close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Můj dárek: Dva druhy lásky

27. prosince 2007 v 13:23 | eMJanine |  Jednorázové povídky
Tak tady je jednorázovka, můj opožděný dárek k Vánocům. Je to jen taková blbinka, ale snad se vám bude líbit.

Dva druhy lásky
Uplynulo dobrých 20 let od doby, kdy opustil Bradavice, oženil se s Ginny a měl s ní tři krásné děti. V podstatě mu nic nechybělo, přesto se cítil sám. Rok od roku pociťoval ve svém srdci více chladu, který ho pozvolna pohlcoval. Nechápal. Nechápal, co se s ním děje. Proč nemůže být šťastný? Má vše, co si kdy přál. Zabil Voldemorta, zbavil se jeho hrozby, s Malfoyem se jakž takž usmířil. Albus Severus, James i Lili rostly v neobyčejně bystré kouzelníky. Albus dostál svému jménu a v lektvarech byl nejlepší v ročníku. Harry byl na své děti pyšný, to, že se Albus dostal do Zmijozelu mu v nejmenším nevadilo. Zpočátku byl sice trochu zaražen, že se Albusovým nejlepším kamarádem stal Scorpius Malfoy, ale zvykl si. O prázdninách dokonce Scorpiuse pozval na prázdniny k nim. Dokonce i Ginny ho stále milovala.
Vypadalo to, že žije naprosto spokojeně. Jenže něco mu ještě chybělo. Něco, co si uvědomil až příliš pozdě. Nebo ne?
Den se dnem se sešel a další Vánoce klepaly na dveře. Bylo zrovna 23. prosince, když k Potterovým dorazili nezvyklí hosté. Malfoyovi. Harry věděl, že Ginny pozvala Astorii na večeři, ale netušil, že dorazí celá rodina. Klidně tedy otevřel domovní dveře a zůstal zírat. Přede ním stál Draco Malfoy, s pečlivě upravenými stříbřitými vlasy, které zářily do všech stran, jako čerstvě napadané vločky sněhu a s úsměvem na tváři, která se od doby, co se viděli před rokem, vůbec nezměnila - byla stále bez kazu, alabastrová pleť byla nyní mírně ošlehaná větrem, sivé oči svítili něčím nepopsatelným - byla to snad radost?
"Zdravím Harry," pronikl k jeho uším dobře známý hlas Astorie Malfoyové, celkem pohledné černovlásky s útlou postavou. To už za sebou však zaslechl spěšné kroky své ženy, která svou přítelkyni bouřlivě přivítala a vtáhla všechny do prostorné předsíně.
"Albusi, máš tu návštěvu!" křikla paní domu a sklonila se ke Scorpiusovi. "Utíkej za ním nahoru," usmála se a chlapec okamžitě vyrazil po dobře známém schodišti za svým nejlepším kamarádem.
Mezitím, co ženy brebentili, Harry a Draco se zkoumavě rentgenovali. Vlastně - pořádně se spolu od konce školy neviděli. Tenkrát před rokem spolu na nádraží nepromluvili ani slovo. A zůstalo by to tak nejspíš i nadále, kdyby se Ginny náhodou neseznámila s Astorií a neusoudila, že je to moc příjemná žena i přes to, že si vzalo někoho, jako je Malfoy. A tak se občas stalo, že se Harry s Dracem setkal ve dveřích, když si blonďák přijel pro svou ženu. Prohodili spolu pár slov, většinou o dětech a to bylo tak vše. I když Harry, aniž by si to přiznal, by chtěl víc. Nechápal, proč se jeho útrobami vždycky rozlije to teplo a pohoda, kdykoli Malfoye potká. Ten pocit byl příjemný, vždycky si připadal o něco spokojenější. Ale zároveň ho znervózňoval. Znervóznil ho natolik, že začal pochybovat o svém vztahu s Ginny. Nepochyboval o tom, že ho jeho žena miluje víc než cokoli na světě, ne, to, co ho tížilo, byly jeho vlastní city, které směrem k drobné rusovlásce v jistém smyslu chladly. Když ale viděl Malfoye, připadal si úplný, jakoby mu nic nechybělo. A teď - teď spolu stráví celý večer.
"Pojďte přece dál, uvařila jsem vám kávu," řekla Ginny a už se hrnula spolu s Astorií do útulně zařízené obývací kuchyně, kde již na stole před krbem vydávajícím plápolavé tlumené světlo stály čtyři kouřící šálky obsahující nemalé množství tmavé tekutiny. Vedle nich ležel tác naložený všemi možnými druhy cukroví, které Ginny s radostí napekla. Milovala totiž vaření a Harry by lhal, kdyby tvrdil, že mu nechutná. Pravdou bylo, že se po jejím jídle mohl utlouct.
