13. července 2008 v 20:10 | eMJanine
|
Další kapitolka po hrozně dlouhé době. Vím, omlouvám se za to, ale teď opravdu nestíhám. Díl je docela krátký, ale snad se i přesto bude líbit. Přeji hezké čtení.
Draco úplně na svou sázku zapomněl, v tuhle chvíli pro něj neexistovalo nic jiného než Harryho jemné a vláčné rty a jazyk zkoumající vnitřek jeho dutiny ústní.
Když se od něj Harry odtáhl, nechal ještě chvíli zavřené oči, bál se, že když je otevře, Harry se rozplyne a spolu s ním zmizí i ten nádherný pocit, co mu tříštil a zároveň znovu slepoval srdce.
Věděl, že po dnešním dni už nikdy nebude k Harrymu moci být tak krutý, jako dřív. Nikdy už k němu nebude cítit nenávist, pohrdání ani závist. Jediný cit, který vyjadřoval jeho city k Harrymu Potterovi, byla láska, a Draco si to poprvé v životě přiznal.
Odhodlal se a podíval se Harrymu do očí. A najednou věděl, že k němu Harry cítí úplně to samé.
"Co teď?" zeptal se.
"Nevím. Ale pochybuju, že by to lidi vydýchali, vědět, že jsme spolu. Ty a já. Dva úhlavní nepřátelé…ehm, bývalí úhlavní nepřátelé."
"Asi máš pravdu, Harry. Budeme tedy dělat, že se nenávidíme, stejně jako dřív, ok?" kývnul Draco hlavou.
"Jak chceš. Ale zatím bych to tak nechal. Alespoň dokud se nezbavím Voldemorta, mám problémů až nad hlavu a nestojím o nějaké homofobní dopisové výlevy. Ale…Nevadí ti to? Skrývat se?" sklonil najednou hlavu.
"Ne, Harry. Vždyť já se skrývám skoro celý život. A věřím, že ty Voldemorta porazíš brzy. A pak se uvidí." Vzal ho za ruku. "Vím, že ty ho zničíš. Musíš ho zničit. Už kvůli nám. Kvůli mně. Teď, když tě jednou mám, nemohl bych žít zase bez tebe," usmál se Draco opravdovým úsměvem.
"Snad máš pravdu. Pojď sem ke mně," usmál se smutně Harry a pevně Draca objal.
Draco se probudil celkem časně. Na okenní parapet bubnovaly obrovské dešťové kapky padající z temných oblak, do kterých byl celý Bradavický hrad zahalen. Jemu ale bylo krásně. Dnes už mu nic náladu pokazit nedokázalo. Alespoň si to myslel.
Přemýšlel o včerejším dni. Pořád cítil na svých rtech Harryho chuť. Oblízl se. Tak moc by ho teď chtěl mít tady u sebe.
Přemítal o tom, jak je život složitý. Nejdřív někoho nesnášíte a během pár dnů se do něj po uši zamilujete.
Ještě před pár dny by nevěřil, že se mu bude po Potterovi stýskat jen po pár hodinách, co ho neuvidí, že mu bude chybět jeho teplá náruč, jeho polibky.
Ještě do včerejšího dne si myslel, že se Harry trápí kvůli Ginny Weasleyové, že to kvůli ní a Deanu Thomasovi je tak smutný, a on mezitím…mezitím se trápil láskou k němu!
Zdálo se mu to jak z nějaké hloupé venezuelské telenovely o dvě stě dílech. Jenom jakoby pár desítek dílů přeskočil. Všechno šlo tak náhle.
Nevěřil by, kolik toho způsobí jedna pitomá sázka….Sakra, sázka!!
Draco na ní úplně zapomněl. A teď měl pocit, jakoby ho někdo praštil pěstí do nosu.
Dracovi bylo jasné, že se Harry nesmí žádným způsobem o sázce dozvědět. Alespoň zatím ne. Ztratil by k němu důvěru, a kdo ví, třeba by ho opět začal nesnášet! Ne, to Draco nemohl dovolit. Jednou v životě měl šanci být šťastný a on ji nehodlal promarnit.
Hlavou mu začala vrtat otázka, co se Zabem a Millicent? Mohl předstírat smrt a tím pádem dokázat, že úkol nesplnil, to by ale bylo moc složité. Navíc, nechtělo se mu umírat, a to ani fiktivně. Byl teď tak šťastný, plný energie!
Došel ke konečnému závěru. Bude si muset Zabiniho a Millicent nějak zavázat, aby byli zticha. Potíž byla v tom, že nevěděl jak. Nutně potřeboval na oba dva něco zjistit. Něco tak vážného, že by byli ochotni se kvůli tomu nechat vydírat.
Na splnění úkolu mu teoreticky zbývali tři dny. Tři dny, po které mohl vymýšlet, co dál. A tvrdit, že úkol ještě nesplnil.
Za ty tři dny bude muset nutně zjistit Zabiniho a Millino největší tajemství.
krásné x) sice trochu rychlé, ale úžasné
pokračuj prosíím ...