close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

XIII. Smyčka se stahuje

23. června 2008 v 9:06 | eMJanine |  Hra osudu
Nejdřív ze všeho bych se chtěla omluvit, že jsem kapitolku nepřidala včera, ale vůbec jsem se k počítači nedostala. Pokusím se to vynahradit třeba ještě jednou kapitolou, jestli to stihnu...Snad mi to odpustíte :o) Jinak...promiňte mi v této kapitole jisté fráze, až si je přečtete, možná budete vědět, které to jsou...nevím. Ale prostě jsem si je nemohla odpustit :o)
Jinak přeji příjemné čtení!

Teď tedy Draco v podobě Popelky čekal v Astronomické věži než přijde "jeho" Harry.
Po dnešním vzkaze si začal být jistý, že o něm někdo ví, že si je někdo jistý, že Draco je ta krásná Popelka z plesu.
Jestli něco nechtěl, tak to bylo to, aby se Harry o jeho podvodu dozvěděl od někoho jiného, než od něj. Chtěl mu říct pravdu již tak dlouho.
Cítil, že dnešní večer bude nějak zlomový (něco v tom smyslu mu řekla i Trealwneyová, ale ta se nedala brát vážně…), že ode dneška bude něco navždycky jinak.
Nervózně si prohrábl vlasy, začínalo ho bolet břicho. Věděl, že hladem to nebylo, před pár minutami se nacpal čokoládou k prasknutí, aby jí trochu zaplácal nervy.
Dveře se konečně pohnuly a dovnitř vešel Harry. Draco se prudce posadil. Mohl na Potterovi oči nechat. Dnes to nebelvírskému hrdinovi obzvlášť slušelo. Upnuté jeansy zvýrazňovaly jeho zadek, na horní části těla měl černou košili, kolem krku byla ledabyle uvázána kravata v nebelvírských barvách. Jak Draco toužil se na Harryho vrhnout, teď a tady, strhat mu černou látku z ramen, zasypávat mu šíji a hruď polibky…
Bohužel měl smůlu (ještě si na to musel chvíli počkat, ale to nevěděl), jediné, co si teď mohl dovolit, bylo němé zírání.
Harry došel až k němu.
Vypadalo to, že je také nějaký nervózní.
Jako každý den si přisedl k Dracovi na sofa.
Začali se nesměle bavit, nejdřív o tom, jak se mají, co se dnes dělo a podobně.
"Hermiona mi dělá starosti," přiznal Harry.
"Pročpak?"
"Víš, už asi týden je taková divná. Často někam mizí, neřekne nám kam. Když se jí zeptám, buď dělá, že mě neslyšela, nebo zavede prostě řeč jinam. Bojím se, že se s ní něco děje."
Á, jaká náhoda? Blaise taky často mizí…V tom něco bude…Navíc, podle mě se Zabovi líbila, už tenkrát, když ji musel políbit…Změnil se od té doby. Hodně…Od doby, kdy ji políbil…
Dracovi to seplo. Vždyť to bylo jasné jako facka. Kolikrát už Zabini koukal směrem, kde seděla Hermiona Grangerová, zasněně pozoroval její vlnité vlasy, sledoval každý její pohyb. Ano, Draco si to ale uvědomil až teď. Nevěnoval tomu pozornost, ale když se díval zpátky, uvědomil si, že mezi Grangerovou a Blaisem opravdu něco bude.
"A nenapadlo tě, že má třeba přítele?" zeptal se Harryho.
"Co-cože?"
"No, jestli nechodí s nějakým klukem. A jestli to nechce tajit. Třeba si myslí, že byste s tím nesouhlasili. Co víš, třeba chodí s někým ze Zmijozelu, nebo tak…"
"Víš snad něco, co já nevím?" nadzvedl Potter jedno obočí.
"Ne, to ne, jen uvažuju realisticky. Vem si, a neříkej, že to není pravda, že ty také Ronovi a Hermioně nic o nás dvou neříkáš. Ne, že by bylo tedy co říkat, vždyť spolu v podstatě nic nemáme, ale…"
"Ale to je něco jinýho. Nesouhlasili by s tím, že se scházím s někým, koho vůbec neznám. I když to se teď už vlastně říct také nedá, viď?"
