16. června 2008 v 16:29 | eMJanine
|
Další kapitolka...po hodně dlouhé době, co říkáte? Nic zásadního se v ní opět něděje, ale snad se bude i přesto líbit. Protože jsem slíbila Blanch, že napíšu tenhle týden minimálně dvě kapitolky, tak očekávejte brzy pokračování:o) Přeji hezké čtení!
Draco rádoby pomalým krokem opustil Velkou síň a vyběhl do prvního patra, kde byl u okna ve zdi výklenek. Rád zde sedával, když potřeboval cokoliv promyslet a dnes tomu nebylo jinak. Cítil se pořádně zmatený a nechápal své vlastní já.
Nechápal, co s ním jeho vlastní srdce zamýšlí. (A možná by to ani chápat nechtěl, kdyby jen tušil, co má eMJanine v plánu.)
Sedl si do výklenku, zády se opřel o ledově studenou kamennou hradní zeď, nohy skrčil a objal je rukama. Vyhlédl ven a pozoroval opuštěné nádvoří, nad kterým občas prolétlo několik vran. Všechno vypadalo tak strašně chladně a smutně, ale Dracovi to nevadilo. Jediné, co mu teď leželo v žaludku byl fakt, že dneska při hádce s Potterem mu připadalo, jako by jeho nohy byly z tvarohu a že ho píchalo u srdce při každém náznaku smutku v Harryho (!) smaragdových očích.
Začal si hrát s pramínkem svých krásných vlasů, namotával si ho na prst tak, jako to dělala Pansy Parkinsonová, když se mu chtěla zalíbit. Asi si myslela, že to vypadá sexy. U ní se však její vzhled blížil spíše výrazu Nevilla Longbottoma po hodině lektvarů a to ještě v jeho slabší chvilce.
Draco se pousmál, ale od namotávání vlasů upustil. Opřel se hlavou o zeď a zavřel oči. Před víčky viděl smutek v Potterově očích. Nemohl si pomoct, ale zajímalo ho, co Harryho trápí. Jeho mozek na něj křičel, že to prostě není normální, zajímat se o svého rivala, přikazoval mu, ať už konečně nechá úvah o Potterově nádherných očích, ve kterých se zračilo všechno, co musel chlapec, který přežil, prožít, čím vším si musel projít. Byl v nich patrný i strach z věcí budoucích, strach z toho, že zklame. Naopak blonďákovo srdce bylo k černovlasému chlapci přitahováno čím dál více. Draco si musel s nevolí přiznat, že ho jeho srdce vůbec neposlouchá, že ten kus ledu v jeho hrudi začíná pomalu roztávat. Děsil se při představě, že mu začíná být snad Pottera líto, že s ním v jistém smyslu začíná sympatizovat.
Ano, on byl v mnoha věcech Nebelvírskému hrdinovi podobný. Ani jeden z nich si nemohl vybrat, čím se stanou. Za Harryho to rozhodl osud v podobě Lorda Voldemorta, za něj jeho vlastní otec. Ani jeden s tím nemohli nic dělat. Draco se bál otci vzepřít, bál se odmítnout jít přesně vytyčenou životní cestou, kterou pro něj otec vlastníma rukama vydláždil (ne, že by ho o to však někdo žádal…).
Ještě chvíli přemýšlel o tom, v čem si je s tím zjizveným pitomcem ještě podobný a v čem není, když se směrem z Velké síně ozval hlasitý smích.
Draco se zvedl a po schodem zamířil tam, odkud zvuk přicházel. Došel do Vstupní síně uprostřed níž byl shromážděn poměrně velký počet studentů. Uprostřed hloučku stála Grangerová a před ní klečel Blaise Zabini.
"Miluji Tě, Grangerová, samou láskou bych tě sněd," mumlal. Grangerová na něj zírala s ruměncem ve tváři. Zabini zvedl hlavu a všiml si Malfoye, jak se na něj šibalsky šklebí. Sám na něj mrkl a opět se podíval na Grangerovou. Pomalu se zvedl z kolenou, aby polibkem dokázal, jak Hermionu miluje. Naklonil se k ní a než stačila cokoliv říct, přilepil své rty na její. Vypadalo to, že jí snad sežere obličej. Draco se zatřásl nechutí. Vidět Grangerovou se s někým líbat, bylo nadevše nechutné. Tím spíš, že teprve před chvílí snídal.
