle mě vážně dostalo:-)
Tak, šupky do pokračování...