23. září 2009 v 15:25 | eMJanine
|
Opět po šíleně dlouhé době kapitolka... Nějak nestíhám. Prázdniny hektický a k počítači jsem se skoro nedostala a teď čtvrťák, matura a přijímačky na vysokou předemnou... no, nejsou to moc hezký vyhlýdky... ale aspoň jednu kapitolku jsem napsala... Důležitý ale je hlavně to, že už mám v hlavě vymyšlený, jak bude děj pokračovat, takže se pokračování můžete dočkat relativně brzy... Vím, vím, říkám to vždycky, ale fakt se budu snažit, abych to, co jsem vymyslela, zase nezapoměla :D
Draco stál v chodbě jako opařený, cítil, jak ho polévá studený pot hrůzou, když viděl, jak se k němu žene se strachem pokroucenou a od slz mokrou tváří Grangerová. Věděl, že se něco stalo, něco hrozného, něco, co se týkalo Harryho. Nezmohl se na jediný pohyb, jen ztuhle zíral na zničenou Hermionu, která na něj křičela s bolestí v očích, že je to všechno jeho vina, že to on, Draco, dohnal jejího nejlepšího kamaráda k takovému zoufalému činu. Nevěděl o čem konkrétně primuska mluví, měl dojem, jakoby její hlas přicházel z dálky, každé slovo mu znělo v uších jako ozvěna, jakoby poslouchal pokaženou gramofonovou desku. Všechno působilo neskutečně nereálně, tedy až do doby, než se kolem (lépe řečeno) skrz Draca prohnal Blaise Zabini, aby se dostal ke své dívce, která se teď zlomeně sesula na zem.
Blaise začal svou vyvolenou uklidňovat, o jejich vztahu už se stejně nějaký ten den vědělo, takže nebylo co skrývat.
"No tak, zlato, co se stalo? Miláčku...," hladil ji po vlasech, zatímco Draco paralyzovaně zíral na kus pergamenu, který Hermioně ve slabé chvilce vypadl z prstů. Nemusel se ani dívat, kdo je pisatelem - ten rukopis znal až moc dobře.
Roztřeseně vzal pergamen z kamenné podlahy a pomalu se pustil do čtení vzkazu, který, podle oslovení, byl určen právě jeho osobě. Děsil se, co se dočte; nemusel být Trelawneyová, aby mu došlo, že to nebude nic dobrého.
Dracovi vypadl pergamen z ruky. Vhrkly mu do očí slzy. Bože, co jen chce Harry udělat? Nesmí, nesmí si nic udělat.... To není možné. Jeho Harry...
Zatmívalo se mu před očima.
Bez přemýšlení se vrhl k Hermioně a popadl jí za ramena a zatřásl s ní.
"Kam Harry šel? No tak, mluv! Kde je?" Blaise na něj nechápavě zíral a už chtěl protestovat proti zacházení s jeho dívkou, když Hermiona vzlykavě odpověděla.
"Šel... šel... rozhodl se, vzlyk, že půjde bojovat s škyt s Voldemortem. A nejspíš se chce nechat za...zabít," při posledním slově se Hermiona opět dala do usedavého pláče. "A za všechno můžeš jen ty..." kvílela.
Draco sotva popadal dech. Ale v hlavě se mu všechno srovnalo natolik, aby se rozhodl definitivně k tomu, k čemu se chystal již několik dní. Sebral Harryho dopis ze země, schoval si ho hluboko v kapse svého hábitu a vydal se do knihovny, kde ho čekala spousta práce a bylo třeba jednat rychle.
Nemohla sem uvěřit, že je to vážně tady: DD Super: D