25. června 2008 v 17:51 | eMJanine
|
Tak, další kapitolka. Snad se bude líbit alespoň tak, jako ta minulá. Zároveň bych vás chtěla upozornit, že tímhle povídka NEKONČÍ!
Je ještě pár dalších věcí, co bych chtěla říct...Tenhle týden přidám asi už jen jednu, max. dvě kapitolky, a pak min. týden nestihnu přidat vůbec nic. Letím do zahraničí (na mezinárodní konferenci o energetických zdrojích a ekologii...co tam budu JÁ dělat, netuším, ale snad to bude v pohodě. Jen doufám, že se tam nevyskytnou další ekologičtí jedinci, jako jeden z party, se kterou letíme. Za 1) je fakt šílenej ekolog, ale notebooka a milion dalších věcí má a velmi rád je používá, 2) řekl, že české pivo je hnus, že Němci mají lepší. To byl vrchol...Takhle urazit české pivečko! Pardon, nechala jsem se trochu unést...:o) Ale jinak nic proti ekologům nemám, to chci upozornit. I když mi občas přijde, že přehánějí a většina věcí prostě podle jejich představ fungovat nemůže...). A pak nastupuji do práce (kdo bude mít cestu na I. P. Pavlova do McDonald's: třeba se potkáme :o)) To zase naopak bude největší katastrofa v dějinách Mc. Jsem totiž hrozný nemehlo, takže to budu všechno kazit. Až dostanete spálený hamburgery, tak se nedivte :o) Ale tak strašný to zas nebude...uvidíme. Podle toho, jak pak budu z týhle šílený práce unavená, tak budu psát a pak i přidávat kapitoly. Mrzí mě, že budu přidávat tak pomalu, ale opravdu s tím nic nenadělám.
Zatím se mějte a přeji krásné čtení!
A ještě něco: Jak jsem psala v jednom komentáři tady u mě, kdyby byl někdo ochoten u té mojí blbinky dělat beta-read, tak dejte vědět! :o)
Byl jako paralizovaný, nebyl s to se pohnout. Jen zíral na ústa černovlasého chlapce a přemítal, jestli neslyšel špatně. Ano, určitě se přeslechl, jeho touha musela být tak veliká, že si představoval to, co se ve skutečnosti nestalo. Tohle se totiž nemohlo stát.
Nabral pomalu dech.
"Co - cože?" vydechl. Byl si jistý, že Harry teď potvrdí jeho domněnku, že se mu to všechno jenom zdálo.
"Co cože? Slyšíš dobře. Vím, kdo jsi."
"Ale jak, kdy-" nechápal blonďák.
Harryho mu prohrábl platinové vlasy a pousmál se. Draco měl v tu chvíli pocit, že ho snad trefí.
"Sice nejsme takoví, jako vy, ze Zmijozelu, ale neměl bys nebelvírské podceňovat. Máme svoje zdroje…" zamrkal potutelně.
"A - a tobě to nevadí?"
"Co by mi mělo vadit?"
"Třeba to, že jsem ve skutečnosti jen ten spratek Malfoy. Ten nesnesitelný parazit, co ti ničil celý život…" Dracovi vytryskly slzy. Kašlal na to, že mu otec brečet zakázal, prý to je jen pro slabochy. Vůbec nad tím nepřemýšlel. Přišlo to tak automaticky, nemohl nic dělat, než nechat slané kapky stékat po své porcelánové tváři.
Harry mu je utřel prsty a pečlivě studoval jeho tvář. Pak se usmál.
"Ne, nevadí mi to. Překvapivé, že? Pro mě taky. Všechno ti vysvětlím, Draco. Hlavně nebreč. Trápí mě, když se trápíš, tvoje slzy mě ničí. A mimo to - co by ti na to řekl otec? Vždyť Malfoyové nikdy nebrečí," podotkl.
Draco se nemohl neusmát. Ale dalšímu proudu slz zabránit nedokázal.
"No tak, Malfoyi, seber se. Nebo ti nic nepovím," zahrozil Harry prstem. Draco se ze všech sil snažil uklidnit. Bohužel, moc mu to nešlo. Harry se snažil být trpělivý, ale po chvíli ho to zřejmě přestalo bavit, protože se od Draca odtáhl a zašmátral si v kapse. Vytáhl z ní poněkud zmačkaný pergamen. Byl viditelně prázdný, nebyla na něm ani čárka.
Draco si ostřel oči a zaostřil na papír.
"Víš, co tohle je?"zeptal se Harry a vzápětí si sám odpověděl. "Jmenuje se to Pobertův plánek," vysvětlil.
"Vždyť je to prázdný papír!"
"To si Snape taky chvíli myslel, tedy do té doby, než na něj začal házet sprostý hlášky," zasmál se Harry. Draco se na pergamen zmateně zadíval.
