close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

III.Plán

12. října 2007 v 16:01 | eMJanine |  Hra osudu
Takže další pokračování mojí povídky. Co víc dodat, doufám, že se vám bude líbit. Jinak, věnuji ho mojí nové kamarádce Pansy, za to, že má se mnou strpení a nevadí jí moje nedočkavost :o)

Když se o několik málo hodin později probudil a rozhlédl se po místností, zjistil, že je v ložnici úplně sám. Pomalu tedy vstal, oblékl se, ledabyle si uvázal kravatu, která patřila ke zmijozelské uniformě (studenti uniformy sice nosit nechtěli, ale od té doby, co byl jejich ředitelem koleje Křiklan, nutil je se do nich oblékat) a vydal se do společenky. Očekával, že zde najde alespoň nějaké své spolužáky. K jeho překvapení však místnost zela prázdnotou. Teprve teď ho napadlo podívat se na hodiny. Bylo půl desáté.
"Sakra, taky mě mohli vzbudit. A zrovna teď, když máme to pitomý přeměňování s Nebelvírem! Ani oběd si nedám, to mi ten den začíná fakt pěkně," vztekal se, zatímco se rychle vracel do ložnice. Vytáhl z poličky učebnice, položil je na stolek a jeho pohled padl na rozhrabanou postel. A nebyl by to Draco Malfoy, aby měl něco neupraveného. Rychle tedy ustlal (s nadávkami na to, že je v Bradavicích nedostatek domácích skřítků), popadl učebnice ze stolu a líně zamířil k učebně přeměňování. Než zaklepal (jen aby se neřeklo), elegantně si upravil vlasy. Vždycky musel vypadat dokonale, zvlášť, když si uvědomil, že musí "do prdele sbalit toho kreténa Pottera. Co jsem komu udělal, že mám štěstí na takovýhle úkoly? A to naprosto vždycky…Kdo měl asi zabít Brumbála? Já…Pořád jen já," pomyslel si vztekle, zatímco zabušil na dveře a sebevědomě vešel do třídy.
Všichni zvedli hlavy a podívali se jeho směrem. Nebelvírští se na něj dívali s odporem a opovržením, studenti Zmijozelu se buď ušklíbli, nebo nasadili svou kamennou masku a rychle své zraky otočili zpět ke svým pergamenům. To už si ale nově příchozího všimla i McGonagallová.
"Pane Malfoyi, to, e zaspíte ještě není důvod k tomu, abyste mi svým ťukáním vyrazil dveře z pantů!" pustila se do něj současná ředitelka školy. "No na co ještě proboha čekáte? Sedněte si a nalistujte si laskavě v učebnici stránku sto třicet osm," doporučila mu.¨
Draco se rozhlédl po třídě, zda nenajde nějaké volné místo. Ke své vlastní nelibosti bohužel mezi Zmijozelskými žádné nebylo. Blaise si podle sedl k Millicent, jejíž obvyklá spolusedící tvrdla na ošetřovně, poněvadž lektvar, pomocí něhož se chtěla zbavit akné, se jí jaksi vymkl z rukou. Když na sobě Blaise ucítil Malfoyův pohled, podíval se na něj, hlavou hodil směrem k Potterovi a škodolibě se uculil. Draco ještě jednou přelétl třídu a všiml si poslední prázdné lavice. Bohužel, stála hned vedle lavice toho idiota Pottera a mouly Weasleyho. "No, to snad ne!" pomyslel si, ale to už na něj znovu štěkla McGonagallová "Sednete si už konečně?" a tak mu nezbylo, než si dřepnout vele nich. Jen co dosedl, Potter s Weasleyem si odsunuli svou lavici o půl metru dál a druhý jmenovaný dělal, jako že zvrací. Ředitelce ale hlasité projevy nechuti vůbec nevadily, přešla je bez komentáře a Dracovi se dokonce zdálo, , že se nad Weasleyovou pantomimou dokonce pousmála.
"Jen počkej, Weasley, budeš se ještě divit, co ti provedu…" pomyslel si a víc se tím pak už nezabýval.
