4. června 2008 v 20:05 | eMJanine
|
Dneska jsem měla trošku času nazbyt a tak jsem napsala další kapču. Přijde mi, že je možná trošku kratší a taky se toho v ní moc neděje, ale snad se i přesto bude líbit. Nové pokračování přibyde snad také brzy, ale nic nemůžu slíbit, nějak poslední dobou nic nestíhám :o(
Tak přeji hezké počteníčko!!
ruhého dne ráno se Draco probudil s celkem dobrou náladou. Přestože by klidně ještě spal, poměrně svěže vyskočil z postele a vlezl si do sprchy.
Takhle by měl začínat každý den, pomyslel si, zatímco si ručníkem sušil své blonďaté vlasy. Včerejšek byl nakonec poměrně úspěšný, přestože Draco věděl, že se bude muset ještě hodně snažit, než Pottera svede.
Rychle na sebe hodil košili a ještě se nedozapnutými knoflíčky vyběhl z koupelny tak prudce, že málem srazil Zabiniho, mžourajícího na něj zpod zpola zavřených víček. Ten se na něj jen nechápavě podíval, zatřásl hlavou a zavřel za sebou dveře. Draco si rychle přes ramena přehodil školní hábit a čile vykročil do Velké síně.
Když usedal ke Zmijozelskému stolu plně naloženému pochutinami typu pudingu, osmažených klobásek či slaniny, jogurtu a mnoha dalších, Velká síň zela ještě prázdnotou.
Draco si naložil plnou misku ovesných vloček, polil si je borůvkovým jogurtem a dal se do jídla. Spokojeně přimhouřil oči, když si k ústům nesl první lžíci svého oblíbeného pokrmu.
Sotva si vzal sousto do úst, málem se udusil.
Do dveří vešel další člověk, kterému se nechtělo již déle spát.
Nebyl to nikdo jiný, než Potter. Tentokrát k Dracovu udivení bez všech svých kamarádíčků a jim podobných. Jen on sám. Rozhlédl se po síni, když si všiml Malfoye, dělal, že ho nevidí a zamířil ke svému stolu.
Draco dělal, že jí, a pokradmu Harryho pozoroval přes misku s vločkami. Viděl, jak si chlapec sedá čelem k němu, jak si na talíř nandává dvě klobásky a tváří se zamyšleně. Občas si promnul oči či se bezděky dotkl čela a vypadal poměrně zkroušeně.
Najednou jakoby vycítil Malfoyův pohled, zvedl hlavu. Pohlédl blonďákovi do očí.
Dracovi se zamotala hlava. Ten pohled byl tak smutný, ale zároveň důvěřivý. Sálalo z něj teplo, pochopení, ale i utrpení a smíření se životem. Draca opět píchlo u srdce. Opět během posledních dvou dní ho zabolelo u srdce při pohledu na černovlasého nebelvíra.
"Malfoyi, baví tě na mě takhle zírat?"
Tichý a přesto pevný hlas ho probral zpět do reality. Potter ho zkoumavě pozoroval nechápajíc, proč na něj Malfoy tak zaraženě okouní.
"Se nedívám na tebe," odsekl Draco snažíc se zahnat svíravý pocit, který se mu usídlil v břiše. "Přemýšlím, ani jsem nevěděl, že tu jsi, Pottere. Nebudu si svůj zrak ničit pohledem na něco takového, jako jsi ty."
"Jo, to uděláš dobře. Už jsem si říkal, že to vypadá, jako by ses do mě zamiloval," ušklíbl se Potter, kterému Dracova poslední poznámka nejspíš vadila. "To víš, když na mě koukáš, div ti oči nevypadnou," dodal.
"Tss, já a zamilovat se do tebe?? Neblázni, nejsem jako ta zrzavá štětka. A vidíš, dokonce i ta ti dala kopačky," vypěnil Draco, ani nevěděl proč ho tak štve, že mu Harry naznačil, že ho snad miluje. Pravda to nebyla, nebo snad jo?? Draca hlodl červík pochybností.
"Řekni to ještě jednou, Malfoyi!" vstal Harry od snídaně.
"Jen jsem řekl, že nejsem jako ta malá zrzavá běhna, co tě jen využila a pak se na tebe zase vybodla. No, když tak přemýšlím, nedivím se jí. Nechápu, co na tobě mohla předtím vidět…" vysvětloval s úlisným úšklebkem na tváři Malfoy. Věděl, že taková slova Harrymu ublíží. Ale kupodivu, říkala se mu špatně, jakoby je Draco podvědomě z úst vypustit nechtěl.
Dřív, než stačil říct Famfrpál, ocitl se Potter najednou přímo u něj, div se jejich nosy nedotýkaly.
"Pottere, co to…?" nechápal.
"Malfoyi, to, že urážíš mě, je jedna věc, na to jsem si už zvykl, ale na to, že budeš nadávat mým přátelům, na to si zvykat nehodlám, to si pamatuj," zašeptal zlověstně.
"Pottere, říkej si, co chceš, ale malá Weasleyová se zachovala jako pořádná mrcha, to už jí neodpářeš. A co z toho vyplývá? Že jsi ji ani trochu nezajímal. Ani trochu jí tě nebylo líto, protože jsi jí za to nestál."
Draca znovu píchlo u srdce. V Potterově tváři se zračila bolest a Draco málem začal litovat toho, co řekl.
"Malfoyi, říkám ti jasně. Drž se dál ode mě a mých blízkých, jinak to škaredě odneseš," řekl Harry.
"A co mi jinak provedeš?" odsekl Malfoy, i když jeho hlásek se zdál být slabší než přibližně před minutou. "Dáš mi na zadek?" ušklíbl se.
To jsem přehnal pomyslel si Malfoy.
"To jsi přehnal, Malfoyi," potvrdila se jeho domněnka a Draco ucítil prudkou bolest v nose, jakoby mu ho někdo zlomil.
Potter na něj tvrdě zíral.
"Tohle si odneseš, Pottere," křikl blonďák a třel si bolavý nos. "A hodně tvrdě," A nebo možná taky ne, pokud se mi budou kolena vždycky, když tě uvidim, třást tak jako teď.
"Ukaž, co umíš, Malfoyi. Ukaž, jestli jsi schopný taky něčeho víc, než nadávek a prázdných výhrůžek," řekl Potter a výraz v jeho tváři ještě více ztvrdl.
Draco se na něj už už vrhnul (škoda, že ne samou láskou…i když….), když v tom se ve dveřích objevila známá zrzavá kštice věštící, že je po soukromí.
"Harry, co se děje? Malfoy má kecy?" zahartusil Weasley a hrnul se k nim.
Draco by dal cokoliv za to, že se v Harryho obličeji blýskla lítost a možná i trošku nového vzteku.
"Ne, v pohodě Weasleyi, jen jsme si tu tak trošku povídali," odpověděl Malfoy.
"Tebe jsem se na nic neptal. Odprejskni, Malfoyi," zasyčel zrzek.
"To víš, že půjdu. Nemám teď na tebe nějak náladu, Weasleyi," odsekl. Potom se podíval na Pottera. "Někdy to dořešíme, Pottere, to se neboj," přimhouřil oči a nechávajíc nedojedenou snídani nedojedenou snídaní, zamířil otráveně zpět do své ložnice.
Slyšel za sebou jen zvídavé a překvapené: "Co budete spolu řešit, Harry?"
Ahojky,
velmi povedená kapitola... Nevím, jestli mám tak skvělou náladu nebo co, ale musela jsem se každou chvíli smát... :-) Už aby byla další... ;-)
Měj se...