5. Samé cože

22. prosince 2009 v 23:08 | eMJanine |  Sectumsempra
Tak po strašlivě dlouhé době další kapitolka. Je taková rozjezdová, než se zase dostanu do děje, ale snad se vám přesto bude líbit. Omlouvám se za chyby! :)
Vaše eMJanine



Draco se jen stěží dokázal ovládnout, aby za sebou nepráskl dveřmi. Celý se třásl vzteky a zlostně dupal do schodů. Co si to o sobě ten parchant zjizvenej myslí? Nejdřív člověka vyprovokuje, pak málem přizabije a nakonec to stejně odnesu já... To mu jen tak neprojde... sliboval si Malfoy a už už se mu v hlavě začal rýsovat krutý plán na pomstu, který měl být horší než to, co provedla jednomu mrzimorskému studentovi jeho dívka, když se dozvěděla, že ji podvádí - poslala mu tenkrát huláka, kde popisovala do detailů, jak je dotyčný neschopný při jistých aktivitách. Dracovi se z toho úplně vytratila chuť na snídani. Nicméně apetit neměl ani teď, přestože po chodbě žádný hulák neplachtil, a tak rovnou zapadl do zmijozelské ložnice, zalezl do své sametové postele, kam se těšil už od rána, a vytáhl knihu, kterou nedávno našel v knihovně tety Belatrix. Brzy se začetl natolik, že si téměř nevšiml, že mu v pokoji dělá společnost jak Blaise Zabini, tak i Crabbe s Goylem, kteří soustavně vyluzovali dosti nechutné zvuky naznačující, že se zase něčím cpou. Draco jen protočil panenky a býval by spráskl ruce, kdyby v nich neměl knížku. Matko rozsviť! Vždyť byli před chvílí na obědě! pomyslel si a raději se vrátil zpět ke své přerušené četbě.
Popravdě, Draco nechápal, kde se taková kniha mohla vzít v knihovně jeho tety mezi tituly typu "Černá magie - teorie a praxe". Děj ho naprosto uchvátil, nic podobného nikdy nečetl (těmi žvásty, které Lockhart vznešeně nazýval romány, bytostně opovrhoval), ale odvaha hobbitů a čest elfů mu učarovaly - nejspíš proto, že on sám ani jednu z těchto vlastností neměl.
Ale ať teď dělal co dělal, do četby se mu znovu se zabrat nepodařilo, jelikož mlaskání obou otesánků nebralo konce. Vystrčil tedy hlavu zpoza závěsu a hledal dvě hory sádla se jmény Crabbe a Goyle, ale kde nic, tu nic, kromě pár kusů spodního prádla včetně podprsenky, která se válela opodál. Cože? Draco si byl jist, že ani Crabbe ani Goyle a dokonce ani Zabini podprsenku nenosí. Podezřívavě se podíval k sousední posteli. Byla zatažená stejně jako ta jeho, jenže z Dracova lůžka se neozývaly tiché dívčí vzdechy a Zabiniho funění.
Zalezl zpět k sobě a plácl sebou na polštář. Tak tohle už byl konec. Nejdřív málem umře, pak má krásné vyhlídky na strávení pěkného večera s Potterem (které podle Snapeova poťouchlého - nebo snad zvrhlého? - úsměvu bude opravdu stát za to) a teď si ještě připadá jako nějakej šmírák. Prostě pecka. A kdyby to snad někomu ještě přišlo málo, uvízl na mrtvém bodě i se svou operací "Skříň", takže ho co nevidět čeká hádka s otcem. Nejraději by se zakopal, ale uznal, že by to v této chvíli nebyl zrovna ten nejnenápadnější způsob jak zmizet, a tak nakonec zvolil jinou variantu. Potichu jak jen dovedl na sebe natáhl to, co bylo nejblíže, popadl svoji knihu a vytratil se z ložnice. Ve společenské místnosti bylo rovněž plno a tak mu nezbylo než se jít zabydlet někam ven na školní pozemky, kde mimochodem nepěkně foukalo a poprchávalo.
Konečně zakotvil na místě, které se mu zdálo nejpohodlnější - v šatně u famfrpálového hřiště. Rozvalil se na jedné z lavic a opřel se o zeď. Otevřel knihu a doufal, že mu konečně bude dopřána chvilka klidu na četbu. Už se skoro začetl, když se rozlétly dveře a v nich nestál nikdo jiný než Potter s Grangerovou.