Dále už hodina pokračovala vcelku normálně. Draco se snažil své Nebelvírské spolužáky ignorovat, jak nejvíce to šlo, ale jeho pohled se pořád stáčel k jistému černovlasému chlapci s jizvou ve tvaru blesku na čele a jeho myšlenky se soustřeďovaly na úkol z dnešní noci. Ale nebyl by to Malfoy, kdyby se mu je nepodařilo zaplašit. Raději přemýšlel nad tím, jak to udělat, aby z toho úkolu vytěžil co nejvíc sám pro sebe. Ano, bylo by fajn, kdyby info o tom, že svedl "hrdinu" poskytl Věštci, ale za prvé by tím ztrapnil sám sebe a za druhé by to sice skandál byl, ale za pár dnů by to už nikoho nezajímalo. Ne, to by nemělo žádný efekt. Ale mohl by Potteříka zkusit vydírat. Pravda, musel si neochotně přiznat, že to holt asi taky nebude mít ani zdaleka takový úspěch, jaký by si představoval. Na tohohle kluka asi vydírání bude sotva působit, nedá se sebou jen tak zametat. Navíc, co když se ani svést nenechá? Co když mu prostě žádný polibek nedá? "Jde o to, že Potter do všeho cpe city. Sakra, snad ho pak třeba nenapadne, ž s nim chci něco mít. To by mi tak ještě scházelo. Fuj, jen při tom pomyšlení se mi zvedá kufr…'Jen, aby se ti nezvedalo něco jinýho, Draco.' Ne, Pane bože, na co to zas myslim? Ale je fakt, že bych si měl pomalu zvykat, poněvadž nejpozdějc za třicet dnů, teda už vlastně za devětadvacet, se s ním budu muset ocucávat." Draco ještě chvíli poslouchal vnitřní boj svých dvou já o tom co se mu z čeho zvedá a co ne, ale pak dostal strach ze schizofrenie a radši to zabalil a jal se tupě čučet na tabuli, před kterou se právě Longbottomovi podařilo místo z kousku dřeva vytvořit prskavku ze svého žabáka, ovšem, jak ho dostat do původní podoby už netušil. Draco se mu v duchu vysmál a dál hypnotizoval tabuli. Stejným způsobem probíhal i zbytek hodiny, takže o tom, jak změnit dřevo v petrolejovou lampu, neměl ani ponětí.
Když hodina skončila, Dracovi se ulevilo. Naházel si věci do tašky, přehodil si ji přes rameno a zamířil k Blaisovi.
"Tak co, kámo, jak si plánuješ rande se Potterem?" šeptl mu zlomyslně do ucha Zabini.
"Víš co, Zabe? Strč si ty kecy někam…S Potteříkem to zvládnu, nejsem přeci jen tak někdo, ne?"
"Jen aby, zašklebil se brunet a poplácal ho po zádech.
"Zabini, být tebou bych si moc nevyskakovala," zaťukal mu někdo na rameno.
"Sakra, já se lekl!" nadskočil a nechápavě se podíval na Millicent Bullstrodeovou. "Cos' tím myslela?"
"Jen to, že už na tebe nedočkavě čeká Grangerová…"
"No jo, ježiš. Dej mi s tim pokoj," zašklebil se nakvašeně a opustil dvojici spolužáků.
"Nějakej divnej,ne?" pokrčila rameny dívka.
"Taky bys byla, kdybys měla vyznávat lásku tý šmejdce."
"To je fakt. A jak se vůbec ty chystáš na našeho hrdinu?"
"Ještě ty s tím začínej. Ale neboj, já to zvládnu s přehledem. Jsem přece Malfoy, vždy sexy a přitažlivý. Žádná holka neodolá," poznamenal nadutě.
"Problém je ale v tom, milý Draco, že Potter není holka."
"Záleží snad na tom? Stejně ho dostanu. Pamatuj na to, že Malfoyové vždycky dostanou to, co chtěj."
"No, jak myslíš. Jen, abys tvrdě nenarazil," řekla jen a vyšla ven z učebny.
Po zbytek dne už jeho myšlenky o úkol ani nezavadily. Lépe řečeno až do doby, než přišla hodina lektvarů. Křiklan vletěl do učebny jako velká voda a ihned začal na tabuli zapisovat postup na přípravu jakéhosi dryáku. Draco znuděně pozoroval šum kolem sebe, lektvar, který se dnes měli naučit, již uměl, a tak si vytáhl papír a začal kreslit. Společně s ním ale omylem zachytil o cár pergamenu, který se poryvem větru vznesl do vzduchu a pomalu klesal k zemi. Sehnul se pro něj a jeho zrak spočinul na malé, tužkou psané poznámce "Mnoholičný lektvar." Když si uvědomil, co za pergamen to je, rychle ho zmačkal a hodil zpět do tašky. Nevěděl už, na co návod na tenhle lektvar potřeboval, zřejmé bylo jen to, že by rozhodně nikdo z učitelů nebral pokus o jeho přípravu na lehkou váhu. Problémů měl už beztak dost. A pak ho to napadlo. Co kdyby se pokusil svést Pottera pomocí Mnoholičného lektvaru? V jeho hlavě se pomalu začal rýsovat plán. Plán, který mu dával jakousi potencionální naději na splnění úkolu.