"To tedy opravdu ne, Harry. Ale podle mého názoru Hermiona někoho má a bojí se vám to říct. Hlavně Ronovi. Sám jsi říkal, že by s ní asi být chtěl. Asi neví, co chce, protože kdyby věděl, tak už by něco udělal," vysvětloval Malfoy.
"No, to není sám," poznamenal zasmušile Potter.
"Co není sám?" nechápal Draco.
"Že není sám, kdo neví, co chce."
"Aha. A kdo ještě?" nadzvedl Draco obočí, přestože podvědomě odpověď už tušil.
"Já. Víš, Popelko, je to zvláštní. Víš, jak jsem ti říkal, že si chci jenom povídat? Teď už to tak není. Teď už bych toho chtěl nejspíš daleko víc," přiznal Harry a zabořil hlavu do dlaní.
Dracovi se zamotala hlava. Štěstím, ale i smutkem. Smutkem z toho, že Harry nechtěl jeho, chtěl dívku, co si s ním každý večer povídala. Malfoy pochyboval o tom, že by Potter měl zájem i o něj, mladého, sice docela pěkného, ale za to nadutého, arogantního a sprostého aristokrata. I když Draco takový již nějakou dobu dávno nebyl. Změnil se. Vlastně ho změnil Harry. Měl by Harrymu říct pravdu. Měl by mu říct o své pravé identitě. Věděl, že tím Harryho hluboce ranní, ale neměl na vybranou. Později by ho ranil víc, a to nechtěl.
Přesto si neodpustil říct to, co měl na jazyku. Chtěl alespoň jednou ochutnat Harryho rty, alespoň jednou mu říct, že ho miluje, bez toho, aby se na něj Harry opovržlivě díval.
Nedělej to! Křičel na něj mozek, jeho srdce ho však naprosto dokonale ignorovalo (asi tak jako Draco ignoroval McGonagallovou na jejích hodinách).
"Tak proč si nevezmeš to, co chceš, Harry?" jemně se usmála Popelka.
"Protože nevím, jestli o to taky stojíš," řekl poněkud stydlivě Potter.
"Stojím," řekl Draco. Pane bože, ani nevíš, jak moc o to stojím! Už to udělej, polib mě, prosím. Harry. Nebo se neudržím!
"Pak tedy-" Draco se neudržel a přisál se k Harryho rtům. Bože, cítil se tak nádherně. Přestal cítit zem pod nohama (lépe řečeno gauč pod zadkem), hlava se mu motala v mírné závrati, když si ho Harry přitáhl ještě blíž k sobě a jejich jazyky se setkaly.
Líbali se snad několik dlouhých minut, Draco doufal, že tato chvíle nikdy neskončí.
Když se konečně od sebe odtrhli, oba byli bez dechu.
"Promiň Harry, já…"
"Pojď sem ke mně," řekl jen Potter a přitáhl si Popelku do pevného obětí svých pevných opálených paží. Draco se mu schoulil na hrudi a ztěžka dýchal. Z očí se mu začali drát slzy, když si uvědomil, že tohle musí skončit. Harry ho odkopne, až zjistí, kdo ve skutečnosti je.
"Copak se děje?" zajímal se Harry a něžně mu cuchal vlasy. Draco neodpovídal.
Slzy se mu koulely po tváři, když se odhodlal říct poprvé a naposledy ty čtyři nádherná a zakázaná slova: "Miluji Tě, Harry Pottere."
Harry Draca vzal za ramena a posedil ho tak, aby se mu mohl dívat do očí. Do těch krásných sivých očí, které vždycky tolik obdivoval.
"Řekni to ještě jednou, prosím," zašeptal. Draco zapíchl svůj pohled do toho zeleného naproti sobě a nadechl se.
"Miluji Tě. Miluji Tě, Harry Pottere," zašeptal a nadechl se. "Ale musím ti něco říct, Harry, já…" přerušil ho prst, který překřížil jeho ústa.
"Také Tě miluji, Draco Malfoyi," šeptl Harry a Dracovi se zastavilo na okamžik srdce. Byl naprosto v šoku.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 barushka :)) barushka :)) | 23. června 2008 v 13:17 | Reagovat