Všichni tedy zasedli do pohodlných křesel, Harry s Dracem na sebe párkrát rozpačitě koukli. Ženy rozprávěli ostopéro. Mezitím dopili kávu a na stole se objevily čtyři štamprle s čirou tekutinou. Ginny se dala do rozprávění o jejich plánované dovolené na Mauriciu, rozplývala se při představě pláže s jemným bílým pískem - hlavně nad těmi krásnými a opálenými chlapy, smála se přitom na Harryho. Ten se na ní také usmál a koutkem oka pozoroval Draca, jak prazvláštně tváří. Na jednu stranu potěšeně, na jednu smutně. Malfoy Harryho pohled ucítil a zvedl k němu oči. Váhavě se na sebe usmáli a Draco do sebe hodil panáka na ex. V Harryho útrobách se opět usadil ten příjemný hřejivý pocit, který rozhodně neměl se slivovicí pálící ho v krku co dělat. Sklonil tedy hlavu, aby se odreagoval od šimrání v podbřišku, civěním na vzorek ubrusu, takže si ani nevšiml, že obě ženy místnost opustili. Ginny nejspíš chtěla své přítelkyni ukázat nově zrekonstruované podkroví. Vlastně, celý večer se Ginny bavila hlavně s Astorií, skoro nevnímala Harryho ani Draca, pořád měli o čem mluvit. Ale Harrymu to nevadilo. Předstíral, že poslouchá a mezitím přemýšlel nad svými city, které vždy v přítomnosti bývalého Zmijozela pociťoval. Pomalu si začínal uvědomovat, co jsou zač. Ale to prostě nebylo možné, nechtěl si přiznat to, co jeho podvědomí a hlavně srdce věděli už dávno. Přesněji rok. To, že Harry Malfoye miluje. To, že už k blonďákovi žádnou nenávist necítí, že jediný pocit svírající jeho srdce je láska. Zakázaná láska.
Najednou bylo v místnosti až příliš velké ticho. Harry zvedl hlavu a podíval se na Draca, který se nepříjemně ošil. Bylo patrné, že je pekelně nervózní z toho, být s Potterem v jedné místnosti o samotě. Bylo vidět, že v sobě svádí souboj se dvěma svými JÁ, až se v něm nakonec cosi zlomilo. Už klidným a vyrovnaným hlasem promluvil
"Myslím, že bysme si měli promluvit, Pottere," řekl a opřel se zády o opěradlo křesla.
"Asi ano, Malfoyi," odpověděl Harry prostě a znovu se zahleděl na vzorek ubrusu. Znovu to trapné ticho.
"Dlužím ti nějaké vysvětlení, Harry," řekl Draco a Harry jen překvapeně povytáhl obočí nad tím, že ho Malfoy oslovil křestním jménem. Chtěl něco říct, ale Draco ho jasným gestem zarazil, nechtěl být přerušován. Měl na srdci toho, co chce Potterovi říct, a bál se, aby zbytečně neřekl něco, co nechtěl, kdyby se ho Harry začal vyptávat, jakože by určitě začal. Už teď viděl v jeho očích vepsanou pěknou řádku otazníků. "Vlastně se ti chci omluvit za všechno, co jsem v minulých letech udělal, čím jsem ti ztrpčoval život." Množství otazníků se zdvojnásobilo a jednotlivá interpunkční znaménka začala červeně blikat. "Byl jsem strašně mladý, nezkušený, ovlivnitelný otcem. V zásadě jsem s ním nesouhlasil, od malička jsem o tobě četl knihy, měl jsem tě za hrdinu, ale otec mi tvrdil, že jsi grázl, který si mé přátelství nezaslouží. Neumíš si ani představit, jak hrozně jsi mě zklamal, když si mojí nabídku k přátelství odmítl a začal jsi se paktovat s Weasleyem. Bylo těžké to přenést přes srdce. Vyrovnával jsem se s tím dlouho, hlavně tedy s tím, že otec měl pravdu, což mě štvalo ze všeho nejvíc. Vlastně úplně jsem se s tím vyrovnal teprve v šestém ročníku, respektive na jeho konci. Ještě jednou se ti chci omluvit a doufám, že moji omluvu přijmeš. Nemá cenu, abych chodil kolem horké kaše."
"Cože?" bylo vše, na co se Harry zmohl, otazníky z jeho očí už koukaly ven - ještě, že měl brýle, jinak by vypadly stůl. "Totiž, nechápu, proč mi to tu všechno vykládáš," řekl Harry to, co měl právě na mysli.
"Popravdě? Já taky ne. Ale bude to asi tím, že to v sobě už dusím příliš dlouho. Chci vlastně jen vysvětlit, kde se ve mně ta nenávist vůči tobě vzala. Toť vše."
"Ale proč teprve teď? Mohl jsi mi to říct přeci už před tolika lety! Nerad to přiznávám, ale občas mě překvapuješ, Draco," ("a já sebe taky," chtělo se mu dodat, ale radši to zavrhl.)
Malfoy jen překvapeně zamrkal. "Řekl jsi mi právě Draco?" zeptal se.
"Jo, proč ne. Tys mi taky před chvílí řekl Harry," usmál se Harry. K jeho udivení se Draco zvedl, obešel stůl a zamířil ke křeslu vedle Harryho. Ten na to nic neříkal, jen ho beze slova pozoroval. Draco však zakopl o shrnutý koberec a spadl Harrymu do klína.
Harry šokem nemohl ani dýchat. Na chvíli měl dojem, že se začne smát, ale když zpozoroval Dracův pohled, jeho úsměv se nadobro vytratil. Malfoyova tvář byla jen několik málo centimetrů vzdálena od té jeho, cítil jeho dech na své tváři, lechtaly ho blonďaté vlasy, kterých měl náhle chuť se dotknout, a přímo do jeho očí zíral pár šedých kukadel, rozšířených překvapením.
A najednou, jako by se jeho myšlenky zbláznily. Představoval si, jaké by to bylo, zmenšit tu minimální mezeru mezi jejich rty, jaké by to bylo prosmýknout se jazykem do Dracových úst, zabořit ruce do jemných platinových vlasů a celým tělem se tisknout k té sametové pokožce rozpálené touhou. Aniž by věděl, co dělá, zavřel oči, naklonil se kupředu a rty jemně přejel po blonďákových. Když si uvědomil, co udělal, rychle se odtáhl, ale Malfoy se k němu natáhl, aby jejich ústa znovu spojil. Harryho pohltil naprosto elektrizující pocit, bylo to stokrát lepší, než když líbal poprvé Ginny. Dracova ústa chutnala jako ten nejbáječnější dort, měl pocit, že nic lepšího, než líbat svého bývalého nepřítele už zažít nemůže. Ovinul ruce kolem Dracova krku jen si užíval tu nádheru. Měl náhle pocit úplnosti, jako by se splnilo jeho nejtajnější přání.
