close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

3. Z dob minulých

24. března 2008 v 21:00 | eMJanine |  Sectumsempra
Po moooooc dlouhé době je tu další kapitolka k Sectumsempře. Snad se vám bude líbit stejně jako předchozí části. Omlouvám se za hromadu chyb, kterou jsem nestihla opravit. Budu ráda za každý komentář :o) Tuto kapitolku věnuji Lucid, protože mě svým komentářem tak nějak dokopala k jejímu napsání. Děkuji :o) V každém případě přeji příjemné čtení!!

Harry udělal, jak mu bylo řečeno a zavrtal se pod peřinu, zatímco usrkoval z šálku té nazelenalé tekutiny, které Snape říkal odvar z máty. Kdyby to záleželo na Harrym, nazval by to spíše vodou z ponožek. Přesto se z neznámého důvodu snažil tvářit, že mu tekutina chutná.
"Nemusíte dělat, jako že vám ten odvar chutná tak, že byste si dal nejradši druhou dávku. Vždyť sám vím, že chutná jak voda z ponožek," ušklíbl se profesor, zatímco se Harry málem udusil.
"A-ale mě to váž-" snažil se Harry vymluvit, přestože věděl, že moc přesvědčivě nepusobí.
"Ale no tak, pil jsem to také, vím, o čem mluvím. Ale když je to tak, klidně vám ještě přileji," pokrčil rameny Snape.
"To není nutné," rezignoval Harry a položil hlavu na polštář.
"Dobrá, kapitolku o odvaru z máty uzavřeme a mohli bychom se konečně dostat k tomu, co vám chci říct. Abyste vše chápal tak, jak by bylo záhodno, měl byste si poslechnout celý příběh, který s naším problémem souvisí. Mám pro to však pár podmínek. Za prvé, nebudete celý příběh nikomu vyprávět, a když myslím nikomu, tak opravdu nikomu, tudíž ani slečně Grangerové, ani panu Weasleyemu. Je to jasné? Nemyslete si, že jsem kdoví jak nadšen, že vám tu vylíčím část mého života, to opravdu ani náhodou. Jste poslední, komu bych se chtěl svěřovat. Ale když není zbytí…Odpřísáhněte mi tu, že nikomu nic o mém životě nepovíte. Slibte mi to!" Snape se zatvářil najednou až nepříčetně.
Harry jen zaraženě mlčel. Co to proboha do Snapea najednou vjelo?
"Dobrá, mlčení považuji za souhlas. Mohu se tedy pustit do vyprávění?"
Harry jen kývl a pozoroval Snapea s takovým zaujetím, jakoby zkoumal nějakou exotickou housenku. Chvíli přemýšlel, jestli člověk před ním je opravdu profesor lektvarů, až pak…
"Pottere, přestaňte na mě koukat jako bacil do lékárny. Aha, vy vlastně neumíte zaostřit, když nemáte brýle. To vás ovšem neopravňuje k tupému zírání na vašeho profesora." Nebylo pochyb: opravdu to byl Snape.
"Začnu tedy pěkně od začátku. A opovažte se tu usnout, možná bude můj příběh místy nudný, ale vše, co vám řeknu, má nějaký vliv…Tak tedy…
…Všechno začalo příchodem do Bradavic, necelých 40 let zpátky. Jak si jistě pamatujete z mé myslánky, do které jste loni tak sprostě vlezl, nebyl jsem mezi žáky moc oblíben. Nemohu však říct, že by mi to chybělo. Radši jsem byl sám, než abych poskakoval jako blázen po famfrpálovém hřišti a šaškoval tam se zlatonkou. V každém případě jsem moc přátel neměl a tak jsem se začal více věnovat studiu, především tedy černé magii a lektvarům. Brzy jsem vynikal ve všech předmětech týkajících se těchto dvou oborů a začal jsem si věřit natolik, že jsem vymýšlel své vlastní lektvary a zaklínadla. Většina z nich byla nevinná a jednoduchá, pár jich ale bylo opravdu zlých. Nebudu vám zapírat, na koho jsem myslel při jejich vzniku s touhou použít je proti němu. I vám je snad jasné z toho, co jste viděl, že váš otec by si trest opravdu zasloužil. Čím víc si mě dobíral, tím víc jsem se ponořoval do černé magie a má kouzla byla nebezpečnější a nebezpečnější. A právě v této době vzniklo i zaklínadlo, které po dnešku nejspíš už moc dobře znáte. Ano, Sectumsempra.
Zdá se, že je to jednoduchá formule, sice nebezpečná a řadící se mezi zaklínadla černé magie, ale že více než šrám způsobit nemůže. Jelikož jsem ji vymyslel já, samozřejmě jsem si myslel to samé. Navíc, znal jsem i protikouzlo, které jako jediné mohlo šrám způsobený Sectumsemprou zahojit. Dlouho jsem nemohl najít nikoho, na kom bych to kouzlo mohl vyzkoušet, až jsem v jedné opuštěné chodbě potkal Luciuse Malfoye. V té době jsem ho nenáviděl skoro stejně jako Jamese a jeho partu. Byl stejný jako oni, sice mě nešikanoval ani neuřkl pokaždé, když jsme se potkali, ale také mi nikdy nepomohl, což ho v mých očích dělalo ještě větším zrádcem Zmijozelu. Vždyť jsme byli ze stejné koleje, tak byla jeho morální povinnost pomoci mi. Aspoň jedinkrát. Bohužel, nestalo se tak.