"Dívej. Slavnostně přísahám, že jsem připraven ke každé špatnosti," řekl a klepnul na pergamen hůlkou. Draco se zvětšenýma očima pozoroval, jak se na papíře pomalu vykresluje mapka. "Puč si jí, schválně, jestli na ní něco najdeš…Něco, co bys nečekal," řekl Harry a už Malfoyovi cpal mapu do ruky. Ten si ji s naprosto nemalfoyovskou bázlivostí vzal.
Procházel očima chodby a chodbičky, v nichž rozpoznal bradavický hrad. Co ho ale velmi zarazilo bylo, ze všude po chodbách se pohybovaly malé černé tečky se jmény studentů.
Očima zabrousil směrem k Astronomické věži. A tam, uprostřed místnosti svítily dvě tečky se jmény Potter a Malfoy.
"Harry, to snad-" zvedl hlavu ke svému bývalému nepříteli.
"Přesně tak. Už víš, jak jsem zjistil, že nejsi žádná dívka? Nejdřív jsem myslel, že by se plánek mohl pokazit. Pak jsem tě ale každý večer pozoroval. A některá tvoje gesta opravdu nejde přehlédnout, Malfoyi. Třeba to, jak si upravuješ vlasy. Tak ladný pohyb rukou by nikdo jiný, než ty, nedokázal" zasněně řekl Harry.
Draco měl pocit, že mu líčka snad shoří. Tváří se mu rozlilo horko a on vypadal ne nepodobně ředkvičce, co má úpal.
Chvíli panovalo ticho. Draco mezitím uvažoval, co by teď měl říct.
"A jakto, že ti nevadí, že jsem to já? A navíc, Harry, jsem kluk…" řekl a podíval se do země.
"Chceš slyšet celou pravdu?" Draco jen lehce přikývnul. Ale samozřejmě, že všechno vědět chtěl (A/N: Mimochodem, nedávno jsem přišla na to, že kluci jsou větší drbny než většina holek dohromady. Fakt hrozný slepice to jsou…A pak nám něco budou povídatJ). "OK. Víš, jak jsem ti na začátku našich rozhovorů povídal o tom, že s tebou nechci nic mít? Tenkrát jsem si ještě myslel, že jsi holka…"
"Takže…"
"Trefa. Už hodně dávno jsem si přiznal, že holky pro mě asi to pravý ořechový nebudou. Prostě mi tam něco vadí….a taky něco chybí," pousmál se Potter. Draco jeho narážku na to "něco", co obyčejně chlapcům visí nohama, pochopil a do tváří mu znovu stoupla červeň.
"A na druhé schůzce jsi už věděl, kdo jsem?"
"Ne.To jsem zjistil až předevčírem. Nejdřív jsem si myslel, že opravdu neporuším tvojí hru, ale nemohl jsem si pomoci. Tak jsem vytáhl plánek a málem mi vypadly oči z důlků, když jsem viděl, že tam stojí Malfoy. Dokážeš si představit, jakej to byl pro mě šok, když jsem zjistil, že si tu vylévám srdce úhlavnímu nepříteli. A ještě ke všemu něpříteli, který se mi nějakou dobu už dost líbí," dodal.
"Harry, fakt?"
"Jo."
Jestli něco Draco nechápal, pak to byl Potter. Dokázal o tom všem mluvit tak klidně, bez rozpaků, jakoby vyprávěl, co měl včera k večeři (byla to zapečená brokolice s bramborem).
Zatímco se Draco při každé větě pomalu zadusil, jak měl hrdlo stažené, a od jeho studem rozohněné tváře div nechytl celý hrad, Harry mu vykládal o tom, jak se do něj pomalu den za dnem zamilovával.
Krásná podlaha. Hezky vzorkovaná. Sakra, na co to myslím. Harry mi tu vyznává lásku a já se místo toho zabývám blbýma kachlema. Ok, bojím se na něj podívat. Stydím se, přiznávám. A stydím se za to, že se stydím…Sakra!
Dodal si odvahy a zvedl hlavu. Teprve teď si uvědomil, že je Potter už pěknou chvíli zticha. Harry na něj rozkošně a zamilovaně zíral těma svýma krásnýma zelenýma kukadlama a připitoměle se usmíval.
"Harry?"
"Víš, Malfoyi, že jsi strašně sladkej, když se stydíš?"
"To mi ještě nikdo neřekl, Pottere," konečně se usmál trošku uvolněněji.
"Tak teď už to víš."
Než se Draco stačil vzpamatovat, tak se k němu Harry naklonil a vtáhl ho do hladového a přesto něžného polibku.
Dracův úkol byl splněn. Potter ho z vlastní vůle políbil.
och ne ne ne to né doufám, že Draco nestratí rozum :D a dám na to, že to není konec povídky uch hezky se to rozjelo po nebezpečných kolejích. *suměvající smajlík*
No takže suprová kapitola jako vždy a těším se na další.