A najednou to bylo pryč. Draco se odtáhl, zabořil hlavu do dlaní a těžce dýchal.
"Promiň, Draco, tohle se nemělo stát," bylo jediné, co Harry dokázal říct.
"Ne, je to moje vina. Už jsem po tom toužil příliš dlouho, Harry. Je jen moje vina, že jsem se nedokázal ovládnout," řekl a zvedl se k odchodu.
"Jak to myslíš, už příliš dlouho?" zopakoval černovlasý muž.
"Tak jak to říkám. Nemá cenu to rozpitvávat, bylo by to ještě horší."
"Ale co když bych ti řekl, že jsem po tom taky toužil už dlouhou dobu? Co když bych ti řekl, že tohle je jedna z nejlepších věcí, co mě potkaly?"
"To bys neřekl," odpověděl blonďák jednoduše.
"Ale já to říkám, Draco. Byla to jedna z nejlepších věcí v mým životě. Nechápu, proč se to stalo, ale nelituji toho. Vím, zní to asi dost blbě, vždyť jsme se nenáviděli, ale nic s tím nenadělám. A ten tvůj polibek - ten mi jenom otevřel oči, abych se utvrdil v tom, co už tuším delší dobu. Že po celou tu dobu, co jsme se neviděli jsem si připadal prázdný, a to kvůli tobě, protože tě miluju, Draco Malfoyi. Miluju," řekl Harry a tentokrát on složil hlavu do dlaní.
"Myslíš to vážně, Harry?" ujišťoval se blonďák.
"Smrtelně," řekl Harry. Draco se pomalu vrátil směrem k jeho křeslu, klekl si, a vzal jeho hlavu do dlaní.
"Taky tě miluji, Harry Pottere, už od šestého ročníku, kdy jsem si uvědomil, že to, co vůči tobě cítím není nenávist, ale láska," zašeptal a políbil Harryho na ústa. Ten mu polibek šťastně vracel. Když se od sebe konečně odtrhli, Harry se zamyslel.
"A co teď? Co řekneme Astorii a Ginny?"
"Nevím, Harry. Ale já bych jim řekl pravdu. Přetvařoval jsem se celý život, už v tom dál pokračovat nechci."
"Já taky ne. Ale takhle před Vánoci? Vždyť je to zničí."
"Máš pravdu. Zatím nebudeme říkat nic," políbil ho a zvedl se.
"Kampak? Snad si nemyslíš, že tě tak lehko propustím?" usmál se Harry a také se zvedl.
"Ale co ženy?"
"Ty se zabývají jinými věcmi," vysvětlil a vzal milence za ruku. "Pojď," pobídl ho a táhl ho za sebou po schodech do patra a směrem k jeho a Ginny ložnici.
"Harry, co když nás uvidí?"
"Neboj neuvidí. A když jo, bude co vysvětlovat," řekl prostě Harry a prudce otevřel dveře do ložnice, načež zůstal s otevřenou pusou zírat. Draco zrovna tak.
Na manželské posteli totiž ležela Ginny s Astorií, obě nahé, v dosti zajímavé poloze, ústa uzamknutá do sebe. Když zpozorovali příchozí, rychle se od sebe odtáhly a jako na povel vystřelili z postele a hnaly se ke svým mužům a jedna přes druhou začala vysvětlovat.
"Harry, já ti to vysvětlím," pištěla Ginny.
Draco se na Harryho jen výmluvně podíval a oba propukli v smích. Smáli se tolik, až jim po tvářích tekly slzy, a bolely je břicha. Jejich ženy na ně jen s údivem koukali, zmatené z toho, co je na tom tolik směšné.
"Může nám někdo z vás dvou vysvětlit, co je k smíchu na tom, že jste právě nachytaly své ženy v dost kompromitující situaci a tím odhalili, že jsou lesby?" pravila ostře Astorie.
"Ne," řekl Draco a znovu se začal smát. Ginny i její milenka se na sebe jen zmateně podívaly a čekaly, až se jejich drahé polovičky uklidní. Když se tak stalo, Harry promluvil jako první.
"My vám taky něco musíme říct, když už jsme u toho odhalování," řekl a podíval se přitom na vysmátého Malfoye.
"No?"
"My totiž…my totiž….My jsme homosexuálové a právě jsme si sem chtěli jít užít, když jsme sem vtrhli a načapali vás," řekl klidně.
"Cože? Ale Harry, já myslela, že mě miluješ!" vykvikla Ginny.
"Jo, taky že jo. Ale tohle je jiný druh lásky. Tebe miluju jiným způsobem. Jako sestru. Draca miluju jako partnera."
"A co ty, Draco? Máš k tomu taky co říct?" zajímala se Astorie a probodávala blonďáka rádoby zlostným pohledem.
"Myslím, že Harry řekl vše."
"No, tak myslím, že je vše vyřešeno," prohlásila Ginny.
O rok později
"Ahoj, mami, tati, mamko, taťko!" vřítili se do pokoje dva třináctiletí chlapci.
"Ahoj kluci." pozdravil Harry, následován Dracem, Astorií a Ginny. Chlapci přiběhli k nim padli k rodičům do náruče. Vždyť co by mohlo být lepší, než cítit teplo v náruči svých rodičů, zvlášť když máte čtyři?
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Pansy Pansy | Web | 30. prosince 2007 v 2:38 | Reagovat