Když jsem ho tam potkal tak samotného v prázdné chodbě, nikde nikdo, ozývalo se pouze občasné zapištění myší nebo dopadnutí kapky špinavé vody z provlhlých stěn na podlahu,srdce mi zaplesalo radostí. Konečně! Konečně se mi naskytla šance, jak tomu - promiňte mi ten výraz - parchantovi všechno vrátit. Na nic jsem nečekal a vytáhl jsem hůlku. Lucius na mě jen nechápavě koukal, načež vytáhl tu svou. Ruka se mu třásla strachem, věděl, že jsem v černé magii opravdu dobrý. Nechtěl jsem ale ztrácet čas, kdokoliv mohl přijít.
Švihl jsem hůlkou a vyslovil ono zaklínadlo…a nic se nestalo. Zkusil jsem to ještě jednou, zatímco se po Luciusově tváři začal rozlévat pobavený úsměv.
Zpanikařil jsem a utekl. Připadal jsem si jako zbabělec, ale nemohl jsem si pomoci.Nechápal jsem, jakto, že kouzlo nefungovalo. Věděl jsem jen, co se stane druhého dne. Lucius byl hrozná drbna a na nikom nenechal nit suchou a samozřejmě všechno rozhlásil. A tak měl Potter další zbraň, kterou mě mohl terorizovat. Prý jsem jen knihomol, ale kouzlit neumím.
Tenkrát jsem měl ale obrovské štěstí - i když je na pováženou, zda tomu tak mohu vůbec říkat. Opět jsem se v noci táhl po chodbě, unavený z celodenního ignorování uštěpačných poznámek, když jsem potkal Luciuse. Bylo to skoro stejné, jako předešlého dne, s tím detailem, že tentokrát jsem k němu cítil tak prudký vztek jako nikdy dříve.
Malfoy se již začínal opět usmívat, když jsem vytasil zpod hábitu hůlku, úsměv mu však zmrzl na rtech, když jsem jí mávl, křikl "SECTUMSEMPRA" a z jeho hrudi vystříkl proud krve. Zděšeně zalapal po dechu, v jeho očích se zračil šok a strach (na ten výraz nejspíš nikdy nezapomenu) a Lucius padl k zemi.
Ihned jsem se k němu rozeběhl a mumlal protikouzlo. Sice jsem ho vymýšlel já, bylo ale v jazyce vzdáleného afrického kmenu, kde jsem přes prázdniny občas pobýval, proto znělo trochu jako melodie, jako text nějaké písně.
A pak se moje myšlenky najednou zbláznili. Začaly se mi objevovat před očima nejkrásnější zážitky mého života (nebylo jich mnoho), to kouzlo je ze mě vysávalo s takovou intenzitou, že jsem vyčerpáním omdlel.
Probudil jsem se až druhého dne ráno na ošetřovně. Lucius ležel na vedlejším lůžku, celý bílý a mě začalo v hrudi hlodat svědomí. Pomalu jsem se rozpomínal na to, co se předešlého večera stalo. Měl jsem radost, že zaklínadlo funguje, ale…něco mi radost kazilo.
Znovu jsem se podíval na Luciuse, který se právě pohnul a pomalu otevřel oči. Chvíli na mě nechápavě zíral, načež co nejrychleji vstal, a aniž by se kohokoliv zeptal, zda smí, odešel z ošetřovny.
Klesl jsem zpět do postele a zamyslel se.
Když jsem druhého dne potkal Luciuse na chodbě, právě se hádal s Blackem a já znenadání pocítil prudký vztek. Ne vůči Luciusovi, ale vůči Blackovi. Od té doby se mi podobné věci stávali čím dál častěji, pokaždé jsem vycítil Malfoyovi pocity, bylo to skoro, jako bych mu četl myšlenky. Začal jsem tedy hledat v knihách a v jedné mimořádně staré a také mimořádně zaprášené bichli jsem se dočetl něco, co mi částečně obrátilo život naruby. Ten článek se týkal černé magie a kouzel s původem právě v jazyce již zmíněného afrického kmenu.
V těch pár řádkách stálo vše, co jsem potřeboval vědět, vysvětlovalo se zde vše, co jsem nechápal: Je-li vyřknuto zaklínadlo patřící do černé magie s patřičnou dávkou vzteku, a poté je tím samým člověkem, který je vyřkl, vysloveno protikouzlo ve staroafrickém jazyce, stanou se duše útočníka i napadeného propojenými, čili, útočník vnímá pocity napadeného a naopak.
"Co to znamená?" ptal jsem se sám sebe. Bohužel, hned v následujících týdnech jsem pochopil. Pokaždé, když byl Lucius naštvaný, cítil jsem rovněž vtek, když byl šťastný, také jsem se radoval. Lucius se ale začal uzavírat víc do sebe, protože nevěděl, co se s ním děje. Najednou vnímal moje pocity, což opravdu moc příjemné nebylo.
Rozhodl jsem se, že je čas mu o všem říct, cítil jsem, jak se uvnitř sebe zmatený.
Tak jsem také udělal. Nejdřív nechápal, poté mě nesnášel, ale nakonec...Začali jsme se navzájem chápat a stali se z nás přátelé.
Proč vám ale vyprávím celý tento příběh?...
…Protože jste dnes udělal přesně to co já, chápete?" ukončil Snape svůj monolog.
"Chcete tím snad říct, že mám duši propojenou s…s Mal-?" zhrozil se Harry, který posledních deset minut nevěřícně na Snapea zíral a pořád nemohl pobrat, co se právě dozvěděl. Stačilo, že mu tu profesor vypráví o svém mládí, a teď ještě tohle…
"Ano, přesně to vám chci říct, Pottere."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kate Kate | 24. března 2008 v 22:22 | Reagovat

