Další kapitolka, nic moc se v ní neděje, je to pro mě spíš tak na rozepsání a taky abych nějak navázala na předchozí události... Omlouvám se za chyby, jsem líná to po sobě teď číst :D Ale snad se vám bude přesto líbit... Přeji příjemné čtení.
Vaše eMJanine
Druhého dne se Draco probudil s hlavou jako střep. Nepamatoval si ze včerejšího dne ani ň, ale zřejmě toho musel hodně vypít, jinak by ho hlava tolik nebolela. Namáhavě se posadil a protřel si oči. Připadal si asi tak, jako jeho otec po té události s vázou. Narcissa se kdysi na Malfoye staršího neskutečně naštvala a hádka, kterou oba dva vedli, nebrala konce. Draco všechno pozoroval zpoza závěsu u okna a tajně fandil mamince. Narcisse však ruply nervy a než stačil Lucius říct famrpál, mávla hůlkou a mrštila po něm starobylou a obrovskou křišťálovou vázou se záměrem majznout ho po hlavě tak, aby se mu v ní rozsvítilo. To jí ale nevyšlo, jelikož jak byla v ráži, mávla hůlkou víc než bylo zapotřebí. Váza se roztříštila o strop a střepy napadaly přímo do Malfoyova zvědavě zvednutého obličeje. Draco měl tenkrát co dělat, když viděl svého otce se střepem v oku, aby se nerozesmál na celé kolo. Když tak na to teď vzpomínal, opět se musel pousmát, ale úsměv mu zmrzl na tváři hned, když mu jeho vlastní hlava připomněla, že si připadá, jako by v ní měl momentálně střepy on.
Shrnul ze sebe peřinu a zvedl se. Chtěl se jít napít a tak zamířil malátně směrem k malé koupelně. Natočil si vodu do kelímku a spolkl první lok. Voda příjemně chladila jeho vyschlé hrdlo a osvěžovala jeho mysl. Nalil si ještě jednou a nalil celý obsah kelímku do sebe. To ale neměl dělat, neboť se mu zvedl žaludek a Draco se chtě nechtě musel jít seznámit se záchodovou mísou.
Když si znovu vyčerpaně zalezl do postele, rozhodl se, že pro dnešní den zůstane v ložnici a nějaké vyučování v klidu vypustí. Ospale pozoroval, jak se ostatní chlapci z jeho ročníku hrabou ze svých postelí, zívají a protahují se. Nikdo z nich však nevypadal natolik zvadle, jako on sám.
"Draco, ty dnes nevstáváš?" zajímal se Blaise, když Draco neprojevoval žádnou aktivitu naznačující, že by hodlal z postele vylézt.
"Ne," odpověděl Malfoy stroze, víc se mu říkat nechtělo a ani toho skoro nebyl schopen.
"Aha. No jo, vypadáš docela bledě. To by mě ale zajímalo z čeho, když jsi včera nevypil ani kapku..." podrbal se na čele a potácel se směrem ke koupelně.
"Jak že jsem nic nevypil?" Draco se trochu vzpamatoval.
"No jak říkám, nic jsi nevypil, celej večer jsi tu byl zavřenej, říkal jsi že chceš být sám, a kolem půlnoci už jsi chrněl jako zabitej... počkej... ty si nic nepamatuješ?"
"To bych se tě asi takhle blbě neptal, ne?"
"Hmm... tak za to jedině může to, jak jsi se praštil do kokosu..." prohlásil Zabini bodře a soucitně se na něj díval. Draco jen tázavě zvedl obočí. "Slyšeli jsme s Mil ránu, tak jsme sem šli a ty jsi se válel na zemi u postele... Tak ses asi praštil o něco do palice, nic jinýho mě nenapadá.... Ale vypadal jsi docela v pohodě, když jsme se ptali, jestli jsi ok..."
"No jo, no..." zabručel blonďák a Blaise konečně zalezl do koupelny.
Malfoy se zavrtal pod peřinu až mu koukal jen nos a přemýšlel, co se včera vlastně stalo. Jediné, co si pamatoval bylo, jak ležel na posteli a přemýšlel co dál, jak se má zachovat, až mu bude nabídnuto Znamení zla. A pak... pak už jen velké černé nic. Bylo to divné. Něco mu na tom všem nesedělo, ale nebyl schopen to něco pojmenovat. Jen z toho měl divný pocit. Nakonec se ale spokojil s vysvětlením, že se opravdu musel praštit a měl lehký otřes mozku, to by vysvětlovalo i tu ranní nevolnost (myšlenku, že by byl těhotný, Draco okamžitě zavrhl) a zavřel oči a pokoušel se usnout.
Probudil se kolem poledne o něco víc svěží než ráno, ale hlad neměl, a tak se rozhodl, že nejlepší bude, když opustí zatuchlé a tmavé sklepení a ukáže svůj špičatý nosík sluníčku. Oblékl se a upravil, jinak by to nebyl Malfoy, a vyrazil. Pomalu stoupal po schodek ze sklepení a přemýšlel, kam půjde. Nechtělo se mu jen tak bezcílně bloumat po okolí, Malfoyové vždy měli vytyčený cíl, za kterým šli. Nakonec se rozhodl pro famfrpálové hřiště. Chtěl si sednout na tribunu a nechat se hladit a šimrat paprsky - a ty trochu promyslet co dál.
ahooj!!!tak ty si se nám probudila z..mno celoročního spánku?:D to je naprosto skvělá novina...šla sem sem, že se mrknu jako každej den jestli nepřibil nějakej novej koment...a najednou 2 články...ty jo...to je ráno!k tej kapitolce..on si vážně nic nepamatuje???mno to je strašný!a co Harry?..mno dobře se to vyvíjí...doufám že neusneš na vavřínech a bude pokráčko;)...doufám že se brzo uzdravíš-slavit vánoce v peřinách s oteklim nosem není moc dobrej výhled...i když teda mě to asik hrozí taky:D..moc si mě potěšila...děkuju moc...a kapitolka skvělá:)