wooow :) ten závěr je naprosto úžasnej!!vlastně celá ta povídka..už se fakt těšim na další díl tak honeem!! :D

2 MayaP MayaP | E-mail | Web | 23. června 2008 v 13:49 | Reagovat

Héj... to není fér. Takhle to ukončit.

Teď nebudu pomalu ani spát :)

3 nierethil nierethil | Web | 23. června 2008 v 14:04 | Reagovat

Já na tvoji povídku přišla až teď...a stydím se za to...hltala jsem ji jako blázen...je úžasná...a z toho konce jsem taky v šoku...i když trošku očekávaném šoku:)...a jen tak mimochodem...šupky dupky...sem zvědavá jak to bude dál:)

4 zuzik zuzik | 23. června 2008 v 15:00 | Reagovat

ješiš, to bylo naprosto...uf...naprosto skvělý :0)

5 Sue Sue | Web | 23. června 2008 v 15:11 | Reagovat

To bylo vážně úžasné! Dechberoucí! Nádherné! :-) Moc se těším na další.

Měj se...

6 Blanch Blanch | Web | 23. června 2008 v 18:46 | Reagovat

Trealwneyová? No...asi někde na chodbě, ne? Draco nikdy Jasnovidectví neměl, kór by ho už vůbec neměl být, když je v ročníku, ve kterém je, v němž už volitelné předměty nemají.

My ti nemáme co odpouštět, je to pouze tvá volba a nic jsi neslibovala pod nezrušitelným slibem, je to tvá povídka, tvůj čas a nikdo nemá právo se za to na tebe zlobit.

Jááá jsem si to myslela, že to Harry tuší a ten konec byl úplně rozkošný a Herm se Zabem jsou příjemný pár.

Moc děkuji za vloženou kapitolu, strašně jsem se na ni těšila a nesmírně se těším na další.

7 Blanch Blanch | Web | 23. června 2008 v 18:47 | Reagovat

jinak..v povídkách v přímé řěči se velké Tě nepíše.. ani Vás a podobně...

8 Blanch Blanch | Web | 23. června 2008 v 18:51 | Reagovat

Ale(no jo, ještě jeden kmentář musím napsat, to jsem celá já) mám obavy, jaká bude Harryho reakce, až zjistí, že to všechno byla sázka(v těchto případech se špatně věří tomu, že by se Draco do něj opravdu mohl zamilovat).

9 eMJanine eMJanine | 23. června 2008 v 19:24 | Reagovat

No, to se ještě uvidí...už to mám vymyšlené, neboj :o) No, s tím jasnovidectvím máš asi pravdu, ale to už mi nedošlo :o) No co, prostě mu věštila na obědě :o) Dejme tomu :-D

10 sigam sigam | Web | 23. června 2008 v 19:29 | Reagovat

Ach skvělý konec. Taju ;D. A mám stejné obavy jako Blanch. Kdyby se se mnou někdo dal dohromady a já pak zjistila, že je to sázka, nevěřila bych tomu člověku ani za mák.

11 Blanch Blanch | Web | 23. června 2008 v 19:58 | Reagovat

MJ tak to taky beru, někde ho zastavila na chodbě a náhle ji přepadla ta chvíle, kdy musí někomu něco vyvěštit.. :)

12 Ice Ice | 23. června 2008 v 21:31 | Reagovat

Juj! To bylo sladký! Nějak mi došla slova, tak snad potom ti povím nějakou kritiku ústně.

Napadá mě jen jedna věc - potřebuješ beta read. :o)

13 MJ MJ | 23. června 2008 v 22:12 | Reagovat

Ice: Hm, to jo... Nechceš mi ho dělat?

14 winy winy | 24. června 2008 v 0:39 | Reagovat

wow. bože já se těším na další díl. Super :)

15 Blanch Blanch | Web | 24. června 2008 v 1:07 | Reagovat

no...já si těch chyb všimla taky, ale chyby už nekomentuju... ale praštilo mě do očí hlavně obětí :)

16 Aurore Aurore | Web | 24. června 2008 v 11:07 | Reagovat

wow...skvělý...šokujíci...takove překvapení se mi vždy líbí...už se nemůžu dočkat pokrčování

17 Ivet Ivet | 24. června 2008 v 12:39 | Reagovat

krásnéé

18 Majka Majka | 24. června 2008 v 19:52 | Reagovat

Jůva. Už se nemůžu dočkat pokračování. Seš vážně šikulka a moc hezky píšeš. Tuhle povídku mám nejradši a Draco a Harry jsou prostě nejlepší:-)

19 Pansy Pansy | Web | 25. června 2008 v 13:59 | Reagovat

To, to bylo úžasný a ten konec xD oh nemám slov no asi jak tak koukám nejsem jediná co se strachuje až se to Harry dozví, ale doufám, že to dobře dopadne xD

20 eMJanine eMJanine | 25. června 2008 v 14:53 | Reagovat

Holky, díky :o) mě vždycky ty vaše komentáře hrozně hřejí u srdíčka :o) Novou kapču snad přidám už brzy, uvidíme, jak to stihnu...ale třeba ještě dnes .o)

21 eMJanine eMJanine | 25. června 2008 v 14:55 | Reagovat

A taky se omlouvám za chyby...většinou to po sobě nečtu...kdyby někdo chtěl dělat beta-read, tak řekněte... :o)

22 kaili kaili | 22. října 2008 v 17:04 | Reagovat

wow....fakt pěkný...celá povídka...ale ten konec týhle kapitolky je úplně úžasnej!! honem musim číst dál :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.