Hermioně nepřišlo mít na sobě nalepeného Blaises nejspíš o nic míň nepříjemné, poněvadž se mu vytrhla a ubalila mu takovou, že měl hlavu málem rozpláclou na protější zdi.
Draco se musel přidat ke zbytku pobavených studentů a rozesmál se. Ukázal na Zabiniho zvednutý palec a zakřenil se na něj.
Připojila se k němu Millicent.
"Malfoyi, být tebou se tak nesměju. Jak ti to jde vůbec s Potterem??" ušklíbla se. "Abys mu taky jednou lásku takhle nevyznával…"
"No, divila by ses, ale docela dobře. Za pár dní ho budu mít v kapse…"
"No, jen aby…Zabe, to se ti fakt povedlo!" usmála se na svého kamaráda černovláska. "Akorát s tím líbáním jsi to tak přehánět nemusel. Je mi z toho do teď špatně…" nasadila znechucený výraz.
"No, to ne..ale musím říct, že náhodou špatně nelíbá…čekal jsem, že to bude horší…" ušklíbl se Blaise.
"Nemluv o líbání s ní, před chvílí jsem snídal," zarazil ho Draco. "Ještě řekni, že se ti začíná líbit, a můžu se fakt jít zahrabat…"
"Nooo, špatná není….Kecám, ježiš, Malfoyi, myslíš si, že by se mi mohla líbit taková mudlovská šmejdka?" dodal Zabini, když se v Dracově obličeji objevil výraz člověka, co se bude muset brzy seznámit se záchodovou mísou.
Trojice se pomalu vydala na první hodinu - přeměňování s McGonagallovou.
To zas budou kecy, pomyslel si Draco, jakmile se do něj zabodl profesorčin pohled, který být laserovým paprskem, rozřezal by ho na kousky. (Ještě, že v Bradavicích mudlovskou techniku nepoužívali.)
Draco si sedl na své obvyklé místo ve třetí lavici, vedle Millicent a Blaise. Jen co dosedl, už na něj McGonagallová volala.
"Dnes si sednete dopředu, pane Malfoyi, budete sedět sám a budete vypracovávat znovu test, který jsme psali minulý týden. Naprosto jste ho pokazil. A když říkám naprosto, tak myslím naprosto. Kdybychom se učili přeměňovat věci podle vašeho návodu, brzy bychom vyletěli do povětří," zahučela jeho směrem. Draco se líně zvedal a sbíral si věci. "No, honem, honem, už jsme měli začít…" křikla na něj profesorka.
Draco tedy zasedl k jednomu ze stolů přímo před katedrou, vytáhl brko a čekal, až mu dá někdo konečně zadání.
Dočkal se asi až po pěti minutách tupého zírání na tabuli, načež už to nevydržel a drze na profesorku štěkl, jestli mu ten papír konečně dá. Hodila mu ho vztekle na lavici přičemž mu ještě rádoby tichým hlasem (takže takovým, že to slyšela celá třída včetně žáků v posledních lavicích) oznámila, že má zítra večer nastoupit v sedm hodin u ní v kabinetě k vykonání školního trestu.
Dracovi nezbylo, než kývnout. Podíval se do testu a hned při první otázce uznal, že nedostatečná bude v tomhle případě naprosto přiměřená známka.
"Označte kroužkem, jaký pohyb hůlky vykonáváme, chceme-li přeměnit kus dřeva na olejovou lampu:
a) švihneme, b) mávneme, c) švihneme a mávneme, d) mávneme a švihneme," četl si Draco pro sebe šeptem první otázku. Sakra, kdo to má krucinál vědět?
Zakroužkoval odpověď b) a podobným způsobem postupoval testem dále. Nakonec měl všechno vyplněno během patnácti minut. Zbytek hodiny se smiřoval s tím, že ho McGonagallová zaživa přemění na králíka a bude ho vytahovat z klobouku na veřejných kouzelnických exhibicích v Londýně.
Paráda :)).