S touto myšlenkou si pohrával po celou hodinu, nevnímal Potterovy škodolibé poznámky, ani Křiklanův výklad. Jediná věc, která mu jeho bezchybný plán kazila, byla skutečnost, že netušil, za koho se má vydávat. Bylo by nebezpečné použít tělo někoho ze školy, poněvadž vy vždy-všímavý Potter mohl podvod odhalit. A tak mu nezbývalo, než začít lovit v jiných vodách. Další problém byl, že potřeboval mít více času. Prakticky všechny přísady, včetně odvaru z denivek měl, což mu ušetřilo mnoho času, poněvadž jeho výroba trvala kolem dvaceti dní. Takže tím, že se v jeho soukromých zásobách ještě několik ampulek této vzácné tekutiny nalézalo, mu o pár týdnů výrobu zkrátilo. Potřeboval pouze kůži z hřímala. Netušil, kde ji sežene, Křiklan mu ji asi sotva jen tak dát, protože to přecijen nebyla nejlevnější a nejběžnější surovina (po otcově uvěznění v Azkabanu Draco jaksi ztratil své vlastní dodavatele věcí, které ve škole sehnat nemohl). Počkat! Draco si vzpoměl (a přitom si vynadal, jak to, že ho to nenapadlo dřív a pomyslně se proplesknul), že Millicent kůži má! Od ní to nebude takový problém, ji získat. Prostě jí ji ukradne. Okamžitě se jeho zrak stočil k černovlasé dívčině. Ta cítila, že ji někdo pozoruje a otočila se jeho směrem. Nadzvedla obočí, škodolibě se usmála a mrkla směr Potter. Draco jí úsměv oplatil.
"Se ještě budeš divit, holčičko," pomyslel si.
Záhy si Draco, ač nerad, musel přiznat, že ukradnout Millicent onu přísadu lehko řekne, ale podstatně hůř provede. Ta holka musela mít snad šestý smysl nebo co! Pokaždé, když byla nějaká šance se k ní do ložnice dostat a nají kůži, se z čista jasna objevila, čímž Dracovi nevědomky (nebo snad vědomky?) překazila plány. Jediná možnost, která mu po pár dnech zbývala, bylo, že se z nějakého důvodu vyhne vyučování a až bude věž prázdná, bude to no problem.
Dalšího dne ráno se jal předstírat, že ho bolí hlava. Mil se na něj jen podezřívavě podívala, ale nakonec beze slova odešla.
Když byli v tahu i všichni ostatní, Draco se ještě dobrou hodinu válel v posteli, než se přinutil si sednout (doprovázeli to poznámky typu, jako že je asi masochista). Po dalších pěti minutách se mu podařilo s úspěchem vstát a dobelhat se do malé koupelny. Koukl na sebe do zrcadla. "No, to zas vypadám! Jako strážce hrobky!" řekl si pro sebe, pustil studenou vodu a opláchl si obličej, což ho plně probralo. Hned vypadal líp. Znovu se podíval do zrcadla. Prohrábl si své platinové vlasy a svůdně se na sebe usmál. "Jestli tomuhle Potty odolá, tak už fakt ničemu nerozumim," pomyslel si samolibě při pohledu na svou tvář. Chvíli na sebe ještě dělal v zrcadle cukrbliky, než si uvědomil, proč že se vlastně ulejvá.
Rychle se převlékl a zamířil k dívčím ložnicím. Byl zde zatím jen párkrát, a pokaždé po tmě a s Pansy Parkinsonovu kolem krku. Vzpomínky nechal vzpomínkama, tak jako tak nebyly nic zvláštního. Teď místnost jen zběžně přelétl očima (Zarazil se jen u postele nějaký zastydlý puberťačky, na d kterou visela jeho fotka velikosti XXL uprostřed níž se blyštil stříbrno-zelený nápis 'Miluju Tě, Draco!', který se po chvíli změnil na 'Draco je nejvíc sexy kluk na světě!'. Nemohl se nad tím nepousmát. Tahle postel bezpochyby patřila Pansy.) a raději se začal zajímat o to, kde to má ta zatracená Millicent postel. Nemusel hleda dlouho. Brzy našel nad jednou z postelí obrovský plakát jakési kouzelnické emo kapely, což byl přesně Millin styl. Prohrabal jí stolek, ale nic, kromě balíčku papírových kapesníčků, knihy o ghotic stylu a černého laku na nehty nenašel. Po menším zaváhání otevřel její kufr. Vše, alespoň to, co bylo vidět, mělo černou barvu, popřípadě fialovou. Našel dvoje tanga s Tweetym (co je tohle za obludu?), kterého samozřejmě neznal. Dále několik párů ponožek, mezi nimi množství šminek. Když se prohrabal hromadou triček s nějakým bílym bacilem (A/N: To je podle mojí mamky Jack Skellington z Nigtmare before Christmas), konečně se mu dostal do rukou pytlíček, který hleda. Rychle po něm hrábl, spěšně uklidil v kufru to, co rozházel (samozřejmě, že kouzlem) a už s klidem se vypařil - kam jinam, než zpět k sobě do postele.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kate Kate | 12. října 2007 v 17:52 | Reagovat