tak tohle se ti vážně povedlo xD já se tu směju jak debil a to je navíc taková hříšná doba xD ten konec mě dostal xD moc se ti to povedlo ;o)

2 Delilah Delilah | Web | 30. prosince 2007 v 15:53 | Reagovat

Tak toto je rozhodne jedno z diel, ktoré vedia človeka potešiť. Nielenže si tomu dodala zábavný rozmer, ale bol to aj super námet a výborne sa to čítalo. Naozaj sa mi to páčilo. :)

3 Kate Kate | Web | 2. ledna 2008 v 1:09 | Reagovat

Tadle povídka je ůplně skvélá.Moc se mi to líbilo.A ten konec je boží.

"Vždyť co by mohlo být lepší, než cítit teplo v náruči svých rodičů, zvlášť když máte čtyři?"

Je to fakt žůžo

4 vinky vinky | 3. ledna 2008 v 19:15 | Reagovat

No to je sranda, kam na to chodíš...

5 Scarthia Buthergia Scarthia Buthergia | Web | 9. ledna 2008 v 14:08 | Reagovat

Tak to je fakt skvělý!!!!!!!!! To by bylo, mít 4 rodiče, jako by mi už dva nestačili :-D Ale fakt skvěle napsaný... Ty máš teda občas nápady:-)

6 Lebel Lebel | E-mail | Web | 21. ledna 2008 v 23:33 | Reagovat

Jezisku, tak to je hééézkýýý!!!

7 AmytheB AmytheB | 24. listopadu 2008 v 22:45 | Reagovat

Naprosto vynikající!Zábavný i vážný...super;)

8 mist mist | Web | 19. srpna 2009 v 18:32 | Reagovat

super xD dlouho jsem se tak nenasmála xDD

9 veryyys B.T. veryyys B.T. | E-mail | 22. listopadu 2009 v 15:36 | Reagovat

mno teda ten konec mě mrtě odrovnal...paráda na tuhle povídku asi jen tak nezapoměnu....!!!!!!!!!!!!!!!!
mno super the best.......směju se tady jak MAGOR....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.