close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

IV. Soví Pošta

23. května 2008 v 21:07 | eMJanine |  Hra osudu
Tak po hooooodně dlouhé době tu mám další kapitolku k HO. Snad se bude líbit a snad mi i odpustíte moje delší časové prodlevy mezi psaním. Moc se omlouvám, ale opravdu nestíhám. Tuto kapitolu věnuju všem, co tu mojí slátaninu čtou a především Blanch, která mě svými komentáři donutila udělat si čas a kapitolku dopsat. Příjemné čtení!

Druhého dne se Draco při snídani s nikým nebavil, pořád nemohl překousnout včerejší neúspěch. Nejdřív to vypadalo, že ho Potter zulíbá k smrti, tak nadrženě vypadal, a pak nic. Draco to prostě nechápal. Byl tak blízko od splnění toho zpropadeného úkolu a stejně mu to nevyšlo. Co ho ale děsilo nejvíc byl fakt, že na to, aby úlohu splnil, mu už nezbývalo mnoho času. Maximálně týden, což byla tragicky krátká doba.
Draco nepřítomně míchal v misce svou dávku ovesné kaše a pozoroval ospalý šum všude kolem. Právě, když si naléval dýňovou šťávu, plácla sebou před něj středně veliká sova, v zobáku nesla menší obálku nadepsanou úhledným a zdobným písmem psaným jasně rudým inkoustem. Než Draco stačil zamrkat, uvelebil se mu výreček v misce s kaší a s potěšením se v ní rochnil. Dopis pustil ze zobáku s takovou razancí, že málem porazil sklenici se šťávou a jal se ozobávat čerstvé pečivo.
Draco si ho ale už víc nevšímal, jen se mírně usmál, když ovesná kaše, kterou výr rozhazoval všude kolem, přistála na Goylově hábitu, načež postižený začal hlučně nadávat, čí že ta pitomá sova je. Když si všiml, že patří mladému Malfoyovi, sklapl.
Draco rozložil pergamen a dal se do čtení. Dopis byl od otce, kdo jiný by mu taky psal, že ano?
Zběžně přelétl prvních pár řádků. Nic nového, jak záhy zjistil, se v dopise nepsalo. Samé Draco, chovej se tak, abych na tebe mohl být pyšný, Jsi přece Malfoy, na to vždycky pamatuj, bla bla bla. Draco měl podobných výlevů plné zuby. Zarazilo ho až P.S.:
"Draco, ještě něco. Mistr by tě chtěl konečně vzít mezi nás, dám ti vědět, až se dozvím něco bližšího. Nezklam mě!"
Draca zamrazilo v zádech. Nerad to přiznával, ale vstoupit do řad Smrtijedů se docela bál. Bylo to rozhodnutí, ze kterého neměl žádná zadní vrátka. Znamení zla se zbavit nešlo. A to se mu příčilo. Nechtěl se rozhodovat. Ještě ne. Nevěděl jistě, jestli chce ke Smrtijedům patřit. Tohle rozhodnutí mu ovlivní celý život…a to se mu nelíbilo.
Vztekle zmuchlal papírek a měl co dělat aby ho nehodil po výrečkovi, který mu právě strkal hlavu do sklenice s dýňovou šťávou.
"To ten den začíná pěkně," pomyslel si naštvaně a praštil rukou do stolu poněkud silněji než zamýšlel až se lekl jak výreček, tak právě si přisedající Zabini.
"Nezbláznil ses náhodou, Malfoyi?" křikl málem uraženě.
"Sorry, ještě ty začínej," prskl blonďák a vztekle si prohlížel rozkňohňanou kaši, která po soví hostině v misce ještě zbyla. Chvíli bylo ticho. Blaise se tvářil jako když žvýká šťovík.
"No tak promiň, Zabe, hned se nemusíš naštvat. Jen mě štve otec," řekl Draco trošku mírněji a sám sobě vynadal, proč že se to omlouvá. Zabini jen kývl, jakože chápe a pustil se do snídaně.
Zbytek dne proběhl celkem v klidu. McGonagallová Dracovi připomněla jeho trest pouze třikrát a jen jednou v přítomnosti černovlasého Nebelvíra, přičemž se Draco dozvěděl, že si budou trest (za co ho Potty dostal, nevěděl) odpykávat společně. Z té představy nijak zvlášť nadšen nebyl, ale nezbylo mu nic jiného, než to překousnout.