Super těším se na další je to bezva povídka fakt

2 Kate Kate | 12. října 2007 v 17:52 | Reagovat

Super těším se na další je to bezva povídka fakt

3 Tamao Tamao | 13. října 2007 v 18:37 | Reagovat

Fakt jsem zvědavá na pokračování,jen tak dál:)

4 Severina Severina | E-mail | Web | 13. října 2007 v 19:52 | Reagovat

Zajímavý jsem vážně zvědavá na Draca v akci:)

Ale mám malký dotaz...černý písmo a černý pozadí tu být asio nemá, páč já tady z toho všeho vidím akorát obrázek v záhlaví a bílou tabulku na komentáře. Jinak tu mám černo černou tmu. Musela jsem si ten text nakopírovat někam jinam a bylo to strašně namáhavý...když jsem nevěděla kde začíná a končí :D

5 MJ MJ | 13. října 2007 v 22:01 | Reagovat

Ne, to být nemá...vždyť mám barvu písma takovou khaki...nevim, no...ale oni ty blogy poslední dobou dost blbnou, tak to možná bude tím:o)

6 Severina Severina | E-mail | Web | 14. října 2007 v 18:11 | Reagovat

No tenhle vzhled je rozhodně lepší! Konečně vidím:d ne fakt, moc pěknej..těším se na další kapitolu:)

7 Scarthia Buthergia Scarthia Buthergia | E-mail | Web | 14. října 2007 v 20:59 | Reagovat

Ty fo, to je fakt pěkný, to chci vidět, co Draco vymyslí... Už se těším na další kapitolku:-)

8 Bára Bára | 29. října 2007 v 21:08 | Reagovat

při představě,jak na sebe dělá Draco cukrbliky jsem se musela začít smát :D

a emo kapely,ghotic,tweety,černý lak mě opravdu rozesmálo:D ...je to skvěle vtipné a správně moderní,těšim se,až dáš pokračování a co Draco vymyslí :))

9 Zulík Zulík | 3. ledna 2009 v 22:42 | Reagovat

-Draco ještě chvíli poslouchal vnitřní boj svých dvou já o tom co se mu z čeho zvedá a co ne-

        Tak toto ma fakt pobavilo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.