25. dubna 2008 v 22:08
|
Další kapitolka, tentokrát trošku kratší...Doufám, že se bude líbit :o) Přejí příjemné čtení :o) Věnováno všem, co čtou moje dílka :o)
Draco pomalu otevřel oči a rozhlédl se. Nic než čistě bílé závěsy kolem postele, kterou právě obýval, neviděl. Všude kolem něj bylo ticho - nejspíš tedy bylo brzy ráno a všichni ještě spali.
Namáhavě se posadil a prohrábl si své platinové vlasy, které mu visely do obličeje.
Natáhl se k okraji postele a odhrnul jeden ze závěsů.
Do očí ho praštila silná zář ranního slunce, které pomalu ale jistě vycházelo na obzor a zalévalo školní pozemky a Zapovězený les mořem světla.
Mžoural a snažil se zvyknout si na náhlý nápor slunečních paprsků, zatímco ze sebe shazoval peřinu, rozhodnut, že se stěhuje do své ložnice - a hlavně do své krásné postýlky se saténovým povlečením.
Vyskočil na nohy a musel se přidržet závěsu, taková byla bolest, která mu projela od spánku až po konečky prstů na nohou, jako když projede stromem blesk. Zatmělo se mu před očima. Bolest ale zmizela tak rychle, jak přišla a tak se Malfoy ničím zbytečně nezdržoval, a hned, jak se trošku vzpamatoval, spěšně zamířil ke dveřím z ošetřovny. Už byl jednou nohou venku ze dveří, když se za ním ozval ženský hlásek.
"Pane Malfoyi, kampak se to chystáte? Jsem sice velmi ráda, že je vám už lépe (Draco v jejím hlase postřehl nepatrnou známku ironie), ale to neznamená, že vás jen tak nechám odejít," oznámila mu madame Pomfreyová. Draco se pomalu otočil a spatřil školní lékouzelnici, jak na něj s rukama skříženýma na prsou neúprosně zírá. "Tak, teď si pěkně lehnete zpátky do postele a dostanete povzbuzující lektvar," řekla a panovačně ukázala prstem směrem k posteli, ze které Draco před necelou minutou vylezl. Dracovi se vracet nechtělo, ale nakonec společně se znechuceným obličejem zamířil zpět k lůžku.
"Ale odpoledne odcházím, nebudu tady, udělá se mi ještě hůř. Navíc, nestojím o to, aby mě každý okukoval," prohlásil spratkovitě, zatímco přes sebe natahoval peřinu.
"To se ještě uvidí. Teď ale vypijete ten lektvar (mávla hůlkou a z čista jasna se jí v ruce objevila menší lahvička s čirou tekutinou) a budete chvíli odpočívat," spražila ho a s nepěkným úšklebkem v tváři mu podávala medikament. Bylo vidět, že Dracovi odpornou chuť léku přeje z celého srdce.
Draco do sebe obsah lahvičky hodil na ex a otřepal se. Nic tak nechutně hořkého ještě nikdy nepil a v duchu si přísahal, že ani nikdy v budoucnu pít nebude. Madame Pomfreyová se spokojeně usmála, vzala si od Draca lahvičku zpět a když se ptal, co se stalo, že leží zde, na ošetřovně, stroze mu oznámila, že neví, ale profesor Snape mu to určitě řekne, protože to on ho našel a přinesl. Draco nevěděl, co na to říct, pouze tedy kývl hlavou.
Když se o pár hodin později Draco probudil, bylo již kolem poledne. Chvíli jen tak ležel a koukal do stropu, lépe řečeno do bílých závěsů a přemýšlel. Vrtalo mu hlavou, jak se sem dostal. Kde ho Snape našel, co se mu stalo? Poslední věc, co si pamatoval, byla hádka s Potterem, ale co bylo dál už nevěděl. Měl v hlavě od té doby úplné prázdno. Po několika minutách usilovného uvažování se rozhodl, že nemá cenu dále otálet s odchodem k profesorovi lektvarů, protože by se myšlenkami na to, co se stalo, nejspíš ukousal.
Tentokrát mu žádná lékouzelnice v odchodu nebránila, protože seděla společně s dalšími profesory a množstvím studentů ve Velké síni na obědě a vesele s profesorkou Prýtovou debatovala o nové generaci mandragor, o které se bylinkářka starala ve svém skleníku a věnovala jim maximální péči, aby se jejím vzácným rostlinkám nic nestalo.