Den se chýlil ke konci a zmijozelská společenská místnost se pomalu začala vyprazdňovat. Draco se tvářil, že si čte o famrpálu, nemohl se však na četbu soustředit. Hlavou mu vířily myšlenky na zpackaný úkol a na to, co se stane, až nastane konec doby, kdy má splnit trest. Ne, že by nevěděl, co ho čeká. Byl však mladý…Tak mladý, že se mu ještě nechtělo loučit se se životem. Chtěl žít, chtěl dýchat, chtěl moci létat na koštěti nebo jen tak provokovat Pottera a ostatní Nebelvířany. Na smrt měl ještě spoustu času. Nemohl to prostě jen tak vzdát.
Písmena na stráce z Famfrpálu v průběhu věků se mu začaly před očima rozpíjet, jak si pomalu, ale jistě začal připouštět, že nejspíš končí.
"STOP!" rozezněla se mu v hlavě poplašná siréna. "Jsi Malfoy, nesmíš to vzdát. Prostě nesmíš!" ječela.
Písmenka v knize se opět stala zřetelnějšími. "Nikdy," znělo mu hlavou a krev ve spáncích prudce tepala.
Zvedl hlavu, aby zjistil, že je v místnosti již sám. Musel přemýšlet hodně dlouho, když už všichni odešli.
Už už se chtěl zvednout a vydat se spát, když uslyšel za oknem prapodivný zvuk. Zatřepal hlavou, byl přesvědčen, že se mu to jen zdálo, zvuk se ovšem ozval opět. A zřetelněji, nedočkavěji. Draco došel k oknu a s otevřenou pusou sledoval, jak se obrovská sova sněžná snaží křídly prorazit sklo, aby doručila vzkaz od svého majitele. Rychle tedy okno otevřel, byl zvědav, co za psaní to nese. Okamžitě se jal z její nohy odvazovat malý složený papírek a nedočkavě ho rozevřel.
Milá Popelko,
nevím, kdo jsi, a taky vím, že to, co dělám, je úplná blbost. Přesto, chtěl bych se s tebou sejít. Přijď prosím dnes v 1 hodinu do Astronomické věže. Budu čekat půl hodiny, když nepřijdeš, pochopím, že o mě nemáš zájem.
Pevně ale věřím, že dorazíš.
Harry Potter
Jen co Draco dočetl poslední řádku, zalapal po dechu. To se mu snad jenom zdá! Už si myslel, že je vše ztraceno a teď…ho Potter, ač nevědoucně, zve na rande. Pane Bože, to je síla!!
Dracovi se chtělo povyskočit si, ale uznal, že by se to k jeho image moc nehodilo. Navíc, co když se Rita Holoubková vykašlala na tu šmejdku Grangerovou a zase oxiduje na okně, aby zjistila něco pikantního z jeho života. Nebylo to tak dlouho, co se spolu pohádali, když chtěla napsat pár intimních detailů ze sexuálního života jeho matky, což Draco jako správný gentleman nemohl dovolit a tak poslal milé paní Holoubkové několik výhrůžnějších dopisů.
Podíval se na hodiny. Bylo půl jedné. Rychle se spakoval a pelášil do ložnice. Co nejrychleji a nejtišeji jak dovedl vyhrabal ze svého kufru jednu z lahviček mnoholičného lektvaru, které zde měl v zásobě, a pytlíček s několika blonďatými vlasy.
Vyrazil spěšně do umývárny, cestou se kopl do palce u nohy o Crabbeovu postela a poněkud hlasitěji zanadával, až se Zabini na vedlejší posteli probudil. Přetočil se však pouze na bok a spal dál. Dohotovil lektvar a hodil ho do sebe.
Když se nacházel v dívčím těle, přeměnil svůj chlapecký hábit jediným mávnutím hůlky na dívčí a pomocí Accia přivolal škrabošku. Byl připraven vyrazit na rande s černovlasým hrdinou.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lucid Lucid | Web | 23. května 2008 v 22:42 | Reagovat

AUUUUUUUUUUUUUU...to mi nemůžeš dělat - psát si takhle napínavě průměrně jednou za měsíc...zabije mě to, víš? S další kapitolou počítám tak do týdne...OK? :oP :o* :o)

2 darken darken | Web | 24. května 2008 v 3:28 | Reagovat

To bolelo... Zase se budu užírat, jak to dopadne...