Hm...Tak to je něco.Moc se mi to líbilo.Už se těším na dlaší

2 darken darken | Web | 25. března 2008 v 5:31 | Reagovat

To je sranda. Propojení duší... Skvělá kapitola, doufám, že další budeco nejdříve.

3 Lucid Lucid | Web | 25. března 2008 v 14:47 | Reagovat

Supeeer...moc ti děkuji za věnování...ještě mi nikdo, nikdy slash nevěnoval, já se asi samou radostí rozpláču...

Už se moc těším na pokračování...to propojení duší je dobrý nápad...Draco bude mít určitě ohromnou radost...;o) :oP

4 zdenisek zdenisek | 25. března 2008 v 16:12 | Reagovat

Sqelá povídka těším se na další dílky. Doufám že to nebude dlouho trvat měj se a jen tak dál si vážně dobrá

5 Melodye Melodye | Web | 26. března 2008 v 17:29 | Reagovat

Super povídka :) už se těším na další kapitolu a doufám, že bude co nejdříve ;)

6 Heather :) Heather :) | Web | 29. března 2008 v 13:07 | Reagovat

Ahoj.. snažím se oživit můj blog a tak sem vyhlásila takovou menší soutěž o nej žblecht.... jukni tam a zapoj se ( A sorry za reklamu, ale memůžu nechat svůj blog zemřít )

7 Ivet Ivet | 5. dubna 2008 v 13:54 | Reagovat

Nemůžeš už prozradit, co je s Malfoyem? x)

8 MJ MJ | 5. dubna 2008 v 14:49 | Reagovat

Možná, že bych mohla...ale nějak teď vůbec nestíhám nic napsat...mám hodně práce do školy a tak...ale slibuju, že se budu snažit napsat pokračování co nejdříve. A možná jí věnuji právě Malfoyovi...uvidíme... :o)

9 Bbee Bbee | 6. dubna 2008 v 17:18 | Reagovat

HEj rychle je to fakt boží tak šup moc se těším na pokráčko

10 Ayyda Ayyda | 6. dubna 2008 v 18:03 | Reagovat

Už sa teším na ďalšiu kapitolu!!!!!!!!! Prosím, pridaj ju čo najskôr.

11 Blanch Blanch | 15. dubna 2008 v 23:03 | Reagovat

A mně má pak někdo povídat, že jsem tyran, když useknu povídku nebo když dlouho nepřidám..ty jsi větší!

Zhlta jsem to an jeden zátah :)

Kuju pikle..tuším, co bude asi Harry skrze Malfoye cítit :))) A moc se mi to líbí..moc :)) Takže..kdy bude další díl? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.