Draco se tedy vyhrabal z peřin a okamžitě zamířil ke dveřím. Byl rád, že ostatní studenti jsou na obědě, neměl zájem, aby ho všichni viděli v pyžamu (ne, že by nebylo pěkné a také pořádně drahé). Rychle proběhl pár chodbami a za chvíli už prolézal vchodem ve zdi do zmijozelské společenské místnosti. Po schodech vyběhl do chlapeckých ložnic a rychle se převlékl, aby mohl vyrazit za svým oblíbeným profesorem.
Jen co doběhl ke dveřím Snapeova sklepního kabinetu, začal do nich netrpělivě bušit.
Za moment se dveře rozlétly a vykoukla hlava s dlouhými mastnými vlasy a hákovitým nosem.
"Už jsem vás očekával, pane Malfoyi," usmál se, když v příchozím rozpoznal mladého aristokrata. "Pojďte dál," vyzval ho a ustoupil na stranu, aby mohl Draco vejít. Udělal, jak mu bylo řečeno a usadil se v profesorově oblíbeném křesle u krbu.
"Pane Malfoyi, předpokládám, že jste se přišel zeptat, co se včera stalo a proč jste se probudil na ošetřovně, mám pravdu?"
Draco na to jen kývl.
"Tak tedy, vezmu to trošku stručněji," řekl Snape a začal přecházet po místnosti až za ním jeho černý netopýří plášť vlál. "Včera odpoledne jste se pohádal s panem Potterem. Kvůli čemu se mě neptejte, protože to nevím. Jisté je, že jste po sobě začali metat kletby, a jedna z těch Potterových vás očividně zasáhla. Pan Potter se snažil vás obživit, což se mu nakonec z části podařilo, ale nakonec omdlel. Ještě, že vás dva na těch záchodcích pozorovala Ufňukaná Uršula a jakmile spatřila, co se stalo, proletěla potrubím až do mého umyvadla zde a všechno mi řekla. Vzal jsem vás a odnesl na ošetřovnu, kde vás madame Pomfreyová dala do pořádku."
Draco nevěděl co na to říct. Jen naprázdno otevřel ústa jako kapr na suchu a zase je zavřel.
Snape ho chvíli beze slova pozoroval, jakoby se rozhodoval, zda něco říct, či ne, ale nakonec stočil zrak ke svým sklenicím s ještěrčím trusem a začal opět chodit sem a tam po kabinetu. Nakonec se zastavil, protože ho už začali pobolívat nohy, a když Malfoy nic neříkal, otočil se k němu.
"Je ještě něco, co byste chtěl vedět, pane Malfoyi?" zeptal se ho ostrým, přesto však ne nepříjemným hlasem.
"Ne, pane profesore," odpověděl. "Vlastně - možná by se něco našlo," zarazil se.
"Ano?"
"No, tak jsem si říkal, dostal již Potter nějaký trest?"
"Samozřejmě, bude si ho odpykávat ještě dlouho," řekl profesor stroze, ale Draco si nemohl pomoci, měl pocit, že věta, kterou profesor vyslovil, měla nějaký hlubší význam.
"Ovšem, bohužel, ani vy, nejste bez viny, pane Malfoyi. Podle řádu školy jste neměl žádné právo na Pottera zaútočit - ne, že bych vám to neschvaloval, ale řád je řád."
Draco ztuhl. "Prosím? Tím chcete říct, že za to, když vás někdo málem přizabije, dostanete jako bonus školní trest?" vypěnil.
"Mírněte se, Malfoyi, jsem váš profesor, tak kroťte svoje vyjadřovací schopnosti," okřikl ho Severus. "Bohužel, porušil jste řád vy, když jste napadl Pottera, za to, i když to nerad přiznávám, Potter opravdu nemůže. Tomu se říká spravedlnost. Takže si dnešní trest odpykáte společně s Potterem zítra večer. Pro vaše uklidnění, Potter bude mít trest mnohokrát větší," upřesnil Snape a zatvářil se nesmlouvavě. Už ho to nebavilo řešit. Jediné, co ho již několik hodin plně zaměstnávalo, byly myšlenky na to, co se stane, až se Potter s Dracem poprvé od incidentu v umývárnách sejdou. Popravdě, Draco žádný trest dostat nemusel, ovšem pro učitele lektvarů to byla jedinečná příležitost ke studiu účinků Sectumsempry, když se oba hlavní aktéři budou společně potit u výroby nějakého velice "potřebného" lektvaru (že by se za nějakou dobu mohli společně potit i u něčeho jiného, to Snapea ani ve snu nenapadlo, zato autorku už mnohokrát :o)) "A teď si běžtě ještě lehnout, Malfoyi, jste bílý jako stěna," ukázal Snape ke dveřím, načež se Draco naštvaně zvedl a odešel.
Teda ten Snap je ale pořádný vykuk! x) To bude ještě hodně zajímavé..