3 eMJanine eMJanine | 24. května 2008 v 11:46 | Reagovat

Holky, snad napíšu pokráčko dřív než do týdne...Pokusím se! Slibuju!

A děkuju za komentáře, vždycke mě hrozně potěší :o*

4 Sue Sue | Web | 24. května 2008 v 23:22 | Reagovat

Ahojky,

to je moc hezká kapitola. Musela jsem se u ní smát... :-)

Měj se...

5 Blanch Blanch | 25. května 2008 v 1:08 | Reagovat

aaa...:)))) No a takhle to ukončit! :)))

Děkuji moc za věnování, teď tě budu otravovat stejně zas eo další díl, dokud ho zase nepřidáš :)))

Když to můžou dělat mně, já budu taky :))) Hlavně u povídek, kteér az to vážně stojí:)))

6 Blanch Blanch | 30. května 2008 v 1:29 | Reagovat

Tak an kdy to zase vidíš? :)

7 Blanch Blanch | 30. května 2008 v 1:29 | Reagovat

Za pět dní jsem tu s otravováním zase :) (určuji si pravidelný limit přidávání komentářů) :)

8 eMJanine eMJanine | 30. května 2008 v 14:34 | Reagovat

No, mohla bych jí přidat brzy...Přece tě, moje milá Blanch, nemůžu nechat čekat :o) Takže snad se dočkáte už hooodně brzy .o)

9 Blanch Blanch | 30. května 2008 v 15:12 | Reagovat

oh... no klidně můžeš, ale když s etak hezky nabízíš, kdo by odolal? :)))

10 eMJanine eMJanine | 30. května 2008 v 15:35 | Reagovat

No, uvidíme. Právě se jdu pustit do psaní, tak se dej překvapit, kdy to sem hodím .o)

11 Blanch Blanch | 31. května 2008 v 0:10 | Reagovat

no to jako ne, když to píšeš teď, tak bys to měla mít už hotové dnes(podle sebe soudím tebe = já začnu psát a v ten večer mám dopsáno) :))

Ne.. jsem relativně trpělivá :)

12 eMJanine eMJanine | 31. května 2008 v 11:01 | Reagovat

No, jelikož jsem včera večer nebyla doma, tak uvidím, jestli to dopíšu dnes...ale půlka kapitolky je ready :o)

13 Blanch Blanch | 1. června 2008 v 2:22 | Reagovat

Já si dělám srandu, vůbec mě neber vážně :))

14 eMJanine eMJanine | 1. června 2008 v 14:25 | Reagovat

Neboj, neberu :o) Ale taky napíšu vždycky kapitolu za jeden den, ale teď to vůbec nestíhám :o)

15 Blanch Blanch | 1. června 2008 v 15:16 | Reagovat

:) nj ..ono je to i podle nálady a jak nadělí múza... já hodněkrát otevřu word, že jdu psát, ale napíšu dva řádky a už se mi nechce...

16 eMJanine eMJanine | 1. června 2008 v 21:21 | Reagovat

Přesně tak...ona mě ještě navíc múza navštíví jen občas...potvora jedna :o)

17 Blanch Blanch | 2. června 2008 v 1:22 | Reagovat

když se svěřím, že mám začátkem června narozeniny, nadělíš mi dáreček v podobě kapitoly? :)))

18 eMJanine eMJanine | 2. června 2008 v 10:57 | Reagovat

No, pokusím se... :o) snad to stihnu ještě dneska :o) Nech se překvapit :o)

19 Blanch Blanch | 2. června 2008 v 17:41 | Reagovat

:))) to je takové nenápadné vydírání :))))) (myslím z mé strany) :)

Budu se těšit :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.