2. září 2008 v 22:26 | eMJanine
|
Tak kapitolka přibyla ještě dnes. Není moc dlouhá, ani se v ním moc neděje, ale snad se bude líbit. Těším se na komentáře!! A omlouvám se, že jsem v celý srpen nic nepřidala... :o( Pokusím se to napravit!!
Vaše MJ
Draco otevřel pomalu oči a rozhlédl se po potemnělé místnosti. Všude byl klid a ticho, ani Rita Holoubková, ani žádný jiný hmyz se skvrnami ve tvaru brýlí - i bez nich - nikde nebzučel a nešmíroval. Jediné, co mohl slyšet, byl jeho dech a pravidelné oddechování chlapce ležícího na pohovce vedle něj. Vypadal tak bezbranně, když spal a když si Draco uvědomil, co se chystá provést, jak ho zradí, sevřel se mu žaludek a píchlo u srdce. Dracův pohled padl na skleničky od vína, co stály na stolku a začervenal se. Na dně jedné z nich zbylo ještě trošku uspávacího prášku.
"Nedá se nic dělat, Harry. Je to pro tvoje i pro moje dobro," potichu zašeptal směrem k Harryho hlavě a začal pomalu vylézat zpod deky. Přemýšlel, jestli mu jeho plán vyjde. Všechno měl promyšlené. Tedy alespoň první část. Věděl, že se chová podle, ale nic jiného mu podle jeho názoru nezbývalo.
Všechno si připravil již večer. Pozval Harryho do astronomické věže na rande. Chvíli si povídali a Draco jako správný gentleman nabídl Harrymu sklenku vína, což nebelvírský hrdina netuše nic zlého přijal s radostí. Draco nalil sobě i Harrymu. Teď jen zbývalo čekat, až si Harry bude muset odskočit.
A Draco nemusel čekat dlouho. Po necelé čtvrt hodině se Harry omluvil, že příroda volá a na pár minut odešel. To bylo pro Malfoye dost času, aby vysypal ampulku s uspávacím práškem do Harryho sklenky. Harry nedlouho po svém návratu a po vypití sklenky s vínem do dna usnul jako dudek. Draco si k němu na pár minut přilehl, ale věděl, že nesmí usnout, že nesmí promarnit šanci, když už začal.
Teď se narychlo oblékl a přesunul se k hromádce Harryho věcí. Prošacoval mu vestu, i kapsy u kalhot, ale to, co hledal, ne a ne najít. Nakonec vzal Harryho hábit a sáhl do vnitřní kapsy. Nahmátl kousek pergamenu a jemnou látku.
Oba předměty vytáhl. Nad jemností neviditelného pláště se mu tajil dech, byla to tak jemná práce, jako by ho snad utkaly víly. Látka mu klouzala mezi prsty jako voda a házela mu na tvář jemné odlesky.
Pak si řekl, že by ho mohl vyzkoušet. Strčil pod látku ruku - a ruka i s látkou zmizela. Draco se toho pohledu nemohl nabažit.
Po té, co zkusil pod neviditelný plášť schovat každou ze svých končetin, rozhodl se, že vyzkouší, jak se pod něj vejde od hlavy až k patě. Vklouzl do něj s neuvěřitelnou lehkostí a už koukal, kde by se na sebe mohl podívat. Zamířil k zaprášenému zrcadlu v rohu. Stoupl si před něj a nejprve se lekl, proč není vidět, když se na sebe chtěl podívat. Jak byl rozespalý, nedocházelo mu všechno tak rychle, tím spíš, že nebude v zrcadle vidět, když má na sobě neviditelný plášť.
Když si to uvědomil, vynadal si a pak se rozhodl, že by měl skončit se zkoušením toho zázračného obleku a začít jednat.
Rozložil pergamen, klepl na něj hůlkou, pronesl "Přísahám, že jsem připraven ke každé špatnosti," tak, jak to viděl u svého milence a začal sledovat, jak jemné čáry začínají vykreslovat mapu Bradavické školy.
Brzy se v mapě zorientoval a našel Zmijozelskou společenskou místnost a brzy i ložnici obyvatelek Zmijozelské koleje.
Pomaloučku, potichoučku opustil Astronomickou věž a vydal se potichu pod neviditelným pláštěm směrem ke své vlastní koleji. Chvíli si mapku procházel očima, (několikrát málem zakopl a narazil do nejednoho brnění) až našel tečku s označením Blaise Zabini, která se již podezřele dlouhou dobu nacházela před chlapeckými toaletami v druhém patře. Zdálo se, že na něco - nebo spíše někoho - čeká.
Draco zíral na pergamen se zatajeným dechem. Tohle byla jeho příležitost. Bohužel pro něj, ten někdo - nebo něco - stále nepřicházel.
Sedl si na tvrdé schody na konci jedné z chodeb a čekal, až se k Blaisově tečce připojí ještě jedna tečka nebo jakékoliv jiné interpunkční znaménko.
Čekal asi deset minut, když se objevila na chodbě poblíž toalet další tečka, tenkokrát s označením Hermiona Grangerová.
"Hmm, jestli Blaise nachytá, tak má smůlu, chlapeček…" ušklíbl se poťouchle Draco při představě naštvané Grangerové, jak řve na chudáka Zaba, div že neprobudí celý hrad, zatímco bude ve své hlavince dávat dohromady, za co všechno mu může strhnout body.
Tečka dorazila neomylně k chlapeckým toaletám a zastavila se u Blaise. Nebelvírská primuska kolem něj chvíli kroužila, ale pak se zastavila v jeho těsné blízkosti. Draco čekal, že Blaise se každou chvíli odebere do své ložnice, ale k jeho překvapení se obě interpunkční znaménka přesunula na toalety k umývadlům, kde setrvali několik minut.
Draca zajímalo, co to může znamenat. Nedalo mu to a schován pod pláštěm zamířil také k toaletám na výzvědy.
Po cestě se opatrně vyhnul Kratiknotovi, který náměsíčný kroužil okolo Pamětní síně, až konečně stanul před toaletami. Opatrně zatlačil do dveří a naskytl se mu naprosto jedinečný pohled.
Hermiona Grangerová stála zády k němu, uzamčena v Zabiniho vášnivém polibku a pevném objetí.
Ahojky,
páni, to je úžasná kapitola. :-) Doufám, že zase budou přibývat častěji. Už se nemůžu dočkat, co se bude dít dál.
Měj se...