"Herm, pojďme už prosím někam dovnitř, mám sice zabít Voldemorta, ale to se mi nepovede, když tu zmrznu," prskal hnědovlasý mladík na svou kamarádku nejmíň posté. Po události s Dracem Malfoyem by si jeden myslel, že katastrof bylo pro jeden den dost, ovšem to by nesměl mít za kamarádku Hermionu. Už od oběda, který Harry po Snapeových novinkách jen znechuceně rozhnípal, ho vláčela horem dolem po školních pozemcích a hledala něco, pro co Harry nenašel vhodnější název než tráva. Jen však své kamarádce naznačil, že mu bloumání po pozemcích a hledání čehosi zeleného přijde poněkud zbytečné, sjela ho káravým pohledem, naštvaně mlaskla a upozornila ho, že jitrocel není jen nějaký plevel, ale především léčivá bylina. V tu chvíli hořce litoval, že radši neuposlechl Ronovy rady a nezůstal ve společence u partie kouzelnických šachů. Vlastně Hermioninu nabídku přijal jen proto, že si potřeboval pročistit hlavu. To bylo ale jaksi nerealizovatelné, neboť Hermiona pořád něco mlela. "No táááák, Herm, prosím..." Vážně si teď nepřipadal jako někdo, kdo má porazit největšího černokněžníka všech dob. Dívka obrátila oči v sloup, ale už ji nebavilo jeho věčné fňukání poslouchat a tak kývla a zamířili k nejbližšímu přístřešku, který v tuto chvíli poskytovaly šatny u famfrpálového hřiště. Sotva prokřehlými prsty Harry otevřel dveře, zůstal s otevřenou pusou zírat na Malfoye a především na knihu, kterou blonďák držel v rukou. Dívka stojící za ním měla v tváři ne nepodobný výraz.
Po chvíli překvapeného ticha se ozval Malfoy svým typickým pohrdavým hláskem.
"To jste nikdy neviděli nikoho si něco číst?" prskl a sklonil se zpět ke stránkám. Pane bože, ať na mě tak blbě nečumí, dneska bylo potíží už dost...
"Cože?" Potter nechápavě zíral na Mafoye, mladý aristokrat i Grangerová zase zírali na něj.
"Co cože?"
"Cos to říkal, Malfoyi?" zeptal se Harry.
"Nic," ledabyle utrousil Draco.
"Ale jojo, říkal..."
"Ale nene" Už mu asi hrabe,prolétlo blonďákovi hlavou...
"Už zase!" vítězoslavně se zatvářil nebelvířan.
"Co už zase? Harry, já taky nic neslyšela..." Hermiona se na něj dívala, jako by byl duševně chorý. Harry byl opravdu zmaten. Vždyť slyšel... TEN HAJZL SNAPE! O žádným poslouchání myšlenek řeč nebyla! Jen o sdílení pocitů, žádný myšlenky! Harry si připadal, jako by mu někdo zrušil Vánoce.
Hermiona ve snaze situaci aspoň trochu zachránit koukla na Malfoye jako na Marťana (ty dvě M to možná není jen tak náhoda :D). "Malfoyi, od kdy ty čteš? Respektive od kdy čteš mudlovskou literaturu?" Slovo mudlovskou pořádně zdůraznila.
"Cože?" teď nechápal Draco.
"Jen se divím, že čteš něco, co napsal mudla. Snad sis nemyslel, že Pána prstenů napsal kouzelník?" Musela se pousmát, když Malfoy nasadil výraz jasně vypovídající o tom, že nemá páru, o čem ta holka mluví.
"Ja-jasně, že mi to došlo," zablekotal, když si dal konečně pět a pět dohromady, "tu knížku jsem tu teď našel, tak jsem se chtěl podívat, co to vlastně ti mudlovští šmejdi čtou..." protáhl a pomalým krokem mířil ven ze šatny. Důležitě se na Pottera i jeho kamarádku podíval a tak, aby to viděli, knihu hodil do odpadkového koše. Musel přeci nějak dokázat, i když mu to bylo značně proti srsti, že ho knížka vůbec nezajímá - co by si o něm ve Zmijozelu mysleli, kdyby se přišlo na to, co čte?
Ještě mi dneska posereš jednu věc, a přísahám, že to odneseš, vrhl na Harryho zlostný pohled a důstojně odkráčel.
Harry jen omráčeně zíral za vzdalující se postavou a přemítal, jak dlouho bude trvat, než se z Malfoye a jeho myšlenek zblázní.
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 enedaka enedaka | 23. prosince 2009 v 8:05 | Reagovat

Děkuji za další díl, už jsem ani nedoufala v pokračování

2 Anulinka72 Anulinka72 | E-mail | Web | 23. prosince 2009 v 13:32 | Reagovat

ty jo!luxus!

3 Ivet Ivet | Web | 23. prosince 2009 v 15:42 | Reagovat

Aaa, chudáček Harry. =)) Zblázní se z Malfoye? Raději bych brala, že se zblázní do Malfoye. *-*

4 Méry Méry | Web | 24. prosince 2009 v 8:08 | Reagovat

No jen dál

5 Lordqaa Lordqaa | Web | 24. prosince 2009 v 12:57 | Reagovat

Bože, tak to je moooc xD, chudáček Harry, za chvíli si všichni budou myslet, že se nám totálně zblázdnil xD
Taky jsem zvědavá, jestli začne nadávat tomu HAJZLOVI snapeovi xD Těším se na další